|
Jakmile se Jirka dozvěděl, že existuje možnost vidět
mistra Jana Kloučka při práci a ještě si potom odvézt dýmku, začala v
něm klíčit touha se na takovéto akce zúčastnit. O něco později se s
touto myšlenkou svěřil Lojzovi a od té doby to byla myšlenka společná.
Na jubilejní X. Starostově fajfce základnu rozšířil Aleš a po Klání
zemí Koruny České i fojt, který však na poslední chvíli odpadnul, když
podlehnul velkému lákadlu a to lovu losa daleko za polárním kruhem.
Útěchou nám bylo, že snad bude mít štěstí a doveze nám paroh jako
trofej na mezikroužek dýmky. Největším překvapením výpravy byl nakonec
náš mecenáš Michal Hubacz. A to už byla kompletní sestava workshopu
pro Valašský Fajfklub.
Termín zahájení akce byl v sobotu 13.10.2012 v 9 hodin.
Jelikož byla tato akce vyhlášena jako celovíkendová, tak vyjeli v
pátek. Jen co vyjeli, začali se posilňovat nápojem poctivých
pracujících, který však záhy došel a tak se na benzínové stanici, kde
se k valašským poutníkům přidal Michal, musely doplnit zásoby. Do
Kostelce všichni dorazili kolem osmé hodiny večer a cesta opravdu
vedla černými lesy.
Jan už na ně netrpělivě čekal. Jen co se
pozdravili, Jirka nedočkavě okukoval mistrovu dílnu, ale ten hned
velel k odchodu na večeři, kterou zamluvil v domácí hospůdce. Jako
jediný a dostatečný chod se podával plněný bramborák. Dál večer
probíhal už klasickým programem a to dýmka, pivo a whisky. Pátek pro
nás skončil na penzionu Dům Marie Terezie Kněžny Savojské, kde jsme
byli ubytováni.
Sobota 13.10. – den workshopu
Už při příjezdu Michal informoval ostatní,
že na náměstí se podává výborná dršťková polévka a tak nikdo neodolal
a všichni si ji dali k snídani. A po kraťounké prohlídce města se
vydali do dílny. Začali pozvolna, seděli u kávy a chvíli jen tak
diskutovali. A pak to začalo. Honza si vzal tužku a papír a začaly se
na něm objevovat tvary budoucích skvostů. Netrvalo dlouho a už měl v
ruce kvalitní přířez a byla krása pozorovat, jak z něj vystupují tvary
budoucí Lojzovy fajfky. Pak následoval Michal se svojí bentkou a Aleš
s fullbentkou. Největší problémy dělal Jirka, který přijel bez
představy o dýmce. Po krátké debatě s Janem však byl problém vyřešen a
vznikala i poslední dýmka.
Všichni jsme poznali, že sledovat Jana při práci
je koncert a když se má o stejný výsledek snažit každý sám, tak to
není zase tak jednoduché. Zkušenosti a vypracované techniky se nedají
získat tím, že si sednete na místo, kde Jan pracuje. Není důležité
vypisovat jak se s tím jednotlivci prali, ale to že poznali jak se
osazuje stříbrný kroužek, jak osadit na dýmku paroh, jak použít na
troubel bambus atd. atd.
Dozvěděli jsme se spoustu nových informací jak o
kvalitě dřeva, tak vrtání, druhu a tvaru náustku. Na jakoukoliv otázku
měl Jan odpověď a to i takových, jaké Jirka považoval za know-how.
Dílnu opouštěli večer každý s novým hezkým kouskem dýmky a zamířili do
pivovarního hostince. A opět pojedli, pobafali, popili a odebrali se
do penzionu.
Neděle 14.10.
V neděli se ještě stavili za Janem do
dílny, poděkovali za příjemně strávenou sobotu a to nejen v dílně a
před polednem vyrazili k domovům.
A co říci na závěr? Každý dýmkař by měl v
životě poznat takový 13. říjen jako kluci z Valašského Fajfklubu.
Poznat, jak pracuje Mistr dýmkařského řemesla, odnést si krásnou dýmku
a spoustu informací, je svátek v životě dýmkaře a těch co se o výrobu
dýmky pokouší jako Jirka.
|
