Mariánské Lázně   

13. června 2026

Z východu na západ a zpět

Musím úvodem zamířit kritikou do vlastních řad, ba dokonce přímo na sebe. První polovinu dýmkařské soutěžní sezóny jsem úplně nezvládl, nebyl jsem v Praze, v Kutné Hoře ani v Budějovicích. A tak jsem se rozhodl, že pojedu reprezentovat náš klub na Klání a Mistrovství republiky, dvojjedinou soutěž, letos v Mariánských Lázních.

Ne, že bych v západočeských lázních nikdy nebyl, ale popravdě jsem tam nikdy nejel takříkajíc na otočku. Až nad mapou jsem si uvědomil, jak je daleko z úplného východu naší země na úplný západ, kolik kolon na D1 nejspíš cestou potkám a kolik hodin tím pádem strávím na cestě. Chvíli jsem uvažoval o variantě vlak, nicméně se mi v pátek nepodařilo dojednat si v práci dovolenou, a dojet do „Mariánek“ za odpoledne po kolejích prostě nelze.

A tak jsem zvolil variantu „rodina“. Sbalili jsme kufříky, zabookovali hotel, natankovali auto a udělali si se ženou lázeňský víkend. Prodloužený víkend to bohužel nebyl, neboť jsme na místo dorazili o půl deváté večer poté, co jsme absolvovali kolony v Brně, u Jihlavy a okolo Prahy. A navíc jsme přijeli v hustém dešti, takže jsme v pátek z lázní neviděli nic kromě hotelového pokoje.

V sobotu už to bylo mnohem lepší. Počasí se výrazně zlepšilo, srážky odtáhly na Moravu, a tak jsme se prošli po kolonádě, popili minerálky a na desátou jsem se i s mým doprovodem přesunul ke kavárně Lesní mlýn, dříve Donbas, a ještě dříve Waldmühle.
 
Registrace proběhla v pohodě, ale protože na místě ještě kromě pořadatelů téměř nikdo nebyl a soutěž měla startovat ve 14 hodin, bylo dost času věnovat se ještě chvíli lázeňskému životu. Takže zpátky na kolonádu, oběd, zpívající fontána, minerálka … Pak se naše cesty s mou drahou polovičkou rozešly, před inhalací tabákového kouře dala přednost koupeli v minerálce, a já se vydal zpátky do kopce, k Lesnímu mlýnu.
 
Místo konání soutěže bylo hodně zajímavé. Představte si ruinu zámku, do které se pomalu a po částech vrací život. Sál byl hodně syrový, zdi bez omítky, zato s krásným historickým stropem, Jan Saudek by se tady cítil jako v ráji. V předsálí fungovala krásná retro kavárna, kde se dalo posedět pod palmami a pít kávu z průsvitných porcelánových šálků se zlatými okraji. A za budovou vznikla nová restaurace a ubytování. Každopádně prostory jednou budou nádherné, ale bude to chtít ještě hodně času, vůle a samozřejmě peněz.
 
Soutěž zahájil Jirka Chval z domácího pořadatelského klubu PC Janeba. Několik slov přidali i Dr. Stanislav a Kuba Rolčík.
 
Po zahájení přišly klasické úkony, rozdání soutěžních propriet, osvěžení pravidel, uklizení stolů atd. U každého stolu seděl stevard, přece jen, byla to soutěž vyšší úrovně.
 
Tabák Stanislaw Danish Blend byl poměrně vlhký, zato zápalky dostatečně velké, aby na něj stačily. A tak jsme úderem 14. hodiny odstartovali. K překvapení všech hned zkraje odpadlo několik silných hráčů, mimo jiné šampion Zdeněk Smaženka. Dr. Stanislav sice na začátku říkal, že tabák je vyzkoušený pro časy pohodlně přes dvě hodiny, realita byla trochu jinde, ani vítěz na dvě hodiny nedosáhl.
Mně udělal příliš udusaný vlhký tabák nehořlavý „špunt“ na dně soutěžní Savinellky, a veškeré další snažení bylo marné. Nicméně třeba domácí měli natrénováno, a tak se umístili na prvních dvou pozicích.
 
Startovní listina nebyla příliš plná, na podnik takové úrovně. Zřejmě se na tom podepsalo i místo konání, sice přijeli borci z Nitry i Bratislavy, ba i z Polska, ale třeba z Moravy bylo soutěžících pomálu.
 
Ale to nic nemění na tom, že téměř šedesátka účastníků měla krásné odpoledne na zajímavém místě, se sportovním zážitkem podpořeným spoustou cen, zakončeným výborným jídlem v přilehlé restauraci. Pořadatelé se své role zhostili se ctí, všechno perfektně klapalo, prostě fajn den.
 
Jedna zajímavost – soutěžní software získal jednu novou funkcionalitu, online přístup k výsledkům, v reálném čase, na telefonu. Takže když jsme, jak se na soutěži tohoto formátu očekává, po skončení opustili sál, mohli jsme průběh soutěže sledovat na mobilu v kavárně. A překvapivě – byl to program vytvořený domácími, nicméně Michalu Kožovi, tvůrci nejrozšířenějšího soutěžního programu, viditelně zářily oči, takže se možná podobné funkcionality dočkáme i na soutěžích, využívajících jeho řešení.
 
A ještě jedna věc stojí za zmínku, za svůj celoživotní přínos dýmkaření byl oceněn budějovický Jirka Plecer. Trochu se v tom ztrácím, kdysi se uděloval titul Rytíř, pokud si dobře pamatuji, tak ho získal Jenda Cetkovský, Jiří se stal jestli se nepletu Mužem roku.
 
Po výsledkovém ceremoniálu a skvělé večeři jsme se rozloučili a pokračovali v individuálním lázeňském režimu, který jsme si protáhli až do nedělního odpoledne. A pak už nezbylo, než absolvovat šestihodinovou štrapác po českých a moravských dálnicích, pro změnu směr východ. Naštěstí v neděli byl provoz o poznání klidnější a cesty na rozdíl od pátku suché, takže cesta domů s jednou zastávkou na doplnění paliva, jednou zastávkou vlastivědnou a jednou občerstvovací proběhla úplně v pohodě. 
 
Byl to fajn víkend, díky všem, kteří se o něj zasloužili
 

Nástěnkář

  ZDE  a ZDE výsledky  a TADY je pozvánka

Tohle na navigaci vidět nechcete ... zácpa jak Brno	Deštívé Mariánky po příjezdu
Za těnito tajnými dveřmi z kavárny byl vchod do sálu	A v něm se činili místní
Sál plný nadšených dýmkařů. Křesla jsou pro vyřazené soutěžící	My raději na konec čekali tady, pod palmami.
Vztyčená vlajka	Startovní bloky
A tady už je po boji	A na mobilu sledujeme jak se to vyvíjí v sále
Hlavní pořadatel, domácí Jirka Chval	Staré a nové. Časem bude lesní mlýn krásný. Jen aby nás tam pak s dýmkami pustili.

Stali jsme se oficiální mariánskolázeňskou atrakcí	A zde vlastivědná technická zastávka cestou domů. Poznáte o co jde?

foto a text (C) Radim Přikryl