Prakticky přesně po roce jsme nastoupili do autobusu
směr "kopec" a nechali se vyvézt na technikovo panství. Cesta busem je
tradiční, a obvykle trvá asi deset minut. To se ale nesmí opravovat
železniční přejezd v Podlesí. Fronty po celém městě, autobus opožděn
patnáct minut na příjezdu a u technika jsme vystupovali po čtyřiceti
minutách jízdy.
Jak už to tak v létě bývá, neřešíváme nic
zásadního, prostě se jen scházíme proto, abychom o prázdninách
neztratili kontakt.
Náš klub se během let vyvíjí, zdá se, že o některé
členy už jsme definitivně přišli, nevídáme se s "záznamníkem" Kubou,
nejezdí za námi metodik a trenér Honza, voda se zavřela nad bývalým
politikem Jirkou ... ale zase máme dvě silné akvizice, baví nás to s
Jendou a my zřejmě bavíme Karla II., pokračovatele rodu Pekárků.
Takže na kopci nás bylo tak akorát, a ještě se
našlo místo pro dva hosty dýmkaře - Dalibor přivedl švagra ze
Slovenska a Karel II. svého kamaráda od Ostravy, resp. z Palkovic u Frýdku-Místku. S oběma
jsme se již potkali na soutěžích a tak jsme si měli o čem povídat.
S Karlem II. souvisí i největší zážitek letošního
setkání - Karel totiž doma vaří pivo a byl tak velkorysý, že se s námi
podělil o vzorky. Koneckonců, vaření je se setkáním u technika spojeno
již léta, a jestli je výsledkem procesu guláš, cuketový zázrak nebo
pěnivý mok - nám chutná všechno. A když se k pivu přidaly technikovy
steaky a tradiční tzatziky, tak to bylo bez chyby.
Počasí nám přálo, v podvečer teplého letního dne
sprchlo, bylo tak akorát.
Protože pisatele této minireportáže druhý den čekal
odjezd na dovolenou, zdržel se asi jen do desáté večerní, takže jestli
se stalo něco zajímavého v nočních hodinách mu není známo.
Nástěnkář
|