První klubový workshop

Jak nás Jirka učil vyrobit si dýmku vlastníma rukama

28. září 2013


  

     
    S
tejně, jako se u pobřeží moří střídá příliv s odlivem, tak také aktivita našeho klubu střídá zádumčivá období s obdobími vpravdě hyperaktivními. A když navíc členy klubu jsou i pánové, kteří se nezdráhají uchopit briárový špalek a jsou schopni z něj vykouzlit nádherné dýmečky, nelze se divit, že na úrodnou půdu padla i myšlenka momentálního lídra našich pipemakerů Jirky, uspořádat malý workshop pro členy klubu. Pořadatelství se ujal technik, který dal k dispozici zázemí svého panství, včetně strojního vybavení a udírny. I když nás nebylo zase až tak mnoho, přece jen onoho slunečného, sobotního dopoledne, vyrazili k technikovi Jirka, coby organizátor a mentor, praporečník Alois, jako hlavní fotograf a fojt, který si jel odpočinout od všeho (prací počínaje, lovem srnců konče). Na sluníčku bylo příjemně, a když se ještě do udírny k technikovým makrelám a klobáskám, od nechvalně proslulého uzenáře, přidaly bioklobásy z jeleního masa, bylo na příjemný den zaděláno. Jedinou pihou bylo, že krom pana domácího všichni dorazili svými přibližovadly, takže konzumace něčeho ostřejšího byla vyloučena.

  Krásně jsme si rozdělili role. Hlavními protagonisty byli Jirka s technikem. Alois, který má za sebou workshop u dýmkařského guru Honzy Kloučka, se zabýval hlavně fotodokumentací a degustací. Fojt se kochal. Je zbytečné se věnovat Jirkově šikovnosti, neboť se jedná o pipemakera prověřených kvalit a o kterém již dýmkařská veřejnost několikrát slyšela. Technik má svoji zručnost přímo v popisu své funkce a další dva, odbornými glosami, korunovali veškeré snažení. Nemá zde smysl popisovat jednotlivé kroky výroby dýmky. Konec konců všichni členové klubu jsou na příslušné vzdělanostní výši, takže by to bylo nošením dříví do lesa. Stačí se jen kochat níže přiloženými fotkami, které více než slovo vše nádherně vykreslují. Výsledkem krásného dne je dýmka, která bude patřit k ozdobám mezi cenami starostovy fajfky. Ale aby případní účastníci naší tradiční soutěže mohli být ještě více natěšení, výslednou podobu dýmky nyní neodhalíme. To bychom s prominutím ponechali jako bod lednového Jubilejního shromáždění a poté bude zveřejněna na klubových stránkách. Příjemnou tečkou celého dne byla možnost přeleštění našich dýmek, včetně nanesení a naleštění karnaubským voskem.  Domů jsme se rozcházeli s naplněnými žaludky a také i v hlavách něco nového uvízlo, takže snad neumřeme hloupí.

 

                                                                                Zapsal fojt a nafotil praporečník.

           

Tužkou namalovaným obrysem na kusu přířezu to začíná ...
 

 
 

 

 
 

 

 
 

 

 
  ... a hotovou dýmkou to končí

Text (C) Marek Netolička  Foto (C) Alois Chumchal