|
Sobotní,
letně slunečné poledne bylo svědkem mého osamělého odjezdu na XVI.
ročník Beskydského kouření. Přátelé, v autíčku jsem jel sám! Žádné
plné auto, žádné srandovní průpovídky, žádní frutariáni, žádná
filmová sekce, prostě nikdo. Jenom sedadlo spolujezdce sdílely
dýmečky. Takže jsem se snažil vyplnit prostor auta áriemi Verdiho
Nabucca či Rigoletta. Kochal jsem se krajinou, svým tenorem jsem
rozechvíval skla auta a uvědomoval si bohatost míst, kterými jsem
projížděl. U Nového Jičína jsem si připomněl mj. Eduarda Orla –
důstojníka rakouské polární expedice, která objevila souostroví,
později nazvané Země císaře Františka Josefa. Pak přišel Příbor. Zde
je snad zbytečné připomínat rodiště Sigmunda Freuda. Z cesty byl
vidět komín nedaleké Tatrovky Kopřivnice, rodiště Zdenka Buriána.
Jeho kresby hltám dodnes. Průjezd Hukvaldy, rodiště Leoše Janáčka
(chvíli žil i ve Frýdku, neplést s Místkem, jak jsem byl poučen).
Pak přišel Místek a …ani obraz, ani zvuk. Než jsem si na někoho
vzpomněl, šup přes Ostravici do Frýdku a byl jsem doma. Jozef
Marchevský! Bombarďák, co dostal místní Valcíře v roce 1976 do první
ligy! A pak přišly Nošovice, které dělaly za socíku nejlepší pivo,
proto že bylo první a zakázané.
Vesnice jedna,
druhá a už tu byla hospůdka u Adámků. Její neútulně útulná místnost,
dnes pro uzavřenou společnost. A zde chlapi z PC Ostrava. I když ne
v plné sestavě a hlavně bez nemocného prézesa Mirka Sitka, kterému
tímto přeji brzké uzdravení. Ani jsem netušil, jaký je Mirek blender,
neb věnoval cenu do soutěže, vlastnoručně namíchaný tabák Ostravák,
či jak se ta úžasná směs pro soutěžícího na 2. místě jmenovala. Když
jsem k tomu přičuchl, trochu jsem zaslzel, ale věřím, že Mirek umí.
Další vzorek z jeho míchání předal Standa Farana Vlastíkovi
Šenkýřovi, což byla údajně nějaká horská směs, několikrát přesívaná.
Snad to ogaři přežijí i bez varovných nápisů… A to jsem ještě vůbec
netušil, jak mně chlapi prozradili, že další míchač, prý neméně
skvělý, je Karel Balcar. U těchto pánů se již vůbec ničemu nedivím.
Mám bardy z ostravského PC rád. Jsou to chlapi, kteří se začínali
mazlit s dýmkou, když já se učil tahat gumového kačera. Dýmkaření se
věnovali a zkušenosti získávali v dobách, kdy sortiment tabáků by se
dal spočítat na prstech jedné ruky. V Tuzexu byla hlavně Amphora a
sortiment dýmek na tom byl podobně. Ale synci si věděli poradit.
Konec konců jedním z nejúžasnějších výrobců dýmek byl Mistr Hanák,
který vybavil hodně ostraváků. Myslím, že skoro všechny. A když tak
sedíte mezi nimi, stačí jen poslouchat a máte pocit, že nejste na
soutěži, ale na posezení dýmkařů. Bardi bafkají a probírají věci
dávno minulé i čerstvé, jako jsou cenově výhodné nákupy u severních
sousedů. Do toho ještě dorazil náš metodik v doprovodu své spanilé
trenérky, takže jsem si nemusel připadat jako sirotek klubu. A rád
jsem Honzu viděl, i když zdravotní omezení mu dělá čáru přes
rozpočet, resp. přes kouření. Za nimi přibyl Honza Machančík a repre
dymka.netu Ríša Vysloužil a Jarda Dulík. Mimochodem ve velmi
slušivých tričkách. No a vcelku jsme byli všichni.
Hlavní
organizátor, donátor a viceprezident klubu Standa nás seznámil se
soutěžním tabákem, vyrobeným u Samuela Gawitha pod názvem Cabbie´s
Mixture. Přírodní tabáček, bez nějaké chemie, v rozkošných
koláčcích. A navíc žádný odlupovač nehtů. Sice se jevil trochu
vlhčí, ale kupodivu hořel poměrně slušně. K němu se rozdaly další
propriety a už to jelo. Krásná byla samotná příprava tabáku. Naproti
sedící Artur se stoickým klidem si dobafával dýmku, připravoval
tabák a nacpával do krásné hanačky. Před zapálením dobafal, odložil
a jel se soutěžní. Když se zapálilo, tak se dál povídalo, vzpomínalo
a bafkalo. Ventylačky otevřené na plný knedlík ze dvou stran a nikdo
nekřičel: zavírejte, je průvan. Jenom jeden ze dvou Vlastíkových psů
si občas vyskočil na židli u okna, aby se nalokal čerstvého luftu.
Žádné honění uhlíku a čučení do dýmky. Jak pravil kdosi u stolu, to
je hrozné pořád čumět do fajky, to je jak kdyby chlap čuměl babě
furt někam, kde se čeká něco jinčího…. Ale Vlastík to neřekl, ten se
věnoval jiným věcem a osobám. A tak jsme se prokecali a probafali až
do finále, kde kupodivu vyhasl favorit a obhájce vítězství Honza
Machančík. Zůstal samotný vítěz Standa Mokryš. Přiznám se, že když
jsem se vypravoval na Lučinu, tak mně blesklo hlavou, že neuvidím
sobotní fotbalový trhák, manchesterské derby mezi United a Citizens.
A o nic jsem nepřišel. Sobotní odpoledne bylo úplně někde jinde. A
Standa byl větší hvězdou, než miliardový výběr fotbalistů z ostrovů.
Odměnou mu byla krásná dýmka věnovaná Asociací dýmkařských klubů,
z produkce Martina Paljeska. Další, neméně nádhernou dýmku od Petra
Pohludky získal nejlepší průměrný kuřák, kterým byl tentokrát
oslavenec Karel Balcar. Ale ještě než se rozdaly ceny, tak jsme
pojedli, kuřecí řízečky s bramborem od domácích, dopili, pak
přebrali ceny a po chvíli posezení se rozjeli s přáním pozdravovat
ty, co tam nebyli. Čímž tímto činím.
Pánové, i když
k vám nejezdí příliš dýmkařů z ostatních klubů, vůbec bych nad tím
nevěšel hlavu. Beskydské kouření je nádherná komorní soutěž. Kdyby
bylo víc soutěžících, musely by se zavřít ventylačky, moc by se
nepokecalo, vázla by obsluha, Standa by nestíhal, jeho roba by se
mohla strhat atd. Nebylo by to ono. Těším se na další setkání.
PS. Mimochodem díky
za skvělou večeři! Vynikající chleba s máslem jsem zapíjel Metaxou
;-D.
PPS. Fotky z mobilu
pochybné provenience jsou dokladem, že není nad to si vzít pořádný
foťák. Ještě že jich mám doma málo…..
|
