|
Pokud Vás
neodradil už tento dlouhý nadpis tak čtěte dál jak vše probíhalo. Den
před soutěží mi volal Fojt a ptal se jestli mám v sobotu čas a volných
osmset korun. Čas byl, protože počasí neumožňovalo se projíždět po
mých latifundiích, ale těch peněz je vzhledem k ekonomické krizi
poskrovnu. Jelikož jsem už dávno nikde nebyl, tak jsem zcela
nekonsesuálně vzal ogarovi z kasičky zmiňovaný obnos a tradá do Brna.
Už před Podlesím jsme sjeli z
cesty a podnikli vyhlídkovou jízdu po lesích naležící městu a naše
oči, na příkaz našeho Fojta, hledali ekologické teroristy jenž měli
škodit majetku města. V Hranických Loučkách jsme do Fojtova Rols-Royce
přibrali posledního soutěžichtivého. Směr Brno jsme tak jeli ve
složení Fojt, Jirka, Světluška a Technik. Světluška se nám staral o
prožitky abychom se cestou na soutěž nenudili. Rozvinul teorii
vlakového diferenciálu potažmo mešího opotřebení kol a kolejnic v
zatáčkách a tak vyřešení dlouholetého svízelného ekonomického problému
českých drah. Na oslavu vytáhl první lahev Jamesna a to už se Fojt
ptal Jirky jestli by mu nepůjčil dusátko. Po obligátním "Na co?", mu
bylo suše odpovězeno " Já to cinkání skleniček zezadu už nemůžu
poslouchat, já už příště neřídím" a chtěl si dusátku natlačit do
zvukovodu... Nějak jsme dojeli do hotelu Gregor v Modřicích u Brna i
když GPS ukazoval kam jet zásadně až za křižovatkou. Na oslavu přežití
cesty do civilizace jsme dopili první lahev.
Pevných krokem jsme
vyrazili do lehce modernizované budovy komunistického typu osmdesátých
let. Kam dál ... to už naše čichové buňky veděly naprosto přesně. Po
registraci jsme si skočili do restaurace na nějaké jídlo.
Povetšinou vyhrál guláš s knedlama, jenom světluška jím opovrhl a dal
si radši řízek se salátem. Při placení a hledání peněz po peněženkách
si zahrál svou jednoaktovku Fojt, k čemuž využil svůj odznak lesní
stráže. Jelikož ho servírka zahlédla tak polohlasem konstatoval, že je
to sice odznak ČOI, ale že dnes není v práci. Servírka s rumencem v
tváři jenom ujistila, že mají vše v pořádku. Fojt si cosi tiše
zamrmlal pod vousy a šli jsme soutěžit.
Jaké bylo naše překvapení
když u našeho stolu a všude kolem pobíhali playboy zajíčci, ..... inu
rytíř Stanislav se pochlapil. Nejvíce zajímali zajíčci našeho Fojta,
nezapřel totiž svou roli dokumentárního fotografa. Fotek je samozřejmě
hodně, třeba zajíčkovo pírko, zajíčkovi ouška, zajíček celý, zajíčkovo
bříško, zajíčci z vrchu, zajíčci ze spoda, zajíčci a ceny.....atd.
Humorná situace byla když fotil Fojt zajíčky v mlžném oparu dýmkového
tabáku a někdo mu přešel před objektivem a uvědomujíc si svou chybu se
počal Fojtovi omlouvat. Fojtova věta "V pohodě, stihnul jsem to, já
fotím hokej" nás poslala do kolen. Vzhledem k faktu, aby i naši
členové věděli jak jsme se měli, jsme udělali klubové foto se zajíčky.
Prosím povšimněte si kde má náš Fojt ruce. Focení této
fotografie provázel výkřik Fojta: " Jé vy máte ale pěknou bambulku,
můžu si šáhnout?", a také pošťuchování Světlušky a Technika kdo bude
stát u zajíčka z druhé strany. Přece jenom nemáme tak tolerantní
partnerky jako náš Fojt. Světluška vyhrál a tak jsem vedle zajíčka
musel stát já. Celý náš stůl byl tak nějak v dobré náladě už jenom
proto, že s náma seděli nám milí chachaři z Ostravy. Vlasťovi
Šenkýřovi každou chvíli zvonil telefón a Standa Farana si z něho
utahoval, že se z těch bab jednou zblázní. A že těch telefónu
ale bylo.
To už jsme pomalu začali
soutěžit. Atmosféra byla trochu uvolněnější než byvávalo zvykem na
těhle soutěžích, což jsme my Valaši kvitovali s povděkem. Počet
soutěžících sedmdesátsedm, závodní dýmka pískovaná biliardka od
Kloučka, soutěžní tabák Planta Vanilla and Orange vlhký, řezaný velmi
na hrubo a pravidla CIPC. Start a začalo se kouřit. Jirka si
povzdechl, že ještě nikoho z klubu na soutěži neporazil. Ani nevěděl
jak a už porazil .... zhruba kolem šesté minuty jsem zjistil, že sice
hořím, ale nějak nemůžu táhnout. Dělal jsem s tím všechno možné, ale
nešlo to. Moje snaha potáhnout z dýmky, rozesmívala všechny u stolu,
vypadal jsem červený jako rak. Někde kolem patnácté minuty jsem to
vzdal, protože kouření je o tahání a ne o foukání do troubele. Jirka
tak konečně někoho porazil. Když jsem dýmku vyčistil vytáhl jsem pěkně
smotaný list z kanálku. Takže jsem si vysloužil pojmenování Technik -
Ucpávka. Kolem čtyřicáte minuty skončil Jirka, záhy také Fojt,
světluška to doklepal bez pár sekund na hodinu. Nechali jsme kouřit
ostatní a jali se prohlížet nabídky tabáků a dýmek od Omrta,
e-trafiky, Kloučka, Mahovského. Neřidiči zdegustovali pár vzorku vín z
firmy Vinium.
Vzhledem k našim dosaženým
časům a faktu, že už se kouřilo ke dvěma hodinám, nám bylo dlouho.
Zajíčky jsme už taky neviděli a tak jsem vyrazili do baru dát si
aperitiv před jídlem. V restauraci servírovali kuřecí plátky s nivou a
hranolkama, servírka už nás prokoukla, lépe řečeno prokoukla našeho
Fojta a tak zatímco my jsme si pochutnávali na dvou plátcích
kuřecího, zaměstanec firmy ČOI na plátku jednom a i to na takovém
menším. Dělali jsem si z něj srandu jestli i to kafe co si dal po
obědě bude druhák nebo třeťák. Při návratu z restaurace jsme se
srazili se zajíčky ve dveřích a skoro jsme je ani nepoznali. Už to
nebyli playboy zajíčci, ale ležící zajíčci u krajnice na mezinárodním
tahu R35.
V sále bylo dokouřeno,
tři lidi nad dvě hodiny a vítěz časem ke dvěma a půl hodinám. IT
centrum začalo tisknout výsledky, soutěžící se v restauraci krmili. My
se už nudili a devizy co jsme měli přiděleny nebo byly ukradnuty z
domova změnily majitele a druhá lahev Světluština Jamesona byla taktéž
prázdná. A tak přišlo na řadu Fojtovo auto ....... prodali jsme i Rols-Royce
abychom mohli v baru setrvat déle a Fojt nemusel abstinovat.
Vyhlašování výsledku probíhalo přesně opačně než je zvykem u nás, tedy
od prvního místa. Ceny byly velmi hodnotné, humorné a velmi praktické
pro kuřáka dýmky, alespoň ty po tom desátém místě. Jmenujme alespoň
některé z nich: třeba pět plechových kanistrů na benzín s nápisem
Honda, pět cestovních tašek honda, pět bílých bund s nápisem Honda,
pět počítačových myší s nápisem Honda ....atd . Nejhodnotnější cenu z
našeho klubu vysoutěžil Jirka. Dostal sedmičku v krabici od vína,
takže kdyby jste chtěli půjčit na hypotéku obraťte se na něj, Fojt
dostal bezdrátovou myš k počítači, Světluška nás bude obsluhovat v
Hranických loučkách v bundě Honda a já dostal sekačku Honda ......tedy
přívěšek na klíče.
To už jsem se rychle loučili a
beželi na Walachian king airlines. Naštěstí máme záběr i z našeho
odletu neboť na letišti jsem se srazili s Ray Kocurkem, který odlétal
do Patagonie pozorovat velryby. Vyfotit letadlo, ve kterém sám sedí,
zatím náš dokumentarista a zaměstnanec firmy ČOI ještě neumí a proto
taky tato reportáž je opožděna nebo se čekalo na snímek od Raye z
Patagonie. Jak by řekl klasik: "Bylo to příjemně prožité poetické
odpoledne" a já bych na to za sebe řekl: "Vykročil jsem správným
spůsobem jak vyhrát naši právě probíhající celoklubovou soutěž"
Váš technik
|
