Mikulášské kouření 2006

Poslední letošní výjezd Valašského Fajfklubu


Text a foto: praporečník
 

     Jak všichni jedinci zapálení do kouření dýmek a podobných příjemných slastí dobře vědí, odehrála se v sobotu 9. prosince další (a bohužel letos asi poslední) z významných události tohoto roku. Bystrý čtenář již jistě ví, o čem dnešní reportáž bude - ve Velkých Hošticích poblíž Opavy se odehrál další ročník Mikulášského kouření pořádného PC Silesia. Celá akce se nesla v podobném duchu jako její předešlé ročníky a také závěr byl stejně skvělý - ale nepředbíhejme...
     Registrace účastníků se měla odehrávat od 11:00 a samotný start pak ve 14:00. Abychom vše stihli, naplánovalo si naše pětičlenné družstvo odjezd na 10:00. Po mírném zdržení způsobeném naším Fojtem, jsme s půlhodinovým zpožděním vyjeli z Valašského Meziříčí směrem na Opavu. Cesta probíhala příjemně a bez vážnějších komplikací, sluníčko svítilo a my se těšili na příjemnou společnost přátel z dalších dýmkařských klubů.

   


    Po příjezdu do zámecké vinárny jsme byli přivítání samotným prezidentem PC Silesia, MUDr. Martinem Vašákem. Usadili jsme se u stejného stolu jako naposled a s netrpělivostí jsme očekávali příchod obsluhy, abychom si objednali něco dobrého k jídlu. Na výběr byla Selská bašta (vynikající variace na vepřo-zelo-knedlo) a výborný hovězí gulášek. K obědu jsme si dali na zapití ještě pivo, ale zbytek dne byl již ve znamení vína. Na stole se nám objevil první džbánek modrého portugalu, jazzové trio v podání dvou hudebníků začalo hrát příjemnou muziku a my se pomalu začali rozkoukávat, kdo všechno si na letošní ročník přijel zasoutěžit. Nějaký čas jsme strávili také okukováním dýmek nabízených Jirkou Zapletalem, a to jak z jeho vlastní tvorby, tak z dílny pana Hoduly. Tvary vystavených kousků byly úžasné - dýmky od pana Hoduly díky standardním tvarům dotaženými k dokonalosti a Jirkovy naopak svými neobvyklými křivkami. Tři z nás tentokráte neodolali a obohatili své sbírky o další unikáty. Pak už zbylo jen několik minut na dokouření dýmky, kterou si po obědě každý z nás zapálil, a začalo oficiální zahájení.  

    Soutěžících se nakonec sešlo dvacet sedm, včetně tří žen. Soutěžním tabákem byl Stanislaw London Mixture. Tato volba nám lehce zkomplikovala život - přestože je to tabák velmi příjemný a všichni zúčastnění členové našeho klubu jsou latakio-pozitivní, s kouřením tohoto typu tabáku jsme nepočítali a neměli jsme dýmku, do které bychom jej nacpali. Použít ke kouření svou oblíbenou soutěžní dýmku zakouřenou aromatickými tabáky obvykle kouřenými na soutěžích se nám nechtělo a tak mně a Fojtovi nezbylo než nacpat tabák do právě koupené dýmky. Tento handicap se v závěru naopak ukázal jako výhoda, protože mi díky oné dýmce tabák prohoříval rovnoměrněji než obvykle. Po rozdání sirek a papírové podložky (nikoliv však tabáku) byl ohlášen začátek nacpávání. Tento problém se ale vyřešil velmi rychle a soutěž mohla začít. Náš metodik Honza neopomněl svou funkci a všem připomenul, že si máme přeložit své papírové podložky.

     Tabák hořel skvěle a první soutěžící začali odpadávat téměř po pul hodině. Čas ale nebyl důležitý – kolemchodící Mikuláš dohlížející na průběh soutěže od těch, kterým štěstí nepřálo, vybíral startovní čísla a napichoval je na kovový bodec. Podle pořadí lístků se pak na konci chodilo pro ceny. Největší smůlu měl letos náš Fojt. Nedlouho po něm tabák vyhasl i našemu favoritovi Honzovi a tak byla dána šance i nám, služebně mladším. Pak už to šlo ráz na ráz. Skvělé deváté místo připadlo Pavlovi a dezénista Aleš se prokouřil dokonce na čtvrté místo, díky čemuž se stal jedním ze šťastlivců odnášejících si dýmku z Pipe Studia Stanislav. Poslední tři soutěžící byli sesazeni k jednomu stolu a pod bedlivým dohledem Mikuláše museli střídavě vyfukovat kouř. Odpadl jeden, odpadl druhý – a vítěz letošního ročníku byl na světě. Pokud vás zajímá kdo to byl, tak věřte, že to byl poslední člen našeho pětičlenného družstva, a to já.

     Po vyhlášení výsledků a rozdání mnoha hodnotných cen si každý z účastníků sáhl pod stromeček, aby si vybral jeden z dárků, který si dýmkaři pro sebe navzájem připravili. Pak už následovala volná zábava – pilo se víno, pojídala šunková kýta a diskutovalo se o nesmrtelnosti chroustů. S přibývajícím časem se lidé začali rozjíždět ke svým domovům, a nejinak také my. Kolem osmé hodiny jsme naskákali do auta a nechali se Honzou bezpečně dovézt do svých domovů.
 

                                                                                Praporečník v.r.

 

 

  text a fotografie (C)  Alois Chumchal