Tradiční, tentokrát poněkud komorní 

7. listopadu 2021

Pohnutá doba, poznamenaná nevraživostí mezi očkovanými a těmi ostatními, nepřeje kultuře, sportu, dobrému jídlu a vlastně skoro ničemu, snad kromě sledování Netflixu. Naše dýmkařské aktivity jsou postižené  úplně stejně. I když už se můžeme potkat, stejně na soutěž přijede slabá půlka obvyklého počtu účastníků ... A to Třebíčské kouření není žádný "srandamač", jak se prezídium ADK vyjádřilo o naší Starostově fajfce, ale soutěž uprostřed republiky, které se obvykle účastní  okolo sedmdesátky soutěžících.

My do Třebíče jezdíme pravidelně už řadu let, máme to tam rádi a je to pro nás obvykle příjemná příležitost k setkání s dýmkaři z klubů, se kterými se často nevídáme.

Původně jsme měli jet v pěti, dokonce snad dvěma auty (!), nakonec se naše výprava ustálila na počtu čtyři. Volantu se letos opět chopil Kevin, a musím uznat, že jízda ve čtyřech v sedmimístném vozidle francouzské značky byla komfortní. Jen řízení mu zřejmě trochu táhlo doleva, Kevin se na dálnici v pravém pruhu vyskytoval jen ojediněle :-) .

Museli jsme vyrazit s předstihem, neb náš fojt se potřeboval zúčastnit zasedání prezídia ADK, takže jsme u třebíčského zámku vystupovali už okolo jedenácté dopolední. Pozitivní bylo, že již v době našeho příjezdu byl na místě mobilní obchod eTrafiky, takže jsme mohli zakoupit vánoční dárky pro naše nejbližší (myšleno tak, že naši blízcí je od nás převezmou, zabalí, a na Vánoce nám je prostřednictvím Ježíška vrátí). A stejně tak byl již na místě catering s dobrým jídlem, takže jsme přebytkem volného času příliš netrpěli.

Část naší výpravy, která se neúčastnila zasedání prezídia, se vydala navštívit nedalekou expozici historických vozů Jaguar. Není to k dýmkaření tématicky přiliš blízké, ale aspoň země zrodu těchto vozidel má dlouhou dýmkařskou tradici. Když pominu, že dnes se vozy s kočkou ve znaku vyrábí i na Slovensku a celá ZOO patří Indům ... Ale mohli jsme se na chvíli vrátit v čase do padesátých až sedmdesátých let, kdy ještě bylo důležité, kolik válců má auto pod kapotou a ne, kolik vypouští sodovkového plynu.

Okolo čtrnácté hodiny, krátce po společném fotu na nádvoří zámku, začala soutěž. Kouřil se tabák Holger Danske, název nevím, na pozvánce nebyl uveden a při úvodu soutěže mi unikl. Nacpával se do vlastních dýmek, což se ale v budoucnu změní - ne snad, že bychom si dýmky půjčovali -moderněji sdíleli- ale ADK se chystá zavést společný soutěžní model. Údajně by to měla být dýmka stejného typu, kterou používají kolegové na Slovensku, a dá se s ní soutěžit i v Rakousku, Itálii a Švýcarsku, takže vcelku OK. Obávám se jediného - pokud bude společná dýmka nařízena na všech soutěžích, může její povinný nákup odradit lokální účastníky.

Všichni zapálili, a prvních 24 minut se nedělo nic zajímavého. Pak jako úplně první skončil náš Honza. Opět se potvrdilo, že šampioni víc riskují, a občas jim to nevyjde. Zatímco my průměrní se do toho průměru většinou nějak dopracujeme :-). O vítězství -jako obvykle- bojovali Michal a Martin, sportovní štěstí se po více než dvou hodinách přiklonilo na stranu druhého jmenovaného. Jak můžete zjistit z výsledkové listiny, ti dva hrají vlastní ligu.

Pohled do poloprázdného sálu byl docela smutný, chyběla spousta známých tváří. Chyběli kolegové z Olomouce, z Opavy ... otravný virus se na nás podepsal. Snad se to jednou vrátí do normálu.

Vyhlášení výsledků a předávání cen bylo veselejší, každý si odnesl alespoň nějakou drobnost - a musím pořadatelům vzdát hold za to, že v Třebíči se neplatí startovné, a přesto se na každého při vyhlašování výsledků dostane. 

No a po soutěži nastalo loučení. Bylo poměrně rychlé, protože významnou část účastníků čekala dlouhá cesta domů, třeba Standu s Jirkou z PC Ostrava, Milana z Rudy, a ani my to nemáme zrovna za rohem.

A tak jsme se zase komfortně usadili do Kevinova korábu, tentokrát jsme prosklenou střechou sledovali hvězdy, a cesta docela rychle uběhla. Jak jsme se shodli - cesta domů je vždycky kratší a rychlejší.

Když to dobře dopadne, tak za týden vyrážíme za "Ruďáky", při troše štěstí do konce roku ještě do Zlína a snad i do Nového Malína.

Dlouhý kouř všem 

Nástěnkář

Skoro jako kabriolet ... ze zadních sedadel jsme si jízdu pod jasným nebem užívali. Nádherné výletové počasí, jako stvořené k sezení v zakouřeném sklepě :-)	Po příjezdu - u eTrafiky rychle nakoupit vánoční dárky. Ještěže brali karty.
Rychlé doplnění energie po dlouhé cestě. Líčka na víně na jedničku, guláš trošku slabší, pivo Urban 11° kvůli plastovému kelímku minimálně dva body dolů.	Měli jsme dokonalé krytí, nejenže jsme byli ukrytí ve sklepě jako obyvatelé Londýna za války, ale navíc jsme byli připraveni předstírat zájem o lidovou hudbu.
Do Třebíče vyrazil i fojt, neb byl očekáván na prezídiu ADK. Vedle Milan z Rudy, tohoto času úřadující prezident klubu, přivezl oficiální pozvánku na soutěž v Raškově příští týden. Jedeme !!!	Mirek a Pavel ze Zlína. Při troše štěstí se potkáme na Mikulášském kouření 4. prosince
Využili jsme čas, který fojt trávil na prezídiu, k návštěvě muzea vozů Jaguar.	Expozice byla samoobslužná, vyzvedli jsme si klíče a uvnitř jsme se pohybovali sami. Klíče byly bohužel pouze od vchodových dveří, nikoliv od některého z vystavených vozů. Já se zakoukal do červeného E-type. Kevin zálibně obhlíží modernější XJ-S.
Viditelně méně zaplněné prostory zámeckého suterénu. Aspoň zbyla trocha kyslíku k dýchání.	Honza s lehkou změnou image. Vicemistr ČR z roku 2018 dnes neměl svůj den a soutěž opustil jako první.
Kevin jede nevzrušeně svůj standardní výkon	Nástěnkář skončil uprostřed startovního pole.
Tradiční atmosféru dokreslovala tradiční limonáda Zonka.	A proč si ke žluté limonádě nedat kapku třebíčského košer single malt elixíru ?

    text a foto (C) Radim Přikryl