XIX. Medzinárodné Majstrovstvá Slovenska v pomalom fajčení fajky Prvého mája 2015 v Malackách
Když jsme s Daliborem vyhodnocovali naše „úspěchy“ na letošní domácí kuřácké soutěži, rozhodli jsme se, že se v klidu utajení vrhneme s plnou intenzitou do příprav na Mistrovství Slovenska. V loňském roce jsme se poprvé zúčastnili a soutěž jsme si téměř zamilovali. Příjemné prostředí, pohodoví a známí kolegové, skvělá obsluha s nabídkou chutných poživatin, přiměřený počet účastníků a kvalitní soutěžní dýmka. Co víc si přát na začátek května. A také naprosto ideální soutěž pro naše průlomové kouření. Pardon, nikoliv kouření, ale udržování uhlíku v hlavičce při životě, neboť pokud chcete pokořit uhlíkové šamany, musíte se věnovat uhlíku a nikoliv vlastnímu – klasickému - kouření. Princip je v podstatě velmi jednoduchý, ba přímo triviální. Zde je: Při soutěžním zapálení se nezapaluje celý povrch hlavičky, ale pouze se „bodne“ kraj hlavičky, kde se vytvoří uhlík. Je důležité nepřehnat plamen a nesežehnout celou hlavičku, nebo neudělat malý, z větší výšky. V prvním případě byste se pak museli namáhat s hledáním uhlíku pod popílkovým příkrovem. Ve druhém případě byste v soutěži skončili… Pokud máte správně „nabodnut“ uhlík, je důležitých prvních 10-15 min. abyste se „nehádali“ s ta- bákem, ale sžili se s ním. Uhlík udržovat na očích a pomocí dusátka si jej posouvat v hlavičce. Důležité je stále sledovat uhlík a v podstatě jemně přibafávat, resp. připukávat, když vidíte, že vyhasíná. Ale opravdu jen jemný tah, aby se uhlík rozhořel jen tak akorát a mohli jste jej přidusáním ťapťátkem postrčit. Prostě bafáte podle stavu uhlíku. Proto ho musíte mít na očích. Navíc, optimální hoření uhlíku způsobuje malou tvorbu popelu, kterou stačíte odstraňovat jemným „přilepním“ k ťapťátku a otřením o papír. Ovšem vlastní kouření je až na konci celé přípravy. Prvními kroky byl odhad soutěžního tabáku a rozměry soutěžní dýmky. U dýmky jsme vycházeli z loňského modelu a předpokládali, že Honza Klouček vyrobí typ se stejnými vnitřními parametry hlavičky, tj. vnitřní výška cca 35 mm a šířka cca 20 mm. A tabák? Určitě bude aromatik, ale jaké značky? Díky našim přátelům z kuřáckých luhů a hájů jsme odhadli Holger Danske Original Honey Dew – zlatá virginie ze Severní Karolíny a Zimbabwe, doplněná tureckým tabákem s chemickým přičmouděním po medu, v řezu loose cut. Takže kyprý řez a dalo se - s ohledem na parametry hlavičky - předpokládat její plné zaplnění a trošku náročnější skládání tabáku do hlavičky. Navíc loose cut velmi rychle hoří, takže potřebuje hodně péče. Po technické přípravě a obstarání tabáku mohl začít vlastní trénink. I když kolegové na Admiralitě nebyli příliš nadšení tím, že téměř denně vyuzujeme prostory a pokud za námi dojdou, ani se s nimi moc nebavíme a furt čučíme do hlavičky. Ale po 14-ti dnech se začaly projevovat první výsledky a časy neklesly pod hodinu!! Začínal nám narůstat optimismus do takové míry, že jsme ještě na poslední chvíli zvažovali účast na Klání v Olomouci, ale při pohledu na soutěžní dýmku, jsme od toho záměru rychle upustili. A pak přišel den D – 1. květen. Rodina Kramplů mě přibalila do vozidla a mohli jsme vyrazit směr Vlárský průsmyk a pak na jih směr Bratislava, Slovenský Grob (úžasná vesnice s husacinou skoro v každém druhém domě), k Vajnorům, kde jsme vyložili nekuřáckou část rodiny a naložili Daliborova švagra Michala. Přiznám se, že mně bylo Michala trochu líto. S kouřením dýmky nemá ještě mnoho soutěžních zkušeností a kdyby tušil, s kým si přisedl do auta, jak jsme s Daliborem „nabušení“, asi by jeho elán notně ochladl. Ale v dobré náladě jsme dorazili do Motelu M Malacky, vplynuli do velmi příjemných prostor, vítali se se známými, debatovali, drbali bernardýna, dávali si Zlatého bažanta s divinou, prohlíželi dýmky k prodeji, ceny, baštili škvarkové koláčky a bylo nám dobře. A pak konečně přišel ten okamžik, na který jsme se těšili. Start soutěže. U stolu jsme seděli sami 3, takže jsme se naplno mohli věnovat dýmce. Vedle nás další uhlíkáři ze Zlína s Michalem Hubaczem a přes uličku silný dýmka.net v čele s Pištou Germanem a Honzou Kloučkem. Mimochodem, Pištu jsem skoro vůbec nepoznal, neb zvolil design pro své vlasy ve stylu Geronimo. První cíl byl vydržet 30 mim., abychom nekouřili hůř, než bernardýn Julek. A šlo to vcelku v pohodě. „Nabodnutí“ hlavičky ok, tabák takový, jaký jsme čekali, prostě paráda. Uběhla půlhoďka, z hlavičky zmizela ani ne 1/3 náplně a svět vypadal nádherně. Ovšem za 5 min. přišlo to, co jsme nikdo nečekali. Naráz vstoupil do místnosti číšník ze sousedního výčepu, přičemž otevřel dveře dokořán a zároveň někdo otevřel doširoka druhé dveře ven. Místností proletěl průvan rychlostí japonského rychlovlaku. Uhlík se rozpálil jako meteor v hustých vrstvách atmosféry. Než jsme se stačili ozvat, dveře se zavřely a meteor zhasl. Vzápětí zvedl ruku Tibor, Dalibor, já a bylo hotovo. Jen jsme se na sebe s Daliborem podívali. Takže jsme začali povzbuzovat Michala, který klasickým kouřením dýmky bafkal a bafkal, až se probafkal na 6.místo celkově a 3. mezi dýmkaři ze Slovenska. Myslím si, že kolegům na Slovensku v něm roste vynikající dýmkař. Do poslední trojky se probojovali uhlíkáři Pišta s Honzou Kloučkem a mezi ně se vlomil klasik Igor Escher z PC Nitra. Poté, co Honza skončil, Igor skvěle vzdoroval, ale Pišta je Pišta. Takže průlom se nekonal a s Daliborem jsme meditovali, zda dál honit uhlík anebo bafat fajku, jak třeba bafají v její kolébce – v Anglii. Honit uhlík, či nehonit? To je oč tu běží a přiznám se, že já osobně se asi raději nechám přeblafnout i Aloisem (obzvlášť, když vidím jeho rozzářená očička) a zachovám si trochu ostrovního konzervativismu. Fojt PS. fotografie s cigaretami byly pořízeny jako výraz solidarity s kuřáky cigaret proti připravovanému antikuřáckému zákonu
ZDE najdete výsledky
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
fotografie a text (C) Marek Netolička |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
