V sobotu 1. října 2005 jste mohli nalézt váženého Petra Wisemana a mou maličkost poflakovat se za časného rána na nádraží Charing Cross. Ve společnosti plné dýmky a s tlukoucím srdcem pozorující kolemjdoucí dívky jsme cekali na setkání s pěti členy Valašského Fajfklubu. Téměř po hodině čekání (koneckonců přijeli právě z Francie) jsme byli více než potěšeni spatřením pěti mužů oblečených v elegantních uniformách tvořených šedou vestou s klubovým znakem. Hezké... Nebyla by to skvělá myšlenka i pro členy Londýnského Pipe Clubu? Skupinu tvořil Alois Chumchal, Marek Netolička, Josef Vybíral, Jiří Pernický a Radim Přikryl. Anglický jazyk ovládal pouze Alois a Marek. Naštěstí Alois většinu času věnoval překladu, takže Josef, Jiří a Radim byli dostatečně informováni! Marek byl jediný z Čechů, který byl zároveň členem PCoL.

Po představení a převzetí různých pozorností (džbánku, přívěsku, pohlednic zdobených klubovým znakem) jsme se začali věnovat plánování našich ranních aktivit – návštěvám několika nejbáječnějších dýmkařství a tabáčnictví kterými jsme byli v Londýně obdařeni. Takže jsme bez dalších okolků vyrazili vstříc Covent Garden, abychom začali den v Mullins & Westley. Obchůdek založený roku 1870 si dodnes dochoval atmosféru dávných dní, kdy na kouření nebylo nic špatného... Jeho spatření ve vás vyvolává tichý povzdech – pidimužík v životní velikosti, oblečený v uniformě Skotské stráže, stojící přede dveřmi a nabízející šňupec tabáku byl velmi působivý. Nás sedm by naplnilo tento malý obchůdek k prasknutí, takže jsme se museli prostřídat, abychom si prohlédli pohádkový výběr dýmek a Mullinsových vlastních směsí tabáku. Majitel obchodu a zároveň jeden z členů PCoL, pan Good, byl vcelku potěšen naší nečekanou “invazí” ve svém malém, ale dobře zásobeném obchůdku.

Procházkovým tempem jsme se po Charing Cross Road přesunuli do G. Smith and Sons. Ještě více kouření, prohlížení a povídání v dalším nádherném starém obchůdku s vedoucím panem Jeremy Colem a jeho mladými, ale velmi ochotným prodavači. V Československu musí být poněkud větrno, protoře se zčista jasna všichni hrnuli koupit takové ty malé plechovým poklůpky na dýmku. Při odchodu jsme narazili na dalšího člena Londýnského pipeclubu, Bernarda Allotey, který si do tohoto báječného obchodu zaskočil na kus řeči.

Cesta kolem Trafalgarského náměstí nás přivedla po Jermyn Street ke kostelu svatého Martina, kde jsme se omrknuli nevelký, přesto však skvělý výběr Millevillských dýmek ve stánku Johna Marshala. Zde jsme také potkali “Taka”, dalšího z členů PCoL přicházejícím za stejným účelem jako my. Jak je vidět, nejsme sami které napadlo že by to mohl být dobrý způsob, jak strávit sobotu!

Pokračováním po Jermyn Street jsme se dostali k dřívější vlajkové lodi – obchodu Alfréda Dunhilla. Jaká ostuda a zklamání, když naši hosté zjistili že světově proslulý obchod totálně opustil prodej dýmkových tabáků. Co víc - v celém obchodě je úplný zákaz kouření! Och, takový úpadek! Přesto, pokud si chcete koupit jednu z předražených dýmek tak jich na prodej ještě pár zbylo. Ale jak dlouho, to nevíme...

Hned přes cestu je Davidoff – přestože se specializují na cigarety a luxusní zboží, tak zde stále nalezneme velmi dobrý výběr dýmek a tabáku (i když s poněkud výše položenými cenami). Opět skvělá a bezproblémová obsluha ochotná otevřít skříně a dát je k nahlédnutí, abychom si vše řádně prohlédli.

Posledním obchůdkem byl J.J. Fox & Robert Lewis v ulici St. Jamese. Další obchod s dlouholetou tradicí, kterou dokresluje figurína rudého indiána s dýmkou před obchodem a velmi hezké muzeum uvnitř – narozdíl od dříve proslaveného muzea v Jermyn Street ktere bylo bohužel nedávno rozprodáno! Velmi ochotná slečna, očividně uchvácená užasně vyhlížejícím mladíkem který přišel do obchodu ve stejnou dobu jako my, byla přes to přese všechno ochotná odpovědět na všechny naše dotazy, nabídnout velmi dobrý výběr dýmek a dokonce s mapou, aby naši čeští kámoši našli cestu do Britského muzea, kde plánovali strávit zbytek odpoledne. Jakmile jsme si užili interiéru a všeho nabízeného zboží, shromáždili jsme se venku abychom se vyfotili. Češi slíbili poslat některé z těchto fotek PCoL a také majiteli obchodu, což se bohužel do dnešního dne nepovedlo uskutečnit.

Na závěr jsme si dali malé tekuté občerstvení u Červeného lva, pěkné krčmy ukryté v malé tiché uličce poblíž průjezdu z ulice St. James. Chvíli jsme poseděli, pokecali a vypili jednu nebo dvě sklenky.

Skvělý způsob jak strávit den! Osobně můžu tuto procházku doporučit všem návštěvníkům naší velké metropole. Kultura, historie a skvělé přivítání vás čeká kamkoliv přijdete. “Oko” a nekonečné fronty na voskové figuríny můžou být únavné - takže vemte své přátele, dýmku nebo dvě a vyražte si to užít!

Michael P Gratrick, UK 231