Valašský Fajfklub se rozhodl -v duchu stanov- prohloubit své vzdělání v oboru dýmek a vyrazil na vlastivědně-dobrodružně-naučný výlet na sever naší země, na zámek Jánský Vrch v Javorníku. Je tam vystavena část největší české sbírky dýmek a kuřáckých potřeb, viz odkaz v naší rubrice "co se jinam nevešlo". Celý výlet vznikl z iniciativy našeho "technika" Dalibora, který si ke svému sídlu nad městem pořídil již druhou generaci vozu Bentley a chtěl s ním provést zkušební středně dálkovou jízdu v horských podmínkách. Vzhledem k poměrně značné vzdálenosti jsme se "nalodili" již okolo sedmé hodiny ranní, a to v sestavě "nástěnkář" Radim,"technik" Dalibor,"praporečník" Lojza  a "čekatel" Zdeněk. Cesta probíhala zprvu hladce, a to i přes nepřízeň počasí. Do Hranic, Olomouce a Mohelnice po relativně slušných a rychlých silnicích byla vcelku příjemná. Čím víc jsme ovšem postupovali na sever, tím více se podmínky zhoršovaly. Čím dál víc rozbité silnice se zužovaly, klikatily, klesaly a stoupaly. K tomu se výrazně zhoršovaly i povětrnostní podmínky, při přejezdu přes Červenohorské sedlo byla přes mlhu viditelnost sotva padesát metrů a k tomu ještě pršelo a teplota klesla na šest stupňů. Naštěstí po sestupu na severní stranu kopce déšť přešel jen v mrholení a posléze téměř ustal. Silnice se proměnily v klikaté vlásenky, na směrovkách se čím dál častěji vyskytovaly polské nápisy a to vše signalizovalo, že se blížíme  k cíli naší cesty. 
     V městečku Javorník je zámek nepřehlédnutelnou dominantou, tyčící se vysoko nad ostatními domy. Po zaparkování Bentleye, za všeobecné pozornosti kolemjdoucích,   jsme vystoupali parkem k zámecké bráně a šli si zakoupit vstupenky. Spokojili jsme se s "malým" prohlídkovým okruhem, jehož součástí byla námi tolik očekávaná expozice dýmek.  "Technik" Dalibor si nedočkavě zapálil pěnovku, a všichni ostatní čekající měli v tom okamžiku jasno v tom, že nás na zámek nepřivedl zájem o historii Wroclawského biskupství.

    Vlastní prohlídka se odehrávala ve stylu "nalevo vidíte nábytek ve stylu Biedermayer, napravo čajník z 19.století", netrpěliví Valaši kontrovali dotazy typu "kolik  bude fajek?" , "kdy už tam budem?" a  "tati já mám hlad".  Naši netrpělivost trošku rozptýlily dvě půvabné mladé hudebnice hrající ukázky dobových skladeb v hudebním pokoji.  Po shlédnutí kulečníkového salónku, obrazů všech na zámku sloužících církevních hodnostářů, pokoje služebnictva s krátkou postelí a kamen plněných z chodby jsme se konečně dočkali. V poslední místnosti bylo ve vitrínách umístěno několik stovek dýmek různých tvarů, velikosti a stáří. Byly zastoupeny dýmky hliněné, porcelánové, dřevěné, pěnovky,  ba i dýmky celé plechové.  K vidění byly i indiánské kalumety, africké ebenové, stejně jako orientální vodní dýmky. Pohled na desítky krásně vyřezávaných pěnovek byl docela působivý, stejně jako na řady malovaných porcelánek. Dokonce se našlo i pár moderních kousků z dnes  nejrozšířenějšího materiálu-bruyére a úplně současnou generaci dýmek zastoupily dva kousky z produkce Pipe studia Stanislav. Naše expedice se vzápětí stala nejméně oblíbenou částí skupiny, protože jsme se v expozici dýmek zdrželi "přes limit", slabší povahy si již v předsálí vytahovaly z batůžků svačiny a spací pytle, agresivnější jedinci se pokoušeli ze stěn zámku demontovat vystavené paroží a přimět nás s jeho pomocí k ukončení prohlídky.  Nakonec jsme podlehli a plni dojmů expozici opustili. Chvíli jsme ještě věnovali procházce po zámeckém nádvoří, pochopitelně již s našimi dýmkami v ústech. Protože se v prostorách zámku nesmělo fotografovat, chtěli jsme si ještě pro účely dokumentace zakoupit v pokladně několik pohlednic s dýmkovými motivy. To se nám bohužel nepodařilo, protože od pokladny se vinul had snad sta lidí chtivých prohlídky zámku. Po společné skupinové fotografii jsme  se tedy rozhodli zámek opustit a vyrazit do ulic Javorníka.

     Po krátkém hledání jsme v centru nalezli příjemnou restauraci se slušným výběrem jídel a nápojů. Dali jsme si výborné řezané Krušovice, dobrý oběd a byli připraveni na zpáteční cestu.  Tu jsme absolvovali vyhlídkovým tempem, projížděli jsme Lázně Lipová, Lázně Jeseník, minuli jsme davy turistů čekajících na prohlídku Mladečských jeskyní, absolvovali jsme opět přejezd mlžným Červenohorským sedlem se zastávkou na vrcholu. Ještě jednu "kávovou" zastávku jsme uskutečnili v motorestu Vápenka v Teplicích nad Bečvou, již téměř na dohled od domova. 

    Výlet byl povedený, atmosféra ve voze skvělá -jak jinak v tak aristokratickém stroji řízeném samotným majitelem- , viděli jsme kousek světa, něco se přiučili, dobře pojedli  ...  co víc chtít?

technik a jeho Bentley druhé generace

dobrodružný přejezd Jeseníků

už jsme skoro tam

uvnitř hezčí než zvenčí

reprezentace klubu

dýmkařský dorost