XX. Třebíčské kouření Krásný dušičkový výlet na Vysočinu Třebíč 31. října 2015
Kalendář se nám letos pěkně plní. Mimo řádných a méně řádných dýchánků jsme vymetli pěknou řádku soutěží, včetně dvou zahraničních, a ani v tuzemsku jsme nevynechali vrcholy sezóny, kterými bývají Klání a Mistrovství republiky. K „velkým“ soutěžím patří také Třebíčské kouření. Svým způsobem je to zajímavé. Je to soutěž s poměrně velkou účastí a přitom vlastně není ničím zvláštní. Pořadatelé nevynikají mimořádnou kreativitou, ceny také nijak nevybočují, reklamní kampaň na přilákání soutěžících nevedou … kouzlo je evidentně v místě konání. Jednak geograficky –Třebíč je vcelku uprostřed republiky, takže přijíždí dýmkaři ze všech stran, a za druhé – sklepní prostory nádherně zrekonstruovaného třebíčského zámku jsou snem každého pořadatele. Ani nám se nezdálo 220 kilometrů nepřekonatelných a tak jsme se s fojtem vydali reprezentovat.
Vyrazili jsme v devět ráno, prorazili mlhu kolem Olomouce a po dálnici, která teď připomíná spíš bojovou hru než nejrychlejší silnici jsme se protlačili Brnem a valili dál směr Vysočina. A po nějakých dvaceti-třiceti kilometrech po okreskách jsme v 11,30 parkovali na kopci nad zámkem. Nastalo tradiční vítání a zdravení se s ostatními, prostě ta nejmilejší a nejpříjemnější část soutěží. Dali jsme si gulášek s Dalešickou třináctkou, zaregistrovali se do soutěže a ještě další hodinku klábosili s kamarády z Rudy, ze Zlína, s Přemkem Omrtem, s kluky z Dýmka.net, z eTrafiky, rozšířili jsme si své sbírky a zásoby dýmek a tabáků, dali si espresso na baru, prostě ideální začátek sobotního odpoledne. Zasedli jsme ke stolu s Aloisem Pospíšilem, jinak 50% členské základny PC Nový Malín, a očekávali start soutěže. Po čtrnácté hodině jsme obdrželi balíčky s tabákem Holger Danske Double Fermented, dusátka a zápalky a šli jsme na to. .
Soutěž se vyvíjela zajímavě, pod vedením Dr. Stanislava všichni zapálili a společně bafali až do 29. minuty, kdy jsme se dozvěděli jméno prvního smolaře. Pak už zvolání „čas“ získala zcela pravidelný rytmus. U našeho stolu skončil první nástěnkář, po 46 minutách. Žádná sláva, ale i tak za sebou nechal 18 soutěžících. Pochodeň Fajfklubu nad hlavou pomyslně držel fojt, který se statečně utkal s hodinovou ručičkou – přepral ji o 46 vteřin, což ho dostalo do první poloviny výsledkové listiny. Z šesté a sedmé pozice se se soutěží rozloučili Martin Pedain a Vladimír Beránek. Bramborová medaile zbyla na Břetislava Kotulána st., a pak jsme sledovali souboj o pozice na stupních vítězů. Na stupeň nejvyšší se nakonec pomyslně postavil Pavel Voňka s odstupem 14 minut od druhého místa, což je dramatický rozdíl, když uvážíme jedno- až dvouminutový rytmus odpadávání zbytku startovního pole. A to si ještě nejsem jistý, jestli náhodou neukončil soutěž dobrovolně, hodně s pořadateli diskutoval.
Výhodou relativně brzkého odpadnutí je to, že se jeden může realizovat společensky, opustit zakouřený sál a na baru nebo na prosluněném nádvoří poklábosit s ostatními podobně postiženými, zatímco vítězové se ještě hodinu dusí v podzemí. Případně si vychutnat krásný výhled přes řeku na Třebíč z okna pánských záchodků :-)
Cesta byla sice relativně dlouhá, ale celkově to byl velmi hezký výlet. Spousta kamarádů, příjemná soutěž, krásné prostředí, skvělé počasí, prakticky samá pozitiva. Snad jen ten guláš za 107,- mohl být teplejší, ale to už by bylo vše příliš dokonalé J Tak snad zase za rok. Pro zajímavost – z výsledkové listiny můžete vyčíst, že se zúčastnili členové 17 (!) klubů, z toho třeba z Brna to byly tři kluby a z Olomouce dva, i když vyslaly třeba jen po jednom zástupci.
Nástěnkář
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
mobilní fotografie (C) Radim Přikryl, kvalitní fotografie (C) Marek Netolička, text (C) Radim Přikryl |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
