Mistrovství Evropy v pomalém kouření dýmky Úplně nejvíc velkolepá akce, které se -zatím- náš klub zúčastnil 14. - 17. října 2016, Nitra, SK
Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na krátkou prohlídku města, tedy především hospod. Jako první jsme prozkoumali lokál s povědomě českým názvem Černá hora. Kouřit se smělo jen v neútulné zahrádce, pivo za EUR 1,70, no, nic moc požitek – i když jsme netušili, že bude hůř. Pak jsme se procházkou vydali zaregistrovat se do soutěže. Obhlédli jsme místo konání soutěže, lehce poobědvali, zaregistrovali se a začali se těšit na neděli. Před námi byl ovšem ještě celý večer a celé město. Zapadli jsme do irského pubu, respektive do lokálu, který irský pub zvenku připomínal. Bohužel, kvalita služeb nás úplně nenadchla, a zvláště pak v poměru k cenám. Irská polévka došla ještě před naším příchodem. Guinness došel po první rundě. I Gambrinus desítka skončil asi po hodině. Tak jsme zůstali věrni –neboť nám nic jiného nezbývalo- Plzeňské dvanáctce po dvoch Eurách. No co už. Ovšem burgery věru také nebyly bůhvíjaké, a pečený bůček, nazývaný „grilované rebrá“ byl vyslovená ostuda. Cibulová polévka, nazývaná zde cesnaková, klukům docela chutnala. Tak aspoň něco. Příjemné bylo to, že jsme se v pubu setkali se spoustou účastníků zítřejší akce. Připili jsme si s Poláky, pár slov prohodili s Dány, vedle u stolu popíjeli Němci, kousek od nás zakotvili kluci z Nového Malína. Navíc jsme čas mohli využít k poslednímu tréninku se soutěžním tabákem, který jsme dostali jako součást startovního balíčku. Vyzkoušel ho nástěnkář, a oproti všem minulým pokusům, kdy soutěžní Best Brown Flake od Samuela Gawitha získal přezdívku „azbest“, dosáhl neoficiálního času 1 hod. 25 min. Byl tím sám notně překvapený, a všem to dalo malou naději, že by neděle nemusela být až tak tragická, jak jsme se dosud obávali. Poseděli jsme asi do jedenácti a pak se přemístili zpátky na ubytovnu. Polovina mančaftu, většinou z vozidla „A“, vedla filozofické debaty do brzkých ranních hodin, za podpory pánů Granta, Jamesona, Jelínka a dalších. Výsledek debaty byl jeden – ten Fajfklub není jen o tom kouření. Skvělé :-) Osádka vozidla č.1 si od životem protřelého Zdeňka vyslechla životní moudro, že ožrat se jednou denně je nuda, oni to v mládí dokázali i dvakrát, ráno a odpoledne. Usoudili jsme, že tomu se nedá konkurovat a šli jsme raději spát, ať jsme svěží na soutěžní den.
Mimo spousty prodejců všelijakého dýmkařského materiálu byly součástí mistrovství i výstavy, galavečer i venkovní vystoupení. Krátce před třináctou hodinou se na nádvoří rozduněly bubny. To nás zdravila skupina Campana Batucada, soubor patnácti bubeníků, kteří svým nadšeným výkonem strhli a nadchli všechny přítomné účastníky soutěže. Po třinácté jsme se mohli přemístit do sálu. Ten byl krásně připravený, ubrusy byly zatím zářivě bílé, pod pódiem moře cen pro spoustu kategorií –namátkou: muži, ženy, Evropané, mimoevropané, týmy, cena pro toho kdo nekouří pod psa, cena útěchy pro posledního.
Pořadatelé nás už při registraci vyděsili tím, že nás rozesadili k různým stolům. Zpočátku nás to úplně vzalo, zvlášť když jsme zjistili, že sedíme u stolu s lidmi, jejichž rodnému jazyku většinou nerozumíme. Nástěnkář například „nafasoval“ Angličana, Maďara, Maďarku, Itala, Dána, Poláka a dva Slováky. Pak jsme si ale řekli, že se třeba něco přiučíme. Nakonec stejně na nějaké velké společenské diskuze ani nebyl čas a obecná angličtina většinou stačila. Úsměvná situace byla, když jsme třeba mluvili anglicky s domácím Slovákem, ani jeden netušíc, odkud jsme. No a pak už to šlo jako na drátkách. Krátké proslovy představitelů CIPC, Dr. Stanislava a členů pořádajícího klubu. U každého stolu jsme měli „nabrífovaného“ stewarda, který věděl co má dělat, takže se rozdaly dýmky, tabáky, dusátka, papíry, velmi festovní zápalky a šlo se na to. Zajímavé bylo sledovat, jak si kdo připravuje soutěžní flake. Dva jsme ho mnuli a drtili v dlaních, ostatní trhali ručně, Ital poškubkával jako hladová slepice. I ve stupni nacpání byl viditelný rozdíl, díky stejné dýmce bylo dobře vidět, kdo má tabák po okraj a kdo ho má stlačený hluboko v kotlíku. Zapalování nebylo příliš rozdílné, navíc nebyl čas se moc rozhlížet, ale někteří jeli statečně na jednu zápalku. Popisem vlastních nadějí a krizí se zde nebudu zabývat, každý jsme si to někdy zažili a kdo ne, ten stejně nepochopí, jaké drama se může odehrávat v malé hlavičce dýmky. Každopádně soutěžící odpadávali nesmírně rychle, čas kolem jedné hodiny znamenal místo v první třetině z více než tří set účastníků. To znamená, že v první hodině odpadlo více než dvě stě soutěžících, čili každou minutu průměrně tři. Docela fofr. Z Fajfklubu byl nejlepší Jirka Janků (ze skupiny s lepší životosprávou), na fantastickém 73. místě s časem 1,08. Být v první stovce evropských dýmkařů je skvělé. A to bylo pořadí ještě trochu ovlivněno tím, že v soutěži bylo několik „mimoevropanů“. Rytmus vypadávání soutěžících se pak trochu zpomalil, přece jen asi platí to, že ti, co nechtějí mít ostudu ze začátku víc „tlačí na pilu“ a pak jim dojde palivo. A ti s časy řekněme od hodiny a půl výše už nejsou normální smrtelníci, to jsou vrcholoví sportovci. Jak se s tímto tabákem dalo dosáhnout vítězství s časem 2,30 hod. je nepochopitelné. On i platný světový rekord tři a půl hodiny je z říše snů, ať už to bylo s jakýmkoli materiálem.
My, co jsme vypadli, jsme průběžně opouštěli sál – kdysi nám tento zvyk byl nepochopitelný, ale uznáváme, že přispívá k dramatičnosti a přehlednosti soutěže. Upřímně, na vyhlášení výsledků jsme nečekali, protože jsme věděli, že se nás týkat nebude v žádné kategorii. A tak jsme v předsálí poklábosili s kamarády a známými, něco malého ještě pojedli a když jsme viděli, že soutěž ještě stále nekončí a čekali bychom zřejmě hodně dlouho, rozloučili jsme se a vyrazili k domovu. Marek nasadil závodní tempo, v pravém pruhu dálnice se příliš nezdržoval, zřejmě chtěl dobře zajet čerstvě přezuté zimní gumy. Byli jsme doma okolo sedmé večerní, což bylo fajn – zvlášť při pomyšlení, že tou dobou teprve začíná v Nitře vyhlášení výsledků. Spousta lidí zvolila přespání z neděle na pondělí, případně účastníci ze vzdálenějších zemí byli v Nitře celé čtyři dny, kdy fungoval oficiální program. A to je asi tak všechno. Jsme hodně spokojení, soutěž byla skvělá, perfektně zorganizovaná, všechno klapalo, ohromné úsilí spousty lidí kteří za soutěží stáli bylo opravdu vidět. Pro nás to byla nová zkušenost, a kdoví, jestli si ji ještě někdy zopakujeme. Pořadatelé mají náš obdiv a my máme na co vzpomínat a o čem vyprávět – ruku na srdce, kdo z nás a v jaké disciplíně se může zúčastnit –a uspět- na mistrovství Evropy? Tady je výsledková listina jednotlivců Ostatní výsledky najdete na www.pipenitra2016.sk A jak jsme slíbili, tady je Zdeňkovo skvělé dokumentární video.
Nástěnkář
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
mobilní fotografie (C) Radim Přikryl, Marek Netolička text (C) Radim Přikryl |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
