Valašský Fajfklub se vypravil do světa výrobců dýmek

Po dlouhém domlouvání, za velkého smutku těch, co nemohli jet s námi, vyrazili jsme na výpravu do světa vonícího dřevem, mořidlem a karnaubským voskem ...

     V pátek 18.srpna se členové Fajfklubu v počtu osmi sešli na nádraží ČD ve VM, aby podnikli velkou výpravu do samého srdce českého dýmkařství, do Proseče. Nechtěli jsme jet auty, už proto, že se jelo v pátek a do poslední chvíle nebylo 100% jisté, kdo z nás bude moci jet a jestli některého z případných řidičů nepřinutí okolnosti místo do Proseče jet tak akorát do pr...áce.     
     A tak jsme, notně rozespalí, zakoupili skupinovou jízdenku do České Třebové, abychom se mohli o půl čtvrté ráno infiltrovat do rychlíku, jedoucího z Košic tuším až do Chebu. V něm už nás očekával Aleš, který nastoupil ve Vsetíně a držel nám místa. Kupodivu téměř nikdo z nás neusnul a cesta ubíhala v poměrně bujaré náladě. Probírala se mj.témata: tepelná roztažnost svařených kolejí, sociální systém Českých drah, teplota, na jakou se pere Kubova nová vesta, počet možných snídaní v různých časových pásmech. K pobavení společnosti pak přispěla i průvodčí, která nedokázala pochopit, že v kupé je nás osm a máme jízdenku pro osm lidí. Aleš si totiž koupil jízdenku pouze ze Vsetína do Valmezu, ovšem průvodčí ho považovala již za "odbaveného" a přesvědčovala nás, že nám jeden člen skupiny chybí. O jízdenku v ceně téměř 1200,-Kč jsme nakonec stejně málem přišli, když si praporečník Lojza otevíral za jízdy okno právě rukou, ve které třímal drahocenný lístek, nutný i pro cestu zpět. Krátce po šesté ranní jsme dorazili do Třebové, odkud jsme bez čekání pokračovali autobusem do Litomyšle. Tam už návaznost spojů docela vázla, a tak jsme čas zbývající do odjezdu dalšího autobusu věnovali krátké prohlídce centra města a vydatné snídani v bistru u náměstí. Do Proseče jsme pak dorazili krátce po deváté hodině.

    Naše kroky zamířily nejprve k největšímu českému výrobci dýmek, do firmy BPK. Zde nás již očekával pan "K", neboli pan Kadlec, spolumajitel a ředitel společnosti. Po "teoretickém" úvodu, ve kterém nám vyprávěl jak o historii výroby dýmek v Proseči a okolí, tak o současnosti a budoucnosti společnosti BPK a zodpověděl spoustu našich otázek, jsme se dostali k tomu, na co se každý z nás nejvíc těšil - podívali jsme tam, kde všechny dýmky vznikají. Prošli jsme si -s odborným výkladem pana Kadlece- všechna místa, na kterých se původně docela nevzhledný kousek briéru zastaví než se z něj stane předmět, který všichni tak důvěrně známe, elegantní, krásně vybarvená dýmka. I přes "průmyslovost" sériové výroby má zrození každé dýmky své kouzlo. Je fascinující sledovat, jak po každé výrobní operaci získá kousek dřeva zase jasnější obrysy. Nejdříve není ani poznat, že se jedná o budoucí dýmku. Pak se pod rukama soustružníka vyklube něco se dvěma otvory a po několika vteřinách na frézce se objeví cosi, co už připomíná hlavičku dýmky. Viděli jsme další soustružení, broušení, pískování, součkování, moření, sušení, leštění, osazování kováním, nasazení a úpravu náústku, další leštění ... téměř nekonečný sled jednotlivých úkonů, na jehož konci jsou řady naleštěných dýmek, čekajících na cestu ke svým novým majitelům. Ti, jak nám bylo řečeno, čekají ve všech koutech světa, od Ameriky, přes Asii a Evropu až po Afriku. Naprostou extázi jsme pak zažili přímo ve skladu expedice, kde jsme se přehrabovali ohromným množstvím dýmek, dusátek a stojánků.
     Za přátelské ceny jsme si mohli zakoupit dýmky čtenářské i skládací cestovní, brierové i porcelánové, světlé i tmavé ... prostě vše po čem srdce dýmkařovo touží. Po utracení několika tisícovek jsme se rozloučili a plni dojmů opustili brány této velmi sympatické továrničky.

Firma BPK - Proseč u Skutče	Pan Kadlec, zasvěcující nás do tajů výroby dýmek
První náznak tvaru budoucí dýmky	Nasadit-upnout-přitlačit-uvolnit-dát do krabice ... nasadit-upnout ...
Jasný tvar, tabáková komora i kouřový kanálek jsou na svém místě	Připasovat náústek
Po mechanické povrchové úpravě	Součkované kousky
Sušení namořených dýmek	Leštit a leštit a ještě jednou leštit
Krása nepotřebující komentáře	Před poslední kontrolou a uložením do krabice
Extáze mezi tisíci hotových dýmek	A stejný pocit ve vzorkovně

     Po obědě v sympatické hospůdce jménem Měšťanský pivovar, během kterého mnozí vyzkoušeli právě zakoupené dýmky, nás čekala druhá část našeho plánovaného programu.

     V jedné boční ulici, v rodinném domě uprostřed zahrady, sídlí výrobce dýmek Pavel Háp. Jeho výroba je opakem toho, co jsme viděli během předchozí exkurze. Maximální podíl ruční práce, kvalitní materiály, perfektní povrchová úprava, dotažení každé dýmky do posledního téměř mikroskopického detailu, exkluzivita a jedinečnost každé dýmky ... to vše pochopitelně vykoupeno výrazně vyšší cenou a dobou dodání odpovídající zakázkové kusové výrobě. Pan Háp nám ukázal svou dílnu, předvedl některé výrobní postupy a podělil se s námi o radosti a starosti "osoby samostatně výdělečně činné ve výrobě kuřáckých potřeb". Mimo jiné nám ještě pustil skvělý dokumentární film natočený pro chrudimské muzeum, ve kterém je zaznamenána kompletní manuální výroba jedné dýmky "hápovky". Někteří z nás pochopitelně neodolali, a několik dýmek adoptovali. Bohužel, právě z důvodu zakázkové výroby, některé excelentní kousky již byly připraveny pro konkrétní zákazníky a nebyly na prodej. Na závěr naší návštěvy jsme tomuto sympatickému dýmkaři předali pozvání na naši soutěž "O starostovu fajfku".
 

Zásoba briérových přířezů	Hrubě opracované polotovary
Spousta ruční práce	UFO ..?
Část kolekce	Náš záznamník Kuba jako šťastný majitel nové dýmky společně s jejím tvůrcem

     Obecně lze říci, že návštěva u "velko" i "malovýrobce" dýmek v nás zanechala hluboký dojem. Každý žije jinými starostmi, každý má svůj trh, vzájemně se spíše doplňují, než aby si konkurovali. A oba mají zásluhu na tom, že se tradiční výroba dýmek v Proseči stále drží.

     S hlavami plnými zážitků a kapsami plnými dýmek jsme opět nastoupili anabázi autobus/autobus/vlak. Přes drobnou komplikaci v Litomyšli, kde se používá náhradní autobusové nádraží místo původního, na jehož ploše se staví supermarket (zdravíme Světlušku:-) jsme vcelku pohodlně opět dorazili do České Třebové. Nastoupili jsme do mírně zpožděného rychlíku a jak je naším zvykem rovnou do jídelního vozu. Cesta při konzumaci jídel a nápojů rychle ubíhala a čas jízdy jsme využili i k zaslání zdravice zbytku klubu, který tou dobou zasedal v naší domovské Kolibě. Okolo deváté hodiny večerní pak náš vlak zakotvil u třetího nástupiště meziříčského nádraží a naše cestování bylo u konce.

     A abych nezapomněl - exkurze nám domluvil praporečník Lojza, a průvodcem Litomyšlí a Prosečí nám byl jeho kolega, host klubu Honza, díky.

                                                                                                                                          nástěnkář

Celá výprava - mimo Aleše, ten je z druhé strany objektivu

P.S.: nevíte někdo, jak to, že dříve se koleje šroubovaly a nechávala se dilatační spára, zatímco dnes se svařují? Copak se během let změnila tepelná roztažnost oceli? Jestli to někdo víte, napište nám.

  fotografie (C)  Radim Přikryl