Cuketové šílenství u technika

Soutěž ve vaření jídel s obsahem zeleného děsu - na technikově panství

24. srpna 2012


  

      V historii Fajfklubu existuje několik zcela nepohnutelných opěrných bodů, dalo by se říci přímo pilířů. Mimo Starostovy Fajfky, lednového Jubilejního shromáždění a některých soutěžních výjezdů k nim patří pravidelné setkání na horském sídle našeho technika. Tradiční náplní tohoto letního prázdninového setkání bývá kulinářské klání.  Poslední tři ročníky se odehrávaly ve znamení ryze českého jídla maďarského původu, a to guláše. A pro větší světovost jsme soutěž nazývali Goulash Open – aby tomu rozuměli i turisté. Po třech ročnících, které měly stále stejného vítěze, došlo společenství poražených k názoru, že je třeba změnu. Vymýšlela se soutěž ve vaření ryze valašského pokrmu – Kyselica Cup, světovější jídlo navrhl praporečník, inspirován svými služebními cestami do USA, chtěl soutěžit ve vaření chilli. Nakonec nám vymýšlení jídla trvalo dva roky, po které se soutěž nekonala - i když na kopci jsme se scházeli každoročně. Diskuzi o letošním soutěžním pokrmu nakonec utnul právě technik, náš hostitel. Vydal rozhodnutí, že základní surovinou jídla musí být dýně a to v objemu minimálně 30%. Nakonec, pod tlakem potenciálních účastníků soutěže, povolil i cuketu, která se přece jen lépe shání. Pokud jste vegetariáni, neradujte se, vařit z této podezřelé suroviny zavánějící zdravým životním stylem ještě neznamená vzdát se potěšení z pochutin živočišného původu.

      A tak jsme se v pátek 24. srpna sešli v docela hojném počtu na technikově panství vysoko nad Valmezem, v nám důvěrně známém altánu. Sešlo se zdravé jádro klubu, kterému by se neúčast v podstatě nedala odpustit, - fojt Marek, praporečník Lojza, nástěnkář Radim, záznamník Kuba, pokladník Jožka, Jirka, Zdeněk, objevil se i méně častý host metodik Honza, ještě vzácnější dezénista Aleš, a překvapení večera – Garfield, kterého jsme neviděli nejméně dva roky.

      Rozesadili jsme se okolo stolu v altánu, zapálili dýmky, chvilku vydechli po náročném horském výstupu, a už se na stůl nesl první soutěžní pokrm. Pečený nákyp, okořeněné těsto na styl bramboráku, zapečené v troubě a ozdobené bramboro-cuketovým pyré. Tímto překvapil náš hostitel technik.

      A další jídlo již podával náš fojt. Byla to variace na sekanou, podávanou s lehkým, zelno-cuketovým salátem. Sekaná byla upečená malilinko více, než by jí slušelo, ale celkový dojem byl výborný. Zelí bylo skvěle ochucené, sekaná pikantní, aranžmá dokonalé.

      Mezitím svůj soutěžní pokus ohřál nástěnkář. Inspiroval se kdysi plánovanou soutěží v chilli, a vytvořil variaci klasického chilli s mletým hovězím, fazolemi, rajčaty a římským kmínem, ve kterém papriky nahradil požadovaným množství orestované cukety. Drobná vada na kráse byla křehkost této suroviny, při přechovávání, převozu a ohřívání se poněkud rozpadla a tak ve výsledném produktu téměř zanikala. I když to možná ani nebylo na škodu.

     Nedlouho po chilli vytáhl z trouby svou kreaci praporečník. Byla to zapečená zeleninová směs na způsob francouzského ratatouille, vylepšená maďarskou klobásou. Skvělá harmonie chuti zeleniny a kvalitní uzeniny, podtržená lahodnou šťávou – s čerstvým chlebem lahůdka. Spokojené mlaskání muselo být slyšet až na Bystřičce.

     Prezentaci pokrmů uzavřel Jirka se svým tradičním jídlem, po domácku zvaném „kotlík“, což byla chutná, dobře okořeněná varianta kotlíkového guláše. Jirka si na přípravě soutěžních jídel dal hodně záležet a předložil ještě vzorek „B“, což byla čokoládová buchta, taktéž obsahující surovinu dle propozic. Byli jsme všichni úplně plní, ale tuto sladkou tečku na závěr nakonec zvládl každý.

      Okolo stolu se rozproudila živá debata o přípravě jídel a jejich recepturách. Výsledkem debaty nakonec bylo to, že jsme se shodli na tom, že letos odstoupíme od hodnocení a akci pojmeme pouze jako nesoutěžní přehlídku. Hlavní důvod byl ten, že jídla byla hodně různorodá a obtížně by se srovnávat třeba zelný salát s buchtou. A vůbec, nejlepší byla stejně naložená krkovice na grilu, kterou technik celou soutěžní eskapádu uzavřel :-).

      A tak jsme dál seděli, klábosili, bafali z fajek a užívali si příjemně teplý srpnový podvečer. Někteří, většinou čerství ženáči a otcové od malých potomků se poměrně brzy vytratili, a tak okolo stolu zůstala vcelku tradiční sestava – fojt, nástěnkář, praporečník, záznamník, pokladník, Jirka a hostitel technik. Tito jmenovaní vydrželi až do deště, který večer začal skrápět valašské kopečky. Naštěstí moc nefoukalo, a tak se v altánu dalo sedět i když kapky bubnovaly na jeho střechu. Jediný problém nastal, když si někdo potřeboval odskočit – každý s vypouleným očima doufal, že déšť ustane. Nestalo se tak, a nakonec jsme za mokra jeli i domů. Pro pokladníka Jožku přijela jeho obětavá manželka, která s námi chvilku poseděla a nakonec si odvezla nejméně dvacetikilovou dýni, původně to plánovanou cenu pro vítěze. Až v tom okamžiku si soutěžící uvědomili, že případné vítězství v soutěži by do značné míry připomínalo legendární vítězství Pyrrhovo.

      Podtrženo, sečteno – tradiční, příjemná, pohodová akce. Přišli někteří, které už ani skoro neznáme. Naopak nepřišli jiní, které známe, ale asi měli na práci něco důležitějšího. Ale shodli jsme se na tom, že některé věci nám jsou trochu podezřelé – svého času po nás zůstávaly baterie prázdných lahví od whisky, basy lahví od piva – a včera jsme pili ze všeho nejvíc birell a Light Colu a jedli jsme skoro vegetariánské jídlo ... že bychom stárli? Nebo dospívali? Možná jenom trochu blbnem. No, uvidíme co s námi bude dál.

      Třeba to nebude tak zlé, na příští rok plánujeme soutěž v míchaných nápojích. Snad to nebudou multivitaminové bomby s mrkví :-)        

                                                                Nástěnkář

Úvodní chuťovka od technika - nákyp na bramborákový způsob

Fojt aranžuje svou sekanou se zelným salátem
 

Nástěnkářovo chilli
 

Lojza a jeho ratatouille
 

Jirka dokončuje svůj "kotlík"
 

Originální technikův způsob mytí nádobí
 

Přední strana altánu ... Jirka, Aleš, Jožka
 

Napravo seděli Dalibor, Honza a Marek
 

Nalevo pak Kuba se Zdeňkem
 

A po nástěnkářově pravici Pavel s doutníkem v pravici
 

Je po jídle
 

Poslední kousky cuketo-čokoládového zázraku.

Lojza s bříškem naplněným zeleninou
 

Dalibor - poslední zůstává
 

 


A tady hostitel předává původně první cenu paní pokladníkové.

 

Text a foto (C) Radim Přikryl