Na skok do Olomouce ... 16.února 2008

Zima jako v ruském filmu a jeden prima oběd ... aneb jak Fajfklub předefinoval význam slov "zima" a "oběd"

     Je to podivné, ale i v letošní nanicovaté zimě se našel den, kdy se teplota propadla někam do spodních pater teploměru, ráno sněžilo a foukal ledový vítr že se pomalu nedalo mluvit. Prostě počasí, kdy si i Rusové zapínají horní knoflík u košile a Eskymákům se v zatáčkách lámou psi.  No a v těchto podmínkách jsme vyrazili do Olomouce na setkání dýmkařů, které se koná pod záminkou "burzy dýmek, tabáků, doutníků a kuřáckých potřeb". Nebylo nás mnoho, z původně plánované pětičlenné mrazuvzdorné výsadkové skupiny vypadl hlavní dezénista Aleš, a tak se do auta pohodlně usadil náš IT team, tj.praporečník Lojza s Garfieldem Pavlem, klubový výtvarník a kameraman Zdeněk a tito tři svěřili své životy nástěnkářovi, který se uvelebil za volantem.

    Cesta uběhla v pohodičce, zaparkovali jsme v přiměřené vzdálenosti od restaurace Bristol, kde se burza měla konat a po svých jsme vyrazili do olomouckých ulic. Zimu jsme trochu -hodně- podcenili, takže jsme byli všichni oblečení poměrně lehce, a tak jsme byli rádi, když se Bristol po několika minutách chůze vynořil na protějším rohu. To jsme ještě netušili, že je restaurace v rekonstrukci a že se v ní žádná akce nekoná. Naštěstí se přesunula do baru jen kousek vedle.

Burza měla pohodovou formu setkání u stolů, na kterých někteří z účastníků nabízeli buď vlastní výrobky, nebo obchodní sortiment, dýmky, tabáky, dusátka atd. Za všechny jmenujme alespoň Přemka Omrta, který je se svými "špalky" prakticky inventářem všech dýmkařských akcí. Akce to ale nebyla rozsahem nikterak velká, v podstatě se odehrála na čtyřech stolech. Ale dýmek a různých doplňků a drobností bylo v nabídce docela dost. Já si například koupil prima kalendář, který jsem už od loňska záviděl šťastnějším kolegům, kteří si ho koupili v Rožnově.

Bylo to příjemné setkání s "lidmi od dýmek", se kterými se známe ze všech možných soutěží a akcí. Byli tam jak olomoučtí pořadatelé včetně pánů Cetkovského a Nopa, kolegové z PC Ostrava,  Jirka Zapletal reprezentoval PC Silesia a k tomu tam byla spousta lidí které neznáme a nikdy jsme je neviděli :-) ale to nikomu vůbec nevadilo. Stísněné prostory byly trochu problém, za chvíli nebylo vidět od dveří k oknu, což místní personál vyřešil otevřením oken. Připomínám už zmíněnou skutečnost, že venku byl pěkný fičák a pět pod nulou. Lojzovi v košili s krátkým rukávem bylo za chvíli všelijak. Provedli jsme ještě pár drobných nákupů, tentokrát nás ale nic nezaujalo tak, že bychom sáhli hlouběji do peněženky. S jídlem to vypadalo taky všelijak, v poledne dorazila nepříliš sympatická kuchařka, očividně po těžkém nočním tahu, a tak jsme se okolo třinácté hodiny rozloučili a vyrazili hledat nějakou restauraci, která by uspokojila naše nažhavené chuťové buňky.

Před odchodem jsme ještě nezapomněli všechny přítomné pozvat za měsíc na Starostovu Fajfku. Po krásně nově vydlážděné ulici jsme centrem města zamířili k Dolnímu náměstí, kde měla ležet restaurace, ve které dle Zdeňka dělají výborné smažené tvarůžky. Byl to kilometr chůze v brutálním ledovém protivětru, v polobotkách a bez rukavic docela silný zážitek. Zdeňkova hospoda bohužel už na svém místě nestála. Místo ní tam byla potrefená husa. Naštěstí to byla Potrefená Husa, jedna z mnoha restaurací pivovaru Staropramen. A tam nás čekal silný gastronomický zážitek, který nám nechal zapomenout na sibérii za okny. Nepříliš teplá česnečka sice pro začátek nedodávala příliš optimismu, ale další vývoj situace už byl víc než příznivý.

Pavel před ...	... a po jídle - sladký úsměv napapaného andílka

      Z fotografií můžete odvodit, že porce jsou v této restauraci více než dostatečné a že grilované vepřové kolínko bylo dobrou volbou. Podávané na rožni na speciálním stojánku bylo pastvou nejen pro jazýčky, ale i pro oči. Ani ostatní jídla nebyla špatná, celkově to byla neskutečná žranice, jen se nám pak malinko kroutily peněženky při placení účtu :-)   Strávili jsme v restauraci příjemné dvě, tři  hodinky, které korunoval Lojza zapálením kotlíku latakie. Toto komentovala servírka slovy: "Co to je? To ale děsně smrdí". :-)  Takže, praporečníku, mezi lidi příště jen s aromatiky. My ostatní jsme byli nacpaní tak, že by se do nás nevešel už ani kouř.

     V přetrvávajícím severáku jsme se pak přemístili zpátky k autu a vyrazili k Valmezu. Zima nás vůbec toho dne pronásledovala od samého rána a tak už jsme neplánovali žádné další zastávky a všichni jsme se už těšili do vyhřátých domovů. Ale celkově to byl fajn výlet s jídelním zážitkem, na který budeme dlouho vzpomínat.
                                                    
                                                                                                       nástěnkář

  fotografie a text (C)  Radim Přikryl