Velká výprava pod zem aj nad zem

     Už dlouho jsme se těšili na hlavní událost dýmkařské sezóny, další ročník Klání zemí Koruny České (čert aby se v těch velkých a malých písmenech vyznal) a tak jsme dopředu zaplatili účastnický poplatek, domluvili se Zbyňkem mikrobus a vyrazili. Sestava byla: za volantem hasičského "antabusu" Zbyněk, navigátor nástěnkář Radim, za nimi hlavní dezénista Aleš a Garfield Pavel a úplně vzadu měl pro sebe tři místa praporečník Lojza (však vy-víte-proč :-) a kdo nevíte, mrkněte na reportáž o letošní cestě do sklípka). První zádrhel nastal hned po odjezdu. Všichni tak nějak spoléhali na to, že "někdo" vezme GPS (Gde Proboha Su ?) a pochopitelně ji nevzal nikdo. Stejně jako mapu Ostravy nebo alespoň pozvánku s plánkem. A tak jsme v hlavách lovili útržky informací o místě konání a skládali přibližný plán cesty.  Naštěstí dva vepředu sedící jedinci už kdysi Ostravou projížděli a tak jsme po dvou zajížďkách a jednom dotazu areál Hornického muzea v Petřkovicích našli. Místo konání bylo zvoleno vskutku příhodně, co jiného může Ostravu charakterizovat lépe, než bývalý důl, dnes proměněný ve skanzen, ve kterém je k vidění vše, co obnášela neuvěřitelně náročná práce havířů.
     Samotné Klání se konalo v budově bývalé kompresorovny, dnes proměněné v sál až pro sedm set osob, ve kterém se konají koncerty a různé společenské akce.

Působivý exteriér. Akorát nám vrtá hlavou, kdo byl ten Urx - vždycky jsme si mysleli že to byl komunistický novinář, a on to zřejmě byl havíř -viz název šachty- a také chemik -bývalé Urxovy závody, n.p., ve Valašském Meziříčí, dnes DEZA :-)	Star Wars - roboti útočí. Bílá barva je velmi elegantní v kombinaci s ostravským antracitem a s červenými doplňky je letos vysloveně chic.
Industriální interiér - bývalá kompresorovna i s částí původního strojního vybavení. Kompresory sloužily k výrobě stlačeného vzduchu pro pohon důlních zařízení. Za povšimnutí stojí portálový jeřáb, na kterém je pověšená opona, kterou lze podle potřeby měnit rozměry sálu.	Tak trošku jiný pohled do sálu.

       Po zaregistrování jsme se přivítali s hostiteli a kamarády z ostatních klubů a vyrazili na malý průzkum. Ten spočíval převážně v ochutnávce všeho, co měli "Ostravaci" připravené na stolech s občerstvením. Byl to raut hodný zasedání mezinárodního odborového sdružení milionářů :-) spousta studených i teplých dobrůtek, nápojů všeho druhu, koláčků a koblížků, až se oči protáčely a sliny sbíhaly. Pak si ještě zaskočit k baru na jeden točený Ostravar a v bříšku bylo jako v pokojíčku.
     A hned následoval další bod programu, prohlídka muzea. Hlavním bodem bylo sfárání pod zem, i když jen několik metrů, kde je vybudována hodně realistická expozice ze které lze usoudit, že práce pod zemí nebyla žádná legrace (i když se u ní někdy mohlo i ležet).  Spolu s barvitým výkladem výřečného průvodce to byl opravdu zajímavý zážitek.

Historická štola s výdřevou	Modernější způsob zajištění sloje.
Velmi výřečný průvodce vedle nejmodernější techniky - důlního kombajnu.	Depresivní pohled na tzv.řetízkovou šatnu, pracovní oděvy horníků čekající u stropu na své majitele.

     Po vyfárání jsme se nějakou dobu věnovali společenským záležitostem, výběru dýmek a příslušenství z veliké nabídky přítomných prodejců, poslouchali jsme cimbálovku, popíjeli kávu a pozorovali přípravu soutěže. Ostravští měli vše zajištěné do puntíku, časový plán klapal, prostě pohoda. Pohoda to byla samozřejmě pouze ze strany hostů, například ředitel soutěže Standa Farana působil všelijak, jen ne klidně. Ale dnes už má důvod ke spokojenosti.

Malá část občerstvení, ale opravdu jen malá část, Garfield vám to potvrdí :-)	Cimbálovka, která se starala o zvukovou kulisu, hrála jako o život, až se přítomným ženám vlnily boky
Hlavní rozhodčí uděluje pokyny "personálu" - nastoupeným stevardům, kteří pak dohlíželi na řádný a regulérní průběh soutěže.	Ředitel soutěže Standa Farana s nuceným úsměvem na tváři. Teď už je určitě spokojený, vše klapalo více než dobře.

      Okolo čtrnácté hodiny vše vypuklo naostro. Zkontroloval se počet účastníků, jestli se všichni v pořádku vrátili z podzemí, a přeživší se usadili u soutěžních stolů. Na pokyn rozhodčího jsme do velmi pěkné soutěžní dýmky nacpali tři gramy tabáku Grousemoor od Samuela Gawitha, použili dvě přidělené zápalky a už to jelo. Klídek, soustředění, pohoda. Velká výhoda průmyslové haly - vysoký strop a tím pádem dýchatelná atmosféra. Jenže pohoda vydržela jen do sedmi a půl minuty od zapálení. Nástěnkářovi vyhaslo v kotlíku. Jako prvnímu. Alespoň si to myslel, stejně jako hlavní šéf soutěže. I když nakonec ale bylo všechno jinak - i když jeden odpadne první, nemusí být vždy poslední.

Zodpovědný řidič a abstinent Zbyněk.	Tady je nástěnkářovi ještě do smíchu. Přešel ho v sedmé minutě a třicáté druhé vteřině.
Standartní Alešův soustředěný výraz.	... a zbytek teamu - Pavel, vedle něj Lojza a v pozadí naše stevardka bdělým okem pozorující zda praporečník vypouští kouř.

   Soutěž pokračovala ve standardním schématu jako všechny soutěže, někdo odpadl dřív, někdo později, z nás se nejlépe držel praporečník, který už dvakrát vyhrál Mikulášské kouření u Opavy a je zdá se ve skvělé formě. Jeho nasazení mu nakonec stačilo na krásné čtvrté místo. Zvítězil, stejně jako na poslední soutěži v Olomouci, Vladimír Beránek z Academic Pipe Clubu Uherské Hradiště.       
     A teď bych se zmínil o jediné skvrnce na kráse celého Klání, alespoň z našeho pohledu. Při příchodu jsme dostali karty se startovními čísly. Později byla nutná další registrace na IT pracovišti, kde nám ovšem přidělili jiná čísla (?). K tomu jsme dostali formuláře pro přihlášení do soutěže družstev, o těch "ajtíci" pro změnu nevěděli vůbec a nechtěli si je od nás vzít. A nepružnost informatiků měla za důsledek i částečný chaos v časomíře. Nástěnkář se domníval, že je poslední s časem 7,32 min., (když ostuda, tak pořádná :-)) který měl napsán a potvrzen na své kartě. Na výsledkové listině se ovšem objevil na místě předposledním s časem 8,58 -informatici totiž do kompjůtrů zapisovali čas předání karty, nikoli čas napsaný na kartě- a na diplomu pak měl čas 8,00. Ne, že by to bylo fatální, ale přece jen, na soutěži takového formátu je to škoda.

Dýmek až oči přecházely a peněženka se svíjela strachy.	A zde dýmka soutěžní -Studio Stanislav potažmo Jan Pipes neboli pěkný, dobře rostlý Klouček.
Další dýmka, tentokrát ryze ekologická.	A tady už dýmka pro vítěze, nádherná Petersonka -vlevo, úplně napravo pak velmi hezká "Hodulka", kterou si odvezl Lojza.

     Po výborné večeři podávané přímo u soutěžních stolů byl dalším bodem programu "futuristický divadelní kus" v podání divadla Čtyřlístek (?). Na programu byla půlhodinová sci-fi komedie o tom, jak z revíru OKD zmizelo veškeré uhlí a posádka raketoplánu jménem Spasitel letěla po "uhlu" pátrat do mezihvězdného prostoru a přitom se nechtěně připletla k událostem mezigalaktického významu. Těžko se popisuje, je třeba vidět, opravdu jsme se kroutili smíchy. 

Futuristický divadelní kus, super.	A přijímání prezidenta PC Ostrava do cechu havířského.

     Po doznění potlesku ostravským hercům následovalo vyhlášení výsledků. To bylo zpestřeno tím, že první tři ocenění byli pasováni- přijati do cechu havířského. Proběhl tradiční rituál se "skokem přes kožu" s kahanem v ruce. Mimo jiné měl každý z pasovaných sdělit přítomným nějaké životní krédo - mně, když jsem viděl sud, ze kterého měli dotyční pánové, všichni pokročilého věku, skákat, napadlo jen:"I pád na hubu je cesta kupředu". Ale zvládli to důstojně, s větší či menší pomocí a za mohutného povzbuzování publikem. Jako čtvrtý v pořadí byl do cechu havířského přijat prezident pořádajícího  PC Ostrava Miroslav Sítko. Předávání cen bylo celkově velkolepé, plná taška "tabáčnického" zboží čekala na každého, včetně těch, co byli úplně na konci :-).

Praporečník a žezlo.	Nástěnkář a mamut.
Zbyněk a důlní mobilní transformátor.	Aleš a druhá porce večeře.

     A to bylo asi tak všechno. Část účastníků se ještě přesunula do havířské hospody v areálu muzea, my jsme se ale vzhledem k pokročilému času nalodili do Zbyňkova "antabusu" a vyrazili na cestu domů. Nástěnkář si cestou vyslechl spoustu žertíků a poznámek na svou adresu, speciálně na téma jak se dá přijít i o poslední místo :-).  Snad se to nestane pravidlem.  Pavel ještě ukecal Zbyňka aby ho odvezl do Rožnova, takže jsme si udělali vyhlídkovou jízdu po Valašsku, ale i tak jsme byli doma v rozumných devět hodin.

     Ostravští nezklamali, Klání bylo důstojné, perfektně zorganizované a zajištěné, v krásném prostředí a s hezkým počasím ... opravdu skvělé, co víc si přát.  Snad jen trošku větší účast, ale jak už jsme se zmínili kdysi po Lučině, členové ostatních klubů se chovají k Ostravákům podivně macešsky. A v případě takto velkorysé a krásné soutěže je to rozhodně veliká chyba, vždyť Klání je  pro dýmkaře něco jako olympiáda - a té by se chtěl zúčastnit každý, nebo ne ...?

                                                                                       Nástěnkář

  text  a foto (C) Radim Přikryl