XII. Klání zemí Koruny české

Sobota s playboy zajíčky aneb dvanácté neoficiální mistrovství republiky v pomalém kouření dýmky, tedy dvanácté Klání zemí Koruny české v Modřicích

2. června 2012


  

      Pokud Vás neodradil už tento dlouhý nadpis tak čtěte dál jak vše probíhalo. Den před soutěží mi volal Fojt a ptal se jestli mám v sobotu čas a volných osmset korun. Čas byl, protože počasí neumožňovalo se projíždět po mých latifundiích, ale těch peněz je vzhledem k ekonomické krizi poskrovnu. Jelikož jsem už dávno nikde nebyl, tak jsem zcela nekonsesuálně vzal ogarovi z kasičky zmiňovaný obnos a tradá do Brna. 
         Už před Podlesím jsme sjeli z cesty a podnikli vyhlídkovou jízdu po lesích naležící městu a naše oči, na příkaz našeho Fojta, hledali ekologické teroristy jenž měli škodit majetku města. V Hranických Loučkách jsme do Fojtova Rols-Royce přibrali posledního soutěžichtivého. Směr Brno jsme tak jeli ve složení Fojt, Jirka, Světluška a Technik. Světluška se nám staral o prožitky abychom se cestou na soutěž nenudili. Rozvinul teorii vlakového diferenciálu potažmo mešího opotřebení kol a kolejnic v zatáčkách a tak vyřešení dlouholetého svízelného ekonomického problému českých drah. Na oslavu vytáhl první lahev Jamesna a to už se Fojt ptal Jirky jestli by mu nepůjčil dusátko. Po obligátním "Na co?", mu bylo suše odpovězeno " Já to cinkání skleniček zezadu už nemůžu poslouchat, já už příště neřídím" a chtěl si dusátku natlačit do zvukovodu... Nějak jsme dojeli do hotelu Gregor v Modřicích u Brna i když GPS ukazoval kam jet zásadně až za křižovatkou. Na oslavu přežití cesty do civilizace jsme dopili první lahev.
          Pevných krokem jsme vyrazili do lehce modernizované budovy komunistického typu osmdesátých let. Kam dál ... to už naše čichové buňky veděly naprosto přesně. Po registraci jsme si skočili do restaurace na nějaké jídlo.     Povetšinou vyhrál guláš s knedlama, jenom světluška jím opovrhl a dal si radši řízek se salátem. Při placení a hledání peněz po peněženkách si zahrál svou jednoaktovku Fojt, k čemuž využil svůj odznak lesní stráže. Jelikož ho servírka zahlédla tak polohlasem konstatoval, že je to sice odznak ČOI, ale že dnes není v práci. Servírka s rumencem v tváři jenom ujistila, že mají vše v pořádku. Fojt si cosi tiše zamrmlal pod vousy a šli jsme soutěžit.        
          Jaké bylo naše překvapení když u našeho stolu a všude kolem pobíhali playboy zajíčci, ..... inu rytíř Stanislav se pochlapil. Nejvíce zajímali zajíčci našeho Fojta, nezapřel totiž svou roli dokumentárního fotografa. Fotek je samozřejmě hodně, třeba zajíčkovo pírko, zajíčkovi ouška, zajíček celý, zajíčkovo bříško, zajíčci z vrchu, zajíčci ze spoda, zajíčci a ceny.....atd. Humorná situace byla když fotil Fojt zajíčky v mlžném oparu dýmkového tabáku a někdo mu přešel před objektivem a uvědomujíc si svou chybu se počal Fojtovi omlouvat. Fojtova věta "V pohodě, stihnul jsem to, já fotím hokej" nás poslala do kolen.  Vzhledem k faktu, aby i naši členové věděli jak jsme se měli, jsme udělali klubové foto se zajíčky. Prosím povšimněte si kde má náš Fojt ruce. Focení této fotografie provázel výkřik Fojta: " Jé vy máte ale pěknou bambulku, můžu si šáhnout?", a také pošťuchování Světlušky a Technika kdo bude stát u zajíčka z druhé strany. Přece jenom nemáme tak tolerantní partnerky jako náš Fojt. Světluška vyhrál a tak jsem vedle zajíčka musel stát já. Celý náš stůl byl tak nějak v dobré náladě už jenom proto, že s náma seděli nám milí chachaři z Ostravy. Vlasťovi Šenkýřovi každou chvíli zvonil telefón a Standa Farana si z něho utahoval, že se z těch bab jednou zblázní. A že těch telefónu ale bylo.
          To už jsme pomalu začali soutěžit. Atmosféra byla trochu uvolněnější než byvávalo zvykem na těhle soutěžích, což jsme my Valaši kvitovali s povděkem. Počet soutěžících sedmdesátsedm, závodní dýmka pískovaná biliardka od Kloučka, soutěžní tabák Planta Vanilla and Orange vlhký, řezaný velmi na hrubo a pravidla CIPC. Start a začalo se kouřit. Jirka si povzdechl, že ještě nikoho z klubu na soutěži neporazil. Ani nevěděl jak a už porazil .... zhruba kolem šesté minuty jsem zjistil, že sice hořím, ale nějak nemůžu táhnout. Dělal jsem s tím všechno možné, ale nešlo to. Moje snaha potáhnout z dýmky, rozesmívala všechny u stolu, vypadal jsem červený jako rak. Někde kolem patnácté minuty jsem to vzdal, protože kouření je o tahání a ne o foukání do troubele. Jirka tak konečně někoho porazil. Když jsem dýmku vyčistil vytáhl jsem pěkně smotaný list z kanálku. Takže jsem si vysloužil pojmenování Technik - Ucpávka. Kolem čtyřicáte minuty skončil Jirka, záhy také Fojt, světluška to doklepal bez pár sekund na hodinu. Nechali jsme kouřit ostatní a jali se prohlížet nabídky tabáků a dýmek od Omrta, e-trafiky, Kloučka, Mahovského. Neřidiči zdegustovali pár vzorku vín z firmy Vinium.
         Vzhledem k našim dosaženým časům a faktu, že už se kouřilo ke dvěma hodinám, nám bylo dlouho. Zajíčky jsme už taky neviděli a tak jsem vyrazili do baru dát si aperitiv před jídlem. V restauraci servírovali kuřecí plátky s nivou a hranolkama, servírka už nás prokoukla, lépe řečeno prokoukla našeho Fojta a tak zatímco my jsme si pochutnávali na dvou plátcích kuřecího, zaměstanec firmy ČOI na plátku jednom a i to na takovém menším. Dělali jsem si z něj srandu jestli i to kafe co si dal po obědě bude druhák nebo třeťák. Při návratu z restaurace jsme se srazili se zajíčky ve dveřích a skoro jsme je ani nepoznali. Už to nebyli playboy zajíčci, ale ležící zajíčci u krajnice na mezinárodním tahu R35. 
          V sále bylo dokouřeno, tři lidi nad dvě hodiny a vítěz časem ke dvěma a půl hodinám. IT centrum začalo tisknout výsledky, soutěžící se v restauraci krmili. My se už nudili a devizy co jsme měli přiděleny nebo byly ukradnuty z domova změnily majitele a druhá lahev Světluština Jamesona byla taktéž prázdná. A tak přišlo na řadu Fojtovo auto ....... prodali jsme i Rols-Royce abychom mohli v baru setrvat déle a Fojt nemusel abstinovat.
Vyhlašování výsledku probíhalo přesně opačně než je zvykem u nás, tedy od prvního místa. Ceny byly velmi hodnotné, humorné a velmi praktické pro kuřáka dýmky, alespoň ty po tom desátém místě. Jmenujme alespoň některé z nich: třeba pět plechových kanistrů na benzín s nápisem Honda, pět cestovních tašek honda,  pět bílých bund s nápisem Honda, pět počítačových myší s nápisem Honda ....atd . Nejhodnotnější cenu z našeho klubu vysoutěžil Jirka. Dostal sedmičku v krabici od vína, takže kdyby jste chtěli půjčit na hypotéku obraťte se na něj, Fojt dostal bezdrátovou myš k počítači, Světluška nás bude obsluhovat v Hranických loučkách v bundě Honda a já dostal sekačku Honda ......tedy přívěšek na klíče.
         To už jsem se rychle loučili a beželi na Walachian king airlines. Naštěstí máme záběr i z našeho odletu  neboť na letišti jsem se srazili s Ray Kocurkem, který odlétal do Patagonie pozorovat velryby. Vyfotit letadlo, ve kterém sám sedí, zatím náš dokumentarista a zaměstnanec firmy ČOI ještě neumí a proto taky tato reportáž je opožděna nebo se čekalo na snímek od Raye z Patagonie. Jak by řekl klasik: "Bylo to příjemně prožité poetické odpoledne" a já bych na to za sebe řekl: "Vykročil jsem správným spůsobem jak vyhrát naši právě probíhající celoklubovou soutěž"
 

                                                            Váš technik

 

Po transferu z letiště jsme šťastně dorazili do místa konání, hotelu Gregor.
 

I když není myslivecká sezóna, fojt ulovil dva zajíčky.
 

Celá repre-squadra ve složení Víťa, Dalibor, Marek a Jirka v příjemné společnosti.
 

Přehlídka cen pro dýmkařskou soutěž.
 

A nezbytné poháry pro vítěze.
 

Petr Vyoral je patriot, to nezapře.
 

Jirka v tvůrčí diskusi s Honzou Kloučkem.
 

Dýmky Michala Nováka tentokrát trochu jinak.
 

Poklidná předstartovní příprava.
 

Playboy bunnies byly u všeho.
 

Tomáš "Basa" Mahovský a Michal Klouček.
 

A ještě jednou velmi slušná kolekce dýmek Tomáše Mahovského.
 

Dýmkařská klasika.
 

Ruďáci Jožka Vénos a Olda Tanert poptvé na veřejnosti s novou, velmi podařenou, klubovou vlajkou.
 

Alois Pospíšil a Radek Kroča z Dýmal klubů.
 

Slavnostní zahájení v podání Jakuba Antoše, Josefa Stanislava, Michala Hubacze a bunnies.
 

Jiřík nahodil poker face a jel.
 

Dalibor se začíná rvát s ucpávkou.
 

A Vítek jede v pohodě.
 

Skoro jak můj s mojů.
 

Tož sakra kde je ten posratý špunt?
 

"Beruško, já soutěžím, zavolej za půl hodiny!", Vlastík si věří.
 

Soutěžní krasavice z dílny Honzy Kloučka.
 

Jožka Vénos soustředěně bafá.
 

Vítek je spokojený s časem i když chyběl kousek a byla hoďka.
 

Michal trochu jinak.
 

A ještě jednou Michal, tentokrát při scéně jako z italského filmu.
 

Vítěz, resp. obhájce prvního místa, Martin Pedain.
 

Nejlepší z našeho týmu - Víťa.
 

Marek - druhý nejlepší, s bizardní Hondou myší.
 

Jirka, třetí nejlepší s vínečkem.
 

A čtvrtý Dalibor, se sekačkou Honda! Ta se bude Samíkovi hodit.
 

 

 

A můžeme frčet domů!
 

  Text (C) Dalibor Krampl        foto (C) Marek Netolička