20. října 2024

Jsou tomu již skoro 2 roky, co to mezi Jirkou a Fojtem začalo jiskřit. A celé to přitom začalo úplně nenápadně.

Na výjezdním zasedání v lednu roku 2023 se totiž střetly osobnosti Fojta a Jirky. Byla již pokročilá hodina a tudíž zábava byla v plném proudu a Fojt píchl do pomyslného vosího hnízda. Tím hnízdem bylo brankářské umění Jirky (pro nezasvěcené, Jirka se totiž před třemi roky rozhodnul, že začne hrát hokej a to na postu brankáře v domnění, že když neumí bruslit, tak tento post bude pro něj nejlepší. Ani netušil, jak moc se mýlí).

Celý jejich incident se zvětšoval a zvětšoval, až vygradoval v grandiózní sázku: Fojt dá nejméně 5 gólů z 10 nájezdů. A co by to bylo za sázku, kdyby neměla být výhra. Výherce dostane od poraženého láhev Jamesona.

Jak již dříve Nástěnkář poznamenal, tak pro Jirku po určité hodině a hladině není nic problém a tak Jirka tuto sázku samozřejmě přijal. Jak Nástěnkář tak Fojt toho posléze litovali (v Nástěnkářově případě z toho však vzniknul náš klubový majterštyk film o pašování tabáku z Anglie).

Čas plynul a sázka zůstávala stále otevřená. Nakonec to po dvou letech rozseknul Jirka, který Fojtovi oznámil, že zamluvil stadion. Jirka pilně trénoval s kamarády na ledě a Fojt oprašoval svoji 20 let pečlivě uskladněnou výstroj, tedy aspoň to, co z ní zbylo.

První termín našeho Ledového klání, (tak jsme začali této sázce říkat), se měl konat 15.9., ale jak pamětníci tuší, tento termín nám překazily povodně. Stadion v blízkosti Rožnovské Bečvy zavřeli a tím zrušili všechny rezervace. Takže napětí panovalo dále. Konečný a finální termín připadl na 20.10. Všichni členové klubu, i s rodinami, byli pozváni, aby byli svědky. Jirka s Fojtem dorazili na stadion půl hodiny předem, aby se mohli řádně rozcvičit a ustrojit. Ve 14:30 oba vyjeli na led na patřičné rozbruslení.

Kevin, náš hlavní rozhodčí na Starostově fajfce, byl požádán, aby rozhodoval naše klání, ale do bruslí se mu nechtělo. Role rozhodčího tedy přešla na našeho věrného čekatele Kubu. Obul si půjčené brusle, oblékl rozhodcovský dres a vyrazil s účastníky klání na led.

A pak to začalo. Fojt v kanadském dresu s číslem 97, bez helmy jako praví drsní hokejisti Kanady v 60. letech, Jirka v bílém dresu s modrými pruhy a znakem Fajfklubu na hrudi. Nájezd střídal nájezd a ačkoliv si po dvou nájezdech myslel, že to bude hračka, přišla nečekaná střela a Fojt vsítil gól. Posléze přišla od Fojta nečekaná klička, čímž si uvolnil celou bránu, ale ruce po 20 letech nechtěly poslechnout hlavu a tak puk projel těsně kolem tyče mimo bránu.

Nebudu vás nudit podrobným popisem všech nájezdů, ale tyčky zvonily, diváci šíleli a Fojt s Jirkou do toho dávali celá svá srdce (jako praví hokejisti).

Konečný stav nájezdů byl 7:3 pro Jirku, ale to nebylo tak podstatné. Hezké bylo, že kdo měl chuť, tak přišel. Zabruslili jsme si, Kuba si dokonce zahrál curling s neteří a byli i tací, co stáli na bruslích snad poprvé v životě. Strávili jsme hezkou hodinku na ledě zimního stadionu ve Valašském Meziříčí. Ano, i tam již Valašský Fajfklub zanechal svoji nesmazatelnou stopu.

Jirka