Výjezdní zasedání u technika

Nevím sice po kolikáté jsem organizoval tuto akci, (asi by to šlo zjistit, ale jsem líný se hrabat v archivech /Byli jsme na Brňově už posedmé !!!, když počítáme i technikovy narozeniny mimo jeho altán. Pozn. překladatel/) ale stále doufám, že žezlo převezme někdo jiný. A když vystřízlivím tak zjistím, že technik jsem já a žádné " U technika" nemůže být někde jinde. Asi všichni členové klubu si stihli všimnout, že obvyklý termín byl posunut zhruba o měsíc, neboť jsem byl v dobu obvyklou zaneprázdněn dovolenou. 
      Musím si postesknout nad skutečností, že bývá velký problém s termínem tak aby vyhovoval všem, mně a ještě i počasí. Tento rok bylo počasí vzhledem k teplotám, které panovaly ve střední Evropě, infarktové ...... nicméně vzhledem k postupující studené frontě nás začal velmi brzy příjemně ofukovat větříček, který silněl a dělal nám v průběhu večera různá zákeřná alotria.
     Pro organizátora začíná příprava už skoro týden předem a tak v úterý, protože jsem v pondělí zapomněl, rychle objednat kýtu. Objednávku jsem spojil s prosbou jestli by byla nějaká menší (za ty roky jsem vypozoroval, že se pohybuje někde mezi 8,5kg a 12kg) . Holky mi ochotně vyhověly a připravily menší kýtu cca 11,5kg, mám je rád. Objednat chleby, skočit pro pivo, nějaký mls, nějakou hořčici, nějakou přílohu, koupit taléřky, zajistit dostatek židlí, poséct zahradu abychom nebyli po kotníky ve vodě, kdyby si to počasí rozmyslelo jinak, vymyslet aspoň nějaké chlazení piva, přeskládat jeden mrazák do druhého, aby ta první desítka piv do něj vlezla. Omýt stůl, očistit podprdelníky od ptačinců, občas se podívat jak je na tom kýta v troubě a hlídat pětiletého ogara, který je schopen zaměstnat všechny kolem sebe. A to první skupina už přichází, prostě se začínáme scházet jak švábi na pivo.
     Námořnické historky začaly probíhat hned od počátku a postaral se o to pětiletý ogar, který se musel pochlubit, co za pirátský poklad objevil na Jadranu. Naštěstí jeho maminka přijela z města a pochopila, že účelem tohoto setkání není obdivování pirátského pokladu. A tak s ječícím dítětem v rukách, kráčejíc k chalupě jsme už jen slyšeli "mámo tebe nechcu, já chci za chlapamááááá," asi budeme mít brzo dalšího člena. Naši pohodu rušil občasné silnější závany větru, který se nám snažil odfouknout ubrus, třeba vlaječku našeho klubu jsme po třicátém shození už nechali laxně ležet.
     Jako vždy když se setká tolik intelektuálních kapacit je potřeba vést diskusi s patřičně intelektuální tématem. Já jako organizátor a jako rozený pesimista jsem otevřel diskuzi na téma "akciové trhy, krize, ekonomika" debata byla zanícená až se téma pohybovalo na jemné hranici politiky a už už někteří členové šahali po stanovách.  Závěr tématu byl ten, že jsme přišli na kloub věci a už víme jak to dělat, aby ekonomika rostla skoro dvojciferným číslem, horší je že ten večer jsme to věděli, ale druhý den už nikoli. To nám dáva aspoň možnost se znovu sejít a zkusit přijít opět věci na kloub.
     Vítr sílil, někteří členové řešili hlavolam jak dostat vosu z flaškového piva jiným způsobem než přijít o drahocenný mok a nebo při tom konzumovat živé proteiny. Hlavolam vyřešen briskně, .... zkrátka nejsme leckdo. Záhy přišli poslední členové, Jirka, jenž zdrhnul předčasně z práce museje zanechat kus prstu svému kolegovi aby ho mohl v práci odpíchnout, a náš fojt, který sledoval životní chvilku svého syna na cestě do NHL. A nebyl by to fojt kdyby to nevzal pevně do rukou a nenastolil další téma a to "Černá známka". Debata byla taky zanícená, řada členů si sypala popel na hlavu a sama sobě si ji navrhla, což ostatní odmítli protože při jednoduchých počtech jsme zjistili že by v klubu zůstali tři jedinci.
     A tak závěr z toho vyplynul ten, že radši ať v klubu jsou a přijdou aspoň někdy, než bychom o nich už neslyšeli. Avšak neznamená to, že téma se zase někdy neotevře...........a z toho je právě cítit ta melancholie našeho klubu jenž popsal nástěnkář už výše...... každý našel svou fajku, každý si našel svůj tabák, jeden o druhém už toho víme tolik, že se nám stačí podívat na druhého a víme jak mu je ....... změnily se partnerky, změnily se zaměstnání,změnil se volný čas, změnily se bydliště, narodily se děti, ubylo peněz, přibyly léta a hádat se nám už taky nechce ...... alkoholu jsme taky moc nedali, .......... jejéj to byly doby v začátcích, to jsme kolikrát druhý den nemohli šlápnout na trávu, aby nám neuklouzla noha na nějaké láhvi. Nic nebylo tak jak před tím a každý díl je jenom odvarem toho prvního,  .... znáte to z amerických filmů na pokračování.

 A na závěr? .........  slovy klasika "tak my tu žijem"

 No a že přece žijem, tak jako důkaz jsme vymysleli respektive znovu vyplula při horkém braimstormingu recesistickou akci v termínu "až bude padat žluté listí"  a to "Tscho-mou-Lhota 7691 aneb po stopách Edmunda Hillaryho kdyby byl ve Walachistánu"

 Technik 

Do češtiny přeložil nástěnkář :-)