Bez nových členů, zato s gulášem

Kterak chtěl Valašský Fajfklub přijmout nové členy a místo toho si pochutnal

     Se stoupajícími venkovními teplotami Fajfklub opět zatoužil po čerstvém vzduchu. Ideální příležitostí pro bafání pod širým nebem je pravidelné výjezdní zasedání v altánu u našeho aristokratického technika na brňovském kopci. Tato významná událost bývá každoročně spojována s přijetím čekatelů do řad "pevného ňadra" Fajfklubu.
    Druhá událost spojená s tímto výjezdním zasedáním byla soutěž "O najlepší guláš Valašského Fajfklubu". Myšlenka na gulášové klání vznikla cestou do Dukovan koncem letošního ledna, když se v autě hecovali Aleš s Radimem, kdo že umí lépe uvařit tento navýsost chlapský pokrm. A tak se tenkrát domluvilo, že v létě u technika spojíme zábavné s užitečným, zasoutěžíme, a ještě služebnictvu našeho aristokrata odlehčíme od starostí s občerstvením.

(Ve stejném termínu se koná taktéž valašskomeziříčský Gulášfest - nekalá konkurence se nám snažila odlákat kuchaře a diváky, pochopitelně marně).

    Co se týká první záležitosti - přijímání nových členů - situace se má následovně.  I když nejsme hnidopiši, kteří dbají do posledního detailu dodržování stanov a pravidel, shodli jsme se, že žádný ze tří čekatelů nesplnil základní podmínku pro přijetí, a tou je účast na všech dýcháncích v půlročním čekatelském období.  Takže jsme dali kolegům šanci v následujícím půlroce napravit si image a v lednu na jubilejním shromáždění mají možnost projít přijímacím procesem znova. Podobná situace je s jedním čekatelem na korespondenční členství, které uvažujeme obnovit.

     Dalším, v úvodu avízovaným, bodem programu  byla gulášová soutěž. Na té, kromě vyzyvatelů -  nástěnkáře a hlavního dezénisty, ke kterým se přidal ještě praporečník, měl velkou zásluhu Pavel, který vložil do soutěže hlavní cenu, krásnou velikou vyleštěnou nerezovou naběračku. Pavel vůbec patřil k velkým propagátorům soutěže, protože jak známo, má ze všech členů klubu absolutně nejkladnější vztah k jídlu.  A k donátorům se přidali fojt s technikem, kteří přidali cenu hostitele, tzv.Aristokratickou prémii, v podobě stříbrného věnce a lahve dvanáctileté skotské.

Čekatel Rosťa s pokladníkem	Zadumaný Aleš
Dušan vypravuje	Večerní pohled na altán ... v popředí hostitel Dalibor

     Potom proběhla oficiální degustace, byly předloženy anonymní vzorky, kterým pak každý  přítomný přiděloval body. Vítězný guláš se pak určil prostým sečtením bodů, které dostal od každého hodnotitele. Nezbývá mi, než se na tomto místě pochlubit, zvítězil můj gulášek, ovšem konkurence byla silná, a soupeři se za svůj výkon u plotny rozhodně nemuseli stydět.

     Po ukončení degustace, hodnocení a vyhlášení výsledků nastala volná zábava, většinou sestávající z vyprávění historek, nemůžu nevzpomenout  Alešův návod na kouření rákosových doutníků a žvýkání šťovíku japonskými turisty. Po příchodu našeho dlouholetého rozhodčího ze Starostovy Fajfky Dušana Jurka se už pak jednalo výhradně o historky námořnické. Dušan, a teď už i technik Dalibor, jsou totiž zarytými jadranskými jachtaři, a zvláště v létě nemyslí na nic jiného :-) 

     Navečer jsme pojedli hromadu grilovaného masa a posléze se pomalu odebrali k domovům. Někteří taxíkem, většina pěšky, Pavel přespal a Dušan s Daliborem si určitě vyprávějí ještě teď o kotvách a bójích :-) 

A mně  na tomto místě nezbývá, než  poděkovat technikovi za pohostinnost, pánubohu za počasí a všem za pohodovou náladu a dobrou zábavu. A snad zase za rok.

                                                                                                                                        nástěnkář

  fotografie & text (C) Radim Přikryl