Poslední měsíc byl ve znamení příprav na patrně největší akci tohoto roku, která
se shodou okolností konala poměrně nedaleko za hranicemi Valašského království.
Možná i z tohoto důvodu se do hanácké metropole chystala větší část naší členské
základny. Z plánovaných deseti účastníků sice nakonec vyrazilo "jen" osm, ale i
to svědčí o tom, jaký význam jsme této akci přikládali.
Vzhledem k dopravní dostupnosti jsme zvolili způsob přepravy po železnici, a to
hlavně z toho důvodu, že se nedalo předpokládat, že by nám průvodčí kontroloval
obsah alkoholu v krvi. Zvláště povedený pak byl nápad strávit celou cestu v
jídelním voze rychlíku se sklenicí Budvaru v ruce.
Standartní tramvajovou linkou jsme se pak přepravili do místa ubytování a pak už
jsme se mohli vrhnout naplno do víru dění. První překvapení nás čekalo hned v
úvodu - vše, ubytování, doprovodný program i samotná soutěž- bylo v těsné
blízkosti a dalo se tak pohodlně přemisťovat po vlastních.
Po večeři v restauraci "Ranč" jsme se jali vyhlížet speciální kuřáckou tramvaj.
Nafasovali jsme dávky tabáku, krásná dusátka a za dohledu dobově ustrojeného
průvodčího jsme během hodiny a půl prokřižovali celou Olomouc. Nic netušící
chodci naskakovali na plošinu a vzápětí, omráčeni hustým dýmem, odpadávali pod
kola kolemjedoucích automobilů. Z vyhlídkové jízdy nás pak nejvíce zaujal
olomoucký hřbitov. Cesta byla korunována krásnými pamětními listy a
procvaknutými historickými jízdenkami.
Poté jsme absolvovali večerní program, Valaši se zúčastnili soutěží v pití piva
a pojídání tvarůžků. Druhým a třetím
místem v těchto disciplínách měl Fajfklub splněno, a do sobotní kuřácké soutěže
jsme šli s vědomím, že i kdybychom všichni
vyhasli hned po startu, tak nepojedeme domů s prázdnou. Večer měl fantastickou
atmosféru, podtrženou grilovaným selátkem, slivovicí a koláčky podávanými Hanáky v
tradičních nazdobených krojích, vše orámováno živou jazzovou kapelou a ozdobeno
vystoupením břišních tanečnic. Spát jsme šli až dlouho po půlnoci, a těšili jsme
se na další události.
Ráno jsme pochopiteně nebyli nikterak svěží, a tak jsme vyrazili nadýchat se
čersvého vzduchu a sehnat si něco
dobrého na snídani. Kolega Jiří, který v Olomouci před dvaadvaceti lety
studoval, nás neomylně zavedl do bufetu, kde
si jako student dával dršťkovou polévku. Jídelna i po čtvrtstoletí byla na svém
místě, dršťkovka též. Dali jsme si po talířku, s půllitrem Bernarda to bylo jako
pohlazení. V deset hodin jsme provedli přeskupení naší výpravy. Náš fojt se
odebral na zasedání prezídia ADK, my ostatní jsme se šli zaregistrovat na soutěž
a dorazil též zbytek naší výpravy, soutěžní lídr Honza a technik klubu Dalibor.
Už při prvním pohledu do sálu jsme užasli, kolik práce, úsili a přesvědčování
sponzorů muselo stát zorganizování takto
velkolepé akce. Při registraci každý z nás obdržel tašku se svým jménem, naditou
reklamními a dárkovými předměty. Sál byl ze všech stran obklíčen prodejci
dýmkařského zboží, a jediná volná strana byla vyhrazena cenám pro soutěžící,
které zabíraly stoly v délce nejméně deseti metrů. Mezi cenami se vyjímaly
velkolepé poháry, za které by se nemuselo stydět kdejaké sportovní utkání
evropské úrovně. Mezi cenami jsem napočítal 31 (!) dýmek různých tvarů,
materiálů a velikostí. I při počtu 101 účastníků to je úctyhodné množství.
Samotná soutěž měla standardní průběh, zpestřený ovšem přítomností stolových
rozhodčích, což byly půvabné
studentky olomoucké taneční školy. Naše Viollinka byla ovšem ze všech nejhezčí,
i když nám nic neodpustila a byla
spravedlivá a přísná. VF dal dohromady dva čtyřčlenné týmy, označené originálně
"A" a "B". Opakovala se situace, na
kterou jsme zvyklí z ostatních soutěží. Malá část soutěžících odpadla těsně po
začátku, to byli smolaři, kterým se
nepodařilo dobře zapálit. Většina sálu se probafala k času okolo jedné hodiny,
to byli ti, kteří měli strach z
předčasného odpadnutí, a tak tahali raději víc než míň. A dále pokračovali
šampióni, kteří se dopracovali až k časům
mezi hodinou a půl až po čas vítěze, který letos činil na vteřinu přesně dvě
hodiny. Tomu odpovídala i situace v našich
teamech. První odpadl Jirka Pernický, ovšem až po 28 minutách. V 36.minutě
odpadl náš fojt Marek Netolička, po deseti
minutách následován dvojicí Rimanovský-Skalka, kteří obsadili 65.a 66.místo. Na
jednu hodinu to nedotáhl ani Váš
nástěnkář Radim Přikryl, skončil na necelých 59 minutách. O pět, resp.devět
minut více měli na kontě technik Dalibor
Krampl a světluška Vít Mackovík, no a pak už vše tradičně leželo na bedrech
Honzy Vacka. Ten se nenechal rozhodit
a prokouřil se na fantastické sedmé místo časem 1 hod.34 min. Tím významně
pomohl i "A" teamu, který obsadil
taktéž sedmou příčku v soutěži družstev, kterých bylo celkem 24.
Po ukončení soutěže následovalo půlhodinové vystoupení již zmíněné taneční školy
Lola´s Dance, tančili nám i tříletí
"minitanečníci", následování sólisty i skupinami dalších věkových kategorií.
Mezitím výpočetní centrum zpracovalo výsledky a mohlo dojít ke slavnostnímu
ceremoniálu. Bylo rozdáno neuvěřitelné
množství cen, všechny oceňované kategorie bych ani nedokázal vyjmenovat.
Prezident asociace p.Urbančík ještě krátce pohovořil o novém webovém portálu
ADK a bylo po
soutěži.
Musíme konstatovat, že tak velkolepé, perfektně zorganizované a v neposlední
řadě i sponzorsky zajištěné akce se
Fajfklub ještě nezúčastnil. Byli jsme opravdu nadšeni a i na tomto místě musíme
organizátorům z HDK vyjádřit obdiv a
poděkování za skvělý zážitek. |