V.klání zemí koruny České

Olomouc, 15.-16.4. 2005

Výprava Valašského Fajfklubu do Olomouce

... aneb předčasný vrchol dýmkařské sezóny.

 

    Poslední měsíc byl ve znamení příprav na patrně největší akci tohoto roku, která se shodou okolností konala poměrně nedaleko za hranicemi Valašského království. Možná i z tohoto důvodu se do hanácké metropole chystala větší část naší členské základny. Z plánovaných deseti účastníků sice nakonec vyrazilo "jen" osm, ale i to svědčí o tom, jaký význam jsme této akci přikládali.

    Vzhledem k dopravní dostupnosti jsme zvolili způsob přepravy po železnici, a to hlavně z toho důvodu, že se nedalo předpokládat, že by nám průvodčí kontroloval obsah alkoholu v krvi. Zvláště povedený pak byl nápad strávit celou cestu v jídelním voze rychlíku se sklenicí Budvaru v ruce.

     Standartní tramvajovou linkou jsme se pak přepravili do místa ubytování a pak už jsme se mohli vrhnout naplno do víru dění. První překvapení nás čekalo hned v úvodu - vše, ubytování, doprovodný program i samotná soutěž- bylo v těsné blízkosti a dalo se tak pohodlně přemisťovat po vlastních.

    Po večeři v restauraci "Ranč" jsme se jali vyhlížet speciální kuřáckou tramvaj. Nafasovali jsme dávky tabáku, krásná dusátka a za dohledu dobově ustrojeného průvodčího jsme během hodiny a půl prokřižovali celou Olomouc. Nic netušící chodci naskakovali na plošinu a vzápětí, omráčeni hustým dýmem, odpadávali pod kola kolemjedoucích automobilů. Z vyhlídkové jízdy nás pak nejvíce zaujal olomoucký hřbitov. Cesta byla korunována krásnými pamětními listy a procvaknutými historickými jízdenkami.

    Poté jsme absolvovali večerní program, Valaši se zúčastnili soutěží v pití piva a pojídání tvarůžků. Druhým a třetím místem v těchto disciplínách měl Fajfklub splněno, a do sobotní kuřácké soutěže jsme šli s vědomím, že i kdybychom všichni vyhasli hned po startu, tak nepojedeme domů s prázdnou. Večer měl fantastickou atmosféru, podtrženou grilovaným selátkem, slivovicí a koláčky podávanými Hanáky v tradičních nazdobených krojích, vše orámováno živou jazzovou kapelou a ozdobeno vystoupením břišních tanečnic. Spát jsme šli až dlouho po půlnoci, a těšili jsme se na další události.

     Ráno jsme pochopiteně nebyli nikterak svěží, a tak jsme vyrazili nadýchat se čersvého vzduchu a sehnat si něco dobrého na snídani. Kolega Jiří, který v Olomouci před dvaadvaceti lety studoval, nás neomylně zavedl do bufetu, kde si jako student dával dršťkovou polévku. Jídelna i po čtvrtstoletí byla na svém místě, dršťkovka též. Dali jsme si po talířku, s půllitrem Bernarda to bylo jako pohlazení. V deset hodin jsme provedli přeskupení naší výpravy. Náš fojt se odebral na zasedání prezídia ADK, my ostatní jsme se šli zaregistrovat na soutěž a dorazil též zbytek naší výpravy, soutěžní lídr Honza a technik klubu Dalibor.

    Už při prvním pohledu do sálu jsme užasli, kolik práce, úsili a přesvědčování sponzorů muselo stát zorganizování takto velkolepé akce. Při registraci každý z nás obdržel tašku se svým jménem, naditou reklamními a dárkovými předměty. Sál byl ze všech stran obklíčen prodejci dýmkařského zboží, a jediná volná strana byla vyhrazena cenám pro soutěžící, které zabíraly stoly v délce nejméně deseti metrů. Mezi cenami se vyjímaly velkolepé poháry, za které by se nemuselo stydět kdejaké sportovní utkání evropské úrovně. Mezi cenami jsem napočítal 31 (!) dýmek různých tvarů, materiálů a velikostí. I při počtu 101 účastníků to je úctyhodné množství.

    Samotná soutěž měla standardní průběh, zpestřený ovšem přítomností stolových rozhodčích, což byly půvabné studentky olomoucké taneční školy. Naše Viollinka byla ovšem ze všech nejhezčí, i když nám nic neodpustila a byla spravedlivá a přísná. VF dal dohromady dva čtyřčlenné týmy, označené originálně "A" a "B". Opakovala se situace, na kterou jsme zvyklí z ostatních soutěží. Malá část soutěžících odpadla těsně po začátku, to byli smolaři, kterým se nepodařilo dobře zapálit. Většina sálu se probafala k času okolo jedné hodiny, to byli ti, kteří měli strach z předčasného odpadnutí, a tak tahali raději víc než míň. A dále pokračovali šampióni, kteří se dopracovali až k časům mezi hodinou a půl až po čas vítěze, který letos činil na vteřinu přesně dvě hodiny. Tomu odpovídala i situace v našich teamech. První odpadl Jirka Pernický, ovšem až po 28 minutách. V 36.minutě odpadl náš fojt Marek Netolička, po deseti minutách následován dvojicí Rimanovský-Skalka, kteří obsadili 65.a 66.místo. Na jednu hodinu to nedotáhl ani Váš nástěnkář Radim Přikryl, skončil na necelých 59 minutách. O pět, resp.devět minut více měli na kontě technik Dalibor Krampl a světluška Vít Mackovík, no a pak už vše tradičně leželo na bedrech Honzy Vacka. Ten se nenechal rozhodit a prokouřil se na fantastické sedmé místo časem 1 hod.34 min. Tím významně pomohl i "A" teamu, který obsadil taktéž sedmou příčku v soutěži družstev, kterých bylo celkem 24.

     Po ukončení soutěže následovalo půlhodinové vystoupení již zmíněné taneční školy Lola´s Dance, tančili nám i tříletí "minitanečníci", následování sólisty i skupinami dalších věkových kategorií.

    Mezitím výpočetní centrum zpracovalo výsledky a mohlo dojít ke slavnostnímu ceremoniálu. Bylo rozdáno neuvěřitelné množství cen, všechny oceňované kategorie bych ani nedokázal vyjmenovat.

    Prezident asociace p.Urbančík ještě krátce pohovořil o novém webovém portálu ADK a bylo po soutěži.

     Musíme konstatovat, že tak velkolepé, perfektně zorganizované a v neposlední řadě i sponzorsky zajištěné akce se Fajfklub ještě nezúčastnil. Byli jsme opravdu nadšeni a i na tomto místě musíme organizátorům z HDK vyjádřit obdiv a poděkování za skvělý zážitek.


 

 

Kuřácká tramvaj

 

... a nekuřák průvodčí

 

Povšimněte si stylového popelníku

 

Pohostinní Hanáci

 

Grilované sele, jazz, pivo .... a tabákové aroma

 

Víťa bojuje o konečné druhé místo v pití piva na čas

 

Marek neméně statečně zápasí s tvarůžky ...

 

Není dýmka jako dýmka ... bruyére to asi nebude :-)

 

Před půlnocí ...

 

Po půlnoci ....

 

Bufet po 22 letech

 

Tady to všechno vyvrcholilo

 

Jiří s Alešem, v pozadí Víťa

 

Zleva Honza, Radim, Kuba

 

Naše nejhezčí rozhodčí

 

A tady jsme Honzovi skoro až záviděli :-)

 

Dalibor

 

Vítěz Vlastimil Pejchal

 

Pohled na ceny

 

Delegace Valašského Fajfklubu odlétá zpět do Valašského království