Reportáž z pera našeho praporečníka

     Podle hesla ”všude dobře, tak co doma” vyrazila v sobotu 4. října 2008 naše standardní posádka tvořená Praporečníkem a Garfieldem na již devátý ročník Holomóckého Dótniku. Počasí cestě moc nepřálo, ale díky ochotě nezávislého kolegy vzít auto a dovézt nás na místo oné radostné události nám to až tak nevadilo. Cesta probíhala standardně, už v Hranicích jsme měli v sobě každý po dvou panácích božkovského rumu a nějaké té svačince.

    Přestože jsme se snažili cestou zdržovat co to jen šlo, dorazili jsme na misto určení téměř jako první. To že jsme na správném místě dokazoval jen jeden člen Hanáckého dýmkařského klubu, který dnešní akci pořádal. Objednali jsme tedy první rumy, zapalili tréningové doutníky a čekali až se sál sportovní haly zaplní dalšími soutežícími.

     Čas utíkal velmi příjemně a ani ne za hodinku uz byl sál naplněn k prasknutí. K našemu místu si postupně přisedli ostraváci a Michal Hubacz, takže o zábavu bylo postaráno - ještě gulášek se šesti knedlama a mohlo se začít. Kolem druhé hodiny odpolední president HDK Ing. Cetkovský zahájil soutěž a my se začali plně věnovat svým doutníkům.

     Přestože byli kuřáci lehce dezinformováni pozvánkou (slibovaný doutník měl byt Stanislaw Robusto a dostali jsme Corony) ale nikdo si nestěžoval. Soutěž vesele ubíhala, plůtek na lístku se rozrůstal. Bohužel již první pohled na soutěžící nás ujistil v tom, že karty jsou dávno rozdány – takové preciznosti s jakou se věnoval doutníku Staňa Farana a klid s jakým bafal Jirka Rudolf jsme se my valaši nemohli rovnat. Proto jsme radeji objednali další kolo čajíčků s rumíčkama a v poklidu bafali dál.
 

     Ani ne po dvou hodinách bylo rozhodnuto – doutníky byly dokouřeny, špačky na ďábelskou směs posbírány a sportovci z přilehlé haly odvezeni na ARO.

Dlouhé sklo, bystré oko a rychlá ruka na spoušti - to je náš praporečník

      Zbývalo jen počkat na oficiální oznámení výsledků a rozebrání mnoha zajímavých cen. Pro každého byl kromě hmotné odměny připraven (velmi rychle odhmotněný) kus dortu ve tvaru doutníku.  

          Zkrátka nepřišel ani náš řidič, který se umístil na místě posledním a vyhrál alespoň kokosový ořech. Očividně si vybral své štěstí v naší soukromé předsoutěži kde měl čas téměř hodinu – ale to se samozřejmě může stat každému z nás (kromě Nástěnkáře).

     V závěrečném proslovu nás president HDK pozval na příští, výroční desátý ročník a mohli jsme jet domů. Jelikož náš řidič pokračoval jiným směrem než my, ocenili jsme nabídku Standy a nechali se jím dovézt až do Valmezu (v případě Garfielda dokonce do Rožnova). Staňo, děkujem!

                                                                                                                     praporečník

  text a fotografie (C) Alois Chumchal