Třebíč dvanáctá - Alois pátý Třebíč – jedna ze dvou soutěží kuřáckého Grand Slamu a skvělý Aloisův úspěch! Opět jedna reportáž z pera našeho fojta, doprovázená praporečníkovými fotografiemi Ještě před samotnou reportáží můžete zkouknout šot z Televizních novin TV Nova, ve kterém se objevili i naši reprezentanti ZDE.
Stejně jako třeba tenisté, mají i kuřáci dýmky sdružení v Asociaci dýmkařských klubu ČR své dva velké závody, které lze bez obalu nazvat Grand Slamem. Prvním závodem je Klání zemí Koruny České, které se pravidelně pořádá v jarních měsících. Uprostřed podzimu se koná druhý vrchol a tím je soutěž v Třebíči – Třebíčské kouření. Na letošní rok již připadl 12. ročník soutěže, která se pravidelně pořádá v prostorách někdejšího Valdštejnského zámku. Jako v předchozích třech letech, i letos vyrazila posádka, která se umně vyhnula různým domácím léčkám v podobě dušičkových pastí, prací na zahrádce či odpolední procházce se svoji lepší polovinou. Sestava, která se nalodila do Honzova šípu, nejela v tomto složení poprvé. Již na Mikulášském kouření na sklonku minulého roku úspěšně vyplenila suterén zámku ve Velkých Hošticích. A nyní se chystala dobýt další zámecké zařízení. Tedy zámecká sestava byla následující : za volantem zkušený a spolehlivý řidič –Metodik- Honza, vedle něj navigátor –Fojt- Marek a v zadu trojice (nikoliv svatá) Dezénista Aleš, Praporečník Alois a Garfield Pavel. I když počasí na cestu bylo obvykle ponuré a také hodnoty tlaku, teploty, rosného bodu a dalších veličin nám nebyly nakloněny, vůbec jsme se tímto nenechali rozhodit. Ba naopak. Již od nástupu se jevil ve velice dobré kondici a duševní pohodě Lojza. Krátce po vyjetí se začal rozdýchávat a ještě před Hranicemi na Moravě si dokonce začal velice důkladně masírovat plíce (nutno podotknout, že příjezd do Třebíče neviděl pro silně zamlžené boční sklo vedle něj…). Tato činnost povzbudila také Honzu, který pro změnu vytáhl krabičku jisté drogistické firmy a začal si pro změnu mazat ruce. Aleš s Pavlem se povzbuzovali vyprávěním částí různých filmů, počínaje Simpsonovými a konče už ani nevím čím. Nejhůř na tom byl Fojt. Bylo to vlastně stejné jako při cestě do Hoštic. Tehdy přišel o zub. Letos se zase den před odjezdem účastnil velice náročného vyhodnocování plavby lodi Big Escobar (viz. Dalmatské dobrodružství). Ovšem všichni jsme byli odhodláni se porvat za náš klub. Cestou navíc někteří členové obdrželi SMS zprávy od svých nejbližších, takže odhodlání bylo opravdu na vysoké úrovni. Z bohaté palubní diskuse mně v paměti utkvělo zejména nové oslovení jednoho z přítomných – chlupatá kýta. Komu patřilo raději nebudu prozrazovat. Velmi brzký příjezd, za který mohl Fojt neb se měl účastnit zasedání prezidia ADK, nás nasměroval na již tradiční procházku centrem Třebíče, ke které již stejně tradičně patřilo posezení v restaurantu poblíž náměstí se skvělým Keltem.
Příchod zpět na zámek nás již plně uvrhl do předstartovního víru. Člověk zase po čase viděl známé tváře, mimo jiných Oldu Tanerta, který nás pozval na soutěž do Rudy nad Moravou, Jirku Zapletala –další pozvánka do Hoštic- který intenzivně piluje techniku výroby dýmkového Porsche pro našeho Nástěnkáře, kluků z PC Ostrava a dalších. Nechyběli ani pánové dýmkaři Klouček a Krška se svými dílky a samozřejmě Michal Hubacz s rozsáhlou nabídkou dýmek zejména páně Petersona. S ohledem na budoucí ceny někteří z nás pustili žilou peněženkám a začali pořizovat zásoby tabáku. Tabákovou zajímavostí byla u Michala Hubacze plechovka Erinmoru Mixture, který je vyráběn dánskou společností Orlik. I když Dunhillovy remaky se této firmě příliš nevyvedly, žlutá krabička Erinmoru byla brzy vyprodaná. Takže zbývá doufat, že se v Orliku strefili lépe. Ale pojdˇme již zpět k soutěži, která se po debatách, zasedáních prezídía a valné hromady ADK, požívání skvělé klobásy a dobrého točeného již nezadržitelně blížila. Celkem se letos na start postavilo 75 soutěžících, přičemž letos byla soutěž pouze chlapskou záležitostí. Firma Mostex připravila pro letošek tabák Atlantic Cruise Mixture – kombinace zlatisté Virginie a tmavého Cavendishe, dochucená trochou snad ovoce či vanilky? (omlouvám se, ale mé chuťové pohárky měly jaksi zrovna volno…). Zde nesmím zapomenout na Honzu a jeho naprosto špičkové a profesionální interview, které bez mrknutí oka poskytl během pěchování tabáku pro jistou komerční televizi. I na tomto byl vidět náš klid a soustředění, které nemohlo naprosto nic rozházet.
Na startu zapálili všichni, tabáček hořel příjemně a brzy se soutěžící začali halit do velice obtížně proniknutelných oblaků kouře. První soutěžící odpadl během 7 minuty, další až během 20-té. Bylo vidět, že velké části závodního pole tabák sedl. Zejména bylo potěšitelné, že hlavně sedl Lojzovi. Ten se svojí hoštickou dýmkou v ruce vesele komunikoval, hlídal uhlík a také příjem tekutin. Honza se pohroužil do své klasické polohy, kdy se jakoby schová za dýmku a je vidět jen bělmo jeho očí, kterým kontroluje své okolí. Aleš s Pavlíkem vesele probírali filmy a vtipy a jen Marek přemýšlel, proč musí být po Napajedlech vždy Otrokovice. Brzy ho z těchto myšlenek vytrhl slábnoucí příjem kouře v troubeli, který nakonec ustal úplně a Marek se loučil se soutěží jako první z našeho klubu. Ovšem zbytek zámeckého týmu se nenechal tímto nijak rozhodit a srdnatě pokračoval dál. K hodině již chybělo necelých 8 minut, ve startovním poli bylo 35 soutěžících a zakecal se nešťastně Aleš s fatálním dopadem – konec. Chvíli po té přestal vyprávět vtipy Pavel. V jeho ruce se objevil kolíček a ani intenzivní šmrdlání v hlavičce a dechová cvičení (vidíš, měl´s to dělat v autě jako Lojza) nepomohla rozpálit uhlík a tak s hodinou na obzoru -v 58.minutě- končil náš gulášový Garfield. Bohužel tou dobou už také přestalo těkat bělmo Honzových očí po okolí a pouze se intenzivně věnoval své dýmce. Hodina se přehoupla, Honzík ještě zkoušel různé finty, kterých má jako metodik v rukávu poměrně dost, ale bohužel po hodině a necelých dvou minutách i on opustil startovní pole. Teď již zůstala cílová rovinka jen pro Lojzu. Všichni jsme doufali, že to Alois srdnatě dotáhne do konce stejně jako v Hošticích, kde kouřil přes 1 a ¾ hodiny. I teď vypadal velmi spokojeně. Týmoví kolegové se snažili o stále se zvyšující příděl vysoce energetických nápojů, které Lojzík radostně konzumoval. Jeho velmi optimistický výraz a uvolněné chování začalo znepokojovat některé z okolo sedících bardů.
Startovní pole řídlo a my jsme již začínali Aloisovi popisovat dýmky, které byly v cenách od 14. místa. Lojzu uchvátily zcela jednoznačne dva kousky z produkce Design Berlin, které byly ovšem pro 4. a 5. místo. Když odpadl i Alois Pospíšil z Dýmal klubu věděli jsme, že Lojzík jede na “bednu”! Bohužel, byla již odkouřená 1 hodina a půl, když Alois pojal úmysl, že přece jen vybojuje jednu z těch berlínek a v čase 1.hod 33.min a 11.vteřin zvedl ruku se svým číslem, jako 5. soutěžící. Zasloužený potlesk sálu byl Lojzovi odměnou a pro nás vysvobozením. A to proto, že v sále byla situace, která se nápadně podobala nejhoršímu smogovému počasí Londýna, z přelomu 19.a 20.století. Výstup na zámecký dvůr se rovnal pobytu v kyslíkovém stanu M.Jacksona….Jako poslední zhasl dýmku v čase 2:01:06 pan Jiří Nečekal z ŠPC Prachatice a pro spoustu účastníků to bylo vysvobozením. Štípající oči a oblaka dýmu valící se otevřenými bočními dveřmi byly dokladem toho, že soutěžní tabák hořel opravdu dobře. Čekání na předání cen bylo zejména v euforii a oslavách Lojzíkova úspěchu. I když ne všichni si to užívali plnými doušky, jako třeba řidič apod. Bohužel euforie přešla Lojzu a nejen něj, po předání cen. Náš šampión se již těšil na to, jak bude v rukou hýčkat ušlechtile ladné tvary berlínky, ovšem po předání ceny se mu v ruce choulil malý Klouček. Tedy spíše menší dýmka z produkce Honzy Kloučka. U slibované berlínky byla totiž objevena vada a těsně před předáním byla stažena! Bylo nám Lojzy líto a jemu se celý Třebíč náhle změnil v Bruntál (zasvěcení ví ;-) ). Ani jej příliš nedokázala pobavit nová přezdívka Pavla – Robert či Bobby a na svoji novou přezdívku –Malý klouček- také nereagoval radostně. (PS. a přitom je to určitě lepší než Chlupatá kýta, že..). Honza nemínil Lojzovo trauma ještě prohlubovat pomalou jízdou a tak pelášil domů na velmi ostré hraně všech dopravních předpisů, pouze s jednou zastávkou, ovšem velmi bezpečně. Naštěstí při dojezdu ve Valmezu již šampión roztál a s proklamací, že malému Kloučkovi se na zuby přece koukat nebude, jsme se rozešli do svých domovů. Takže za rok zase v Třebíči!!! Váš Fojt
PS. Vzhledem k tomu, že letos jsme se účastnili již po čtvrté, dovolil jsem si níže malou rekapitulaci našich dosavadních výjezdů : Rok 2004: 1.místo Emil Navrátil 1:56:25 PC Brno Rok 2005: 1.místo Emil Navrátil 1:47:19 PC Brno Rok 2006: 1.místo Robert Kněz 1:48:28 PC 70 Rok 2007: 1.místo Jiří Nečekal 2:01:06 ŠPC
Prachatice
|
||||||||||||||||||
|
text (C) M.Netolička, fotografie (C) A.Chumchal |
||||||||||||||||||
