XX. Třebíčské kouření 

Krásný dušičkový výlet na Vysočinu

Třebíč 31. října 2015


Kalendář se nám letos pěkně plní. Mimo řádných a méně řádných dýchánků jsme vymetli pěknou řádku soutěží, včetně dvou zahraničních, a ani v tuzemsku jsme nevynechali vrcholy sezóny, kterými bývají Klání a Mistrovství republiky.

K „velkým“ soutěžím patří také Třebíčské kouření. Svým způsobem je to zajímavé. Je to soutěž s poměrně velkou účastí a přitom vlastně není ničím zvláštní. Pořadatelé nevynikají mimořádnou kreativitou, ceny také nijak nevybočují, reklamní kampaň na přilákání soutěžících nevedou … kouzlo je evidentně v místě konání. Jednak geograficky –Třebíč je vcelku uprostřed republiky, takže přijíždí dýmkaři ze všech stran, a za druhé – sklepní prostory nádherně zrekonstruovaného třebíčského zámku jsou snem každého pořadatele.

Ani nám se nezdálo 220 kilometrů nepřekonatelných a tak jsme se s fojtem vydali reprezentovat.


Zaparkovali jsme ve vybrané společnosti

 

Došli jsme k místu konání - zámku v Třebíči
 


Pořadatelé
 

Takový výhled ze záchodu by chtěl mít každý

 

    

Vyrazili jsme v devět ráno, prorazili mlhu kolem Olomouce a po dálnici, která teď připomíná spíš bojovou hru než nejrychlejší silnici jsme se protlačili Brnem a valili dál směr Vysočina. A po nějakých dvaceti-třiceti kilometrech po okreskách jsme v 11,30 parkovali na kopci nad zámkem.

Nastalo tradiční vítání a zdravení se s ostatními, prostě ta nejmilejší a nejpříjemnější část soutěží. Dali jsme si gulášek s Dalešickou třináctkou, zaregistrovali se do soutěže a ještě další hodinku klábosili s kamarády z Rudy, ze Zlína, s Přemkem Omrtem, s kluky z Dýmka.net, z eTrafiky, rozšířili jsme si své sbírky a zásoby dýmek a tabáků, dali si espresso na baru, prostě ideální začátek sobotního odpoledne.

Zasedli jsme ke stolu s Aloisem Pospíšilem, jinak 50% členské základny PC Nový Malín, a očekávali start soutěže. Po čtrnácté hodině jsme obdrželi balíčky s tabákem Holger Danske Double Fermented, dusátka a zápalky a šli jsme na to.

.




 

Alois Pospíšil

 
Mirek Blizňák ze Zlína

 

Nástěnkář
 
Fojt
 


 
Krásné klenuté stropy v podzemí třebíčského zámku
 
Hustá atmosféra
 



 
Kluci z Rudy
 
Tibor ze Zlína á la fotografující wrestler
 

  


Tato tabáková směs z řady Holger Danske vychází z dánsko-americké tradice sladkého černého Cavendishe. První fermentace tabákového listu proběhla již na plantážích. Druhá fermentace pomocí horké páry v továrně Planta. Tato dvojí fermentace zaručuje jemný a chladný kouř a tabákové listy jsou přirozeně sladké. Základ tabáku je tvořen výběrovými virginskými listy. Díky tomu je tato směs velmi jemná. Je ochucena kakaem a čokoládou s tóny citrusu. Můžete zde cítit aroma nugátu, čokolády a rozinek. Kvalitní dýmková směs s příjemným aroma.

Tolik popis soutěžního tabáku z www.etrafika.cz

 

 



 

Pod touto vlajkou soutěžili Přemek Omrt a Michal Novák
 

Zamyšlený Michal
 

    

Soutěž se vyvíjela zajímavě, pod vedením Dr. Stanislava všichni zapálili a společně bafali až do 29. minuty, kdy jsme se dozvěděli jméno prvního smolaře. Pak už zvolání „čas“ získala zcela pravidelný rytmus. U našeho stolu skončil první nástěnkář, po 46 minutách. Žádná sláva, ale i tak za sebou nechal 18 soutěžících. Pochodeň Fajfklubu nad hlavou pomyslně držel fojt, který se statečně utkal s hodinovou ručičkou – přepral ji o 46 vteřin, což ho dostalo do první poloviny výsledkové listiny. Z šesté a sedmé  pozice se se soutěží rozloučili Martin Pedain a Vladimír Beránek. Bramborová medaile zbyla na Břetislava Kotulána st., a pak jsme sledovali souboj o pozice na stupních vítězů. Na stupeň nejvyšší se nakonec pomyslně postavil Pavel Voňka s odstupem 14 minut od druhého místa, což je dramatický rozdíl, když uvážíme jedno- až dvouminutový rytmus odpadávání zbytku startovního pole.  A to si ještě nejsem jistý, jestli náhodou neukončil soutěž dobrovolně, hodně s pořadateli diskutoval.

Kolegové z Hradce
 

Výroční Peterson aneb pozvánka do Nového Malína
 

 

Výhodou relativně brzkého odpadnutí je to, že se jeden může realizovat společensky, opustit zakouřený sál a na baru nebo na prosluněném nádvoří poklábosit s ostatními podobně postiženými, zatímco vítězové se ještě hodinu dusí v podzemí. Případně si vychutnat krásný výhled přes řeku na Třebíč z okna pánských záchodků :-)



 
Zonky dopity, tabák zpopelněn ... jedeme domů


     Ale všechno má svůj konec a tak jsme okolo páté odpolední převzali diplomy, poslechli si pozvání na další akce, rozloučili se s kolegy a kamarády a vyrazili směr domov. Cesta ubíhala příjemně, o víkendu je i ta naše pověstná D1 docela snesitelná, jen mlha mezi Prostějovem a Olomoucí v kombinaci se stmíváním byla dost nepříjemná. Ale Marek auto na silnici bezpečně udržel a v osm večer jsme byli doma.

Cesta byla sice relativně dlouhá, ale celkově to byl velmi hezký výlet. Spousta kamarádů, příjemná soutěž, krásné prostředí, skvělé počasí, prakticky samá pozitiva.

Snad jen ten guláš za 107,- mohl být teplejší, ale to už by bylo vše příliš dokonalé J

Tak snad zase za rok.

Pro zajímavost – z výsledkové listiny můžete vyčíst, že se zúčastnili členové 17 (!) klubů, z toho třeba z Brna to byly tři kluby a z Olomouce dva, i když vyslaly třeba jen po jednom zástupci.

                                                                         Nástěnkář
 

 

Výsledková listina  

 

 

 

  mobilní fotografie (C) Radim Přikryl, kvalitní fotografie (C) Marek Netolička, text (C) Radim Přikryl