Putování za dýmkami Pavla Hápa 

Velký vlakový výlet: Valmez - Chrudim a zpět

12. května 2012


       

     V březnu roku 2011 nás všechny zasáhla zpráva o tom, že nás předčasně navždy opustil talentovaný dýmkař, jeden z nositelů tradice výroby dýmek v Proseči, náš kamarád a přítel Pavel Háp. Máme rádi jeho dýmky, obdivovali jsme vždy jeho fantazii a invenci, kterou otiskoval do tvarů svých výrobků. A dodnes nám vrtá hlavou, jakou technologii používal na povrchové úpravy svých dýmek, které podle nás nemají u známých dýmkařů obdoby. S Pavlem jsme udržovali kontakty, přivítali jsme ho na naší soutěži O starostovu fajfku, a i my jsme jej navštívili v jeho dílně v suterénu jeho prosečského domu. Je nám nesmírně líto, že nám ani nikomu jinému již žádnou další dýmku nevyrobí.

Na jaře letošního roku nás potěšila zpráva z Regionálního muzea v Chrudimi. Dostali jsme pozvánku na výstavu Pavlových dýmek. A samozřejmě jsme pozvání přijali a do krásného starobylého města jsme se vypravili. Jako obvykle jsme měli velký problém s termíny. Výstava končí 20. května, takže nejzazší termín byl jasný. Nakonec jsme se dohodli na sobotě 12. května, kdy měli čas alespoň tři členové klubu, Radim, Lojza a Jirka. I tak nebyl termín úplně ideální, protože ve stejný den se konalo MČR v pomalém kouření dýmky v Brně, kterého se účastnili a Fajfklub reprezentovali fojt Marek se světluškou Vítkem. Ale odkládat cestu do Chrudimi již nebylo možné, protože o týden později už zase někteří měli jiné povinnosti. 

Nakonec jiné starosti nedovolily jet Jirkovi, ale výpravu plnohodnotně doplnil jiný dýmkař, Lojzův kolega z práce Tomáš. Naše putování do Pardubického kraje začalo v sedm ráno na meziříčském vlakovém nádraží. Naskočili jsme do rychlíku našeho národního dopravce, mířícího ku Praze. Vláček byl obstarožní, koženkový, ale příjemně poloprázdný. V Hranicích se k nám přidal Tomáš, který měl již za sebou cestu RegioJetem z Havířova.

Po příjezdu ... nevelké, sympatické chrudimské nádraží. V sobotu odpoledne tam pivo nekoupíte.

 

Historie kam jen oko dohlédne, v domě napravo velmi dobře vaří

 

Cesta ubíhala v pohodě, přestože v rychlíku nebyl zařazen jídelní vůz, na který jsme tak trochu spoléhali. Ale nějaké tekuté zásoby jsme měli s sebou, takže jsme až tak moc netrpěli. Trpěli jsme jen tím, jak se venku prudce zhoršovalo počasí, voda tekoucí v mohutných proudech po oknech vagónu nám na náladě nepřidávala. Před desátou jsme se vylodili v Pardubicích. Měli jsme necelou hodinu na přestup, a tak jsme hned na nádraží koupili něco perníků pro naše milované polovičky, které nás pustily na výlet, a pak jsme pokračovali do několik set metrů vzdáleného McDonalda. V hustém dešti byla i takto krátká procházka dost nepříjemná, zvlášť, když vedla přes frekventovanou čtyřproudovou silnici. MekDý nás také dvakrát nepotěšil, jejich hloupý zvyk s předraženým snídaňovým menu nás odsoudil pouze ke konzumaci kávy za 50,- Kč, aspoň že noviny k ní byly zdarma.

Po kávě jsme se vrátili na nádraží a usedli do motoráčku směr Chrudim. Cestou jsme viděli známé pardubické dostihové závodiště, méně známé pardubické letiště, nějakou vodu, trochu lesů a několik vesnic. A po půlhodině jízdy jsme již vystoupili v cíli naší cesty. Věděli jsme, že muzeum má polední přestávku do 13. hodin. Protože bylo asi půl dvanácté, měli jsme čas na krátkou prohlídku centra města. Chrudim je opravdu krásná, centrum města obklopené hradbami má neopakovatelné kouzlo. Historické domy, schodiště a sochy - pastva pro oko turisty. Velkolepý kostel Nanebevzetí Panny Marie na Resselově náměstí nám svou velikostí téměř vyrazil dech. Na stejném náměstí jsme našli velmi sympatickou restauraci, kde jsme absolvovali oběd (a jídlo a nápoje nám nosila slečna původem z Rožnova). A pak už se přiblížila třináctá hodina a nám zbývalo splnění cíle cesty.

Chrudimská dominanta, kostel Nanebevzetí Panny Marie na Resselově náměstí

 

Náměstí s rekonstruovanou dlažbou a morovým sloupem

 

Pamětihodnosti nás úplně vyčerpaly
 

Tomáš dokonale zapadl do frutariánské sekce
 

          Chrudimské muzeum sídlí v překrásné historické budově na dohled od náměstí. Byli jsme přátelsky přijati a uvedeni do výstavních prostor, za pouhých třicet káčé na osobu, což byla částka zcela marginální v poměru k celkovým nákladům na tento výlet. Navíc jsme za tuto cenu mohli (a do jisté míry museli) shlédnout hned čtyři (!) výstavy.  Samozřejmě jsme v prvé řadě zamířili do horního patra muzea, kde na nás již čekaly Pavlovy dýmky. Výstava byla až překvapivě rozsáhlá, bylo zde vystaveno téměř osmdesát dýmek*.
           Mimo hotových dýmek, které již dříve získalo muzeum od Pavla zde byly vystaveny i dýmky, které zapůjčila jeho rodina. A navíc zde bylo možno shlédnout i celou řadu doplňujících exponátů - nástroje, nářadí používané při výrobě dýmek, ale i suroviny, polotovary a také šablony, skicy a nákresy. Dále zde byly k vidění doplňky, jako dusátka, pouzdra, krabičky tabáků a mnoho dalších. Prostě vše, s čím se dýmkař více čí méně často setkává. Mimo jiné zde byla prezentována výroba klubové dýmky pro klub DýmkaNet, od briárového přířezu až po krásně vyleštěný hotový kus. Návštěvník mohl také shlédnout krátký film o Pavlově práci. Škoda, že se v muzeu nesmělo fotografovat - mohli jsme vám výstavu přiblížit o něco lépe a třeba vás i nalákat k její návštěvě (když si vzpomenu na davy Japonců, fotografujících si Monu Lisu v Louvru, přijde mi toto ryze české nařízení poněkud absurdní). Snad se na nás vedení muzea nebude zlobit za několik pokoutně pořízených snímků. S výstavou jsme se rozloučili zápisem v návštěvní knize, kde jsme Pavlovi věnovali několik řádků. 

V této krásné budově sídlí muzeum. Ve věži žádná výstava nebyla, jinak skoro všude.
 

Vstupenky do muzea a pohlednice Pavlovy Proseče. V Proseči působil a na pohlednici jsou použity jeho snímky.

 

Tomáš se ujišťuje, že jsme ve správném městě u správného muzea. Koordináty souhlasí.

 

Vzhůru do nitra muzea

 

Celkový pohled, výstavě vévodil informační panel s informacemi o Pavlově životě a práci. Další vitríny jsou za fotografovými zády.

Celá výprava, Lojza, Tomáš, Radim

A pak nás výřečný průvodce přesvědčil, že se určitě máme podívat na stálou expozici o městě Chrudim. Uznáváme, byla hezká, i když ozvučení devíti hlasy najednou bylo poněkud schizofrenní. Ale nelitujeme. Příliš času už nám nezbývalo, a tak jsme další dvě expozice víceméně prolétli, i když nás průvodce brzdil, co mu síly stačily. Výstava o lese a zvířátkách by určitě víc zaujala našeho fojta, a expozice plakátů by si určitě zasloužila víc času, než kolik jsme byli schopni jí věnovat. S muzeem jsme se rozloučili před třetí hodinou odpolední a chtěli jsme se ještě chvíli věnovat centru Chrudimi. Nepřálo nám ale počasí, mrholilo a bylo docela sychravo. Takže jsme nakonec zapadli do sympatického Music Baru, kde jsme ve společnosti tabákových výrobků, piva, ginu, toniku a Wi-Fi strávili pár desítek minut, které nám zbývaly do odjezdu vlaku.

Gin a tonic a nástěnkář Pivo a doutník a Tomáš a praporečník

Cesta zpátky probíhala úplně v pohodě, v Pardubicích na nádraží jsme dokoupili ještě trochu jídla a nápojů, protože, jak jsme zjistili ráno, na jídelní vozy nelze spoléhat. Po šesté hodině se s námi v Hranicích rozloučil Tomáš, který pokračoval domů do Havířova. A my zbývající jsme byli v sedm večer ve svých obývácích.

Poslední chrudimská ulička. Pod zeleným mechem a kapradím se skrývá bar, ve kterém jsme se schovávali před atmosférickou vlhkostí Synchronizované bagety na peróně v Pardubicích

Výlet to byl skvělý, příjemná cesta v dobré společnosti, hezká výstava v krásném městě, jen počasí mohlo být trošku lepší. Ale nemůžeme chtít všechno.           

Pokud tento článeček čtete v době konání výstavy a jste někde v dosahu, určitě se na ni běžte podívat. A na samotnou Chrudim si také nějaký čas vyhraďte, stojí za to.

                                                                                                                              Nástěnkář

_____________________________________________________________

*Po zveřejnění naší reportáže jsem obdržel velmi milý e-mail od kurátorky chrudimské výstavy, paní Dufkové. Uvádím zde výňatek, který upřesňuje informace o výstavě - dýmek bylo vystaveno více, než bylo původně na pozvánce a přiznám se, na výstavě jsme je nepočítali:

Jen pro informaci: na výstavě je k vidění 100 nových (nepoužívaných) dýmek, z toho je 78 z našich sbírek (zakoupili jsme je od p. Hápa v roce 2006). A v poslední vysoké vitríně pak jsou v dolní části ještě vystaveny dýmky, které pan Háp používal – v dílně, na cestách – těch je 14. Takže celkem 114 dýmek. No a také jsem ráda, že se přijeli podívat „krajani“ – když zmiňujete servírku z Rožnova – já pocházím z Frenštátu.

Zdravím do ValMezu – Alena Dufková, Regionální muzeum v Chrudimi

 

 

 

  text (C) Radim Přikryl, foto (C) Radim Přikryl, Alois Chumchal