Dýmka se řekne chorvatsky "lula"...

aneb prázdninová reportáž našeho fojta

 

Konec letošního léta mě s rodinou zavál do k moři do Chorvatska, do severnější části pobřeží Jaderského moře, starobylého městečka Karlobag, ležícího proti ostrovu Pag. Oproštěn od pracovních povinností - jejichž velikost se s vzrůstající vzdáleností zmenšila do mikroskopické podoby – a pouze s rodinou, jsme si plnými doušky vychutnávali krásu Jadranu. Na podvečerních procházkách městečkem na zmrzlinu –tradičně velice solidní kvality – jsem si intenzitu prožitku podvečerního klidu umocňoval pokuřováním dýmky. Již jsem si zvykl, že v Chorvatsku budí kuřák dýmky (bohužel) pozornost okolí. Vždy mě tento fakt překvapoval zejména v té souvislosti, že se jedná o přímořský stát. Proto jsem zde pokaždé vyhlížel nějakého mořského vlka, s dýmkou v ústech.Leč marně. O to větší překvapení jsem zažil hned druhý večer po příjezdu. Při podvečerní procházce jsem objevil na konci mola (viz. obr.) zajímavý stánek. Hrdý název Art souvenir poněkud nekorespondoval s místem umístění stánku (mezi molem a parkovištěm) a uměleckost předmětů odpovídala architektuře stánku. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem mezi upomínkovými předměty objevil několik dýmek! Skutečných, opravdových dýmek z briaru, které mezi ostatními předměty –ne příliš vysoké umělecké kvality- působily naprosto nepatřičně. Při prvním ohledání –se souhlasem majitelky krámku- jsem navíc zjistil, že se nejedná o dýmky zahraniční provenience, ale o originál výrobky domácího výrobce. Při dotazu na cenu jsem byl poněkud překvapený z odpovědi, neboť tato se pohybovala mezi 60 – 80 euro, a ostře kontrastovala s cenami ostatních „uměleckých“ předmětů. Jal jsem se tedy dýmky zkoumat poněkud důkladněji, čímž jsem vzbudil pozornost majitelky. Po mém letmém objasnění mého zájmu a země původu (překvapivě znala Moravu!!) jsem se dočkal ještě většího překvapení, neboť od sousedního parkoviště přišel muž, který mně byl představen jako pan Drago Pavlić – výrobce oněch dýmek !!!  Vedle stánku se při zapadajícím sluníčku začínala odvíjet velice zajímavá debata. Já mluvil anglicky na manželku pana Pavliće, tato francouzsky na svého manžela a ten –aby to nebylo příliš jednoduché- chorvatsky na mě. Pan Pavlić se narodil v Záhřebu, kde má dnes také svou dílnu. Vyučil se řezbářem a opustil bývalou Jugoslávii, odešel s přáteli do Francie. Zde si v Nice otevřel dílnu. Po setkání s Čedomirem Bregantem –dnešním předsedou Klubu pušača lula- pro něj na zakázku vyrobil dýmku. Toto byl počátek jeho výroby dýmek. Po politických událostech v roce 1991 se vrátil zpět do vlasti. Dnes pobývá střídavě mezi Záhřebem a Karlobagem a věnuje se výrobě dýmek.

Přiznám se, že jsem byl velice mile překvapen vstřícností pana Pavliće a jeho manželky, i když jsem nerealizoval koupi dýmky. Velice ochotně mně připravili oněch několik málo vystavených dýmek k focení (viz. foto níže). Úplně mne zaskočila nabídka paní Pavlićové k návštěvě mistrovy dílny v Záhřebu, což jsem bohužel musel s ohledem na program rodinné dovolené odříci. Po pořízení několika fotografií jsem se rozloučil a opustil stánek, který pro mě dostal najednou naprosto jiný rozměr i ducha.

Pro případné zájemce o dýmky pana Pavliće uvádím kontaktní adresy :

Drago PAVLIĆ
Proizvodnja i restauracija lula – Hand Made Pipes
ZAGREB, Ibrišimovićeva 4
KARLOBAG, Radićeva 35
Hrvatska

 

Mořské vlky jsem tedy neobjevil. Další kuřáky dýmek z jiných zemí také ne. Ale onen podvečer znamenal to, že i Chorvatsko se pro mě stalo zemí, které ví co je to dýmka. Pardon, tedy správně lula.



Chorvatsko, srpen 2004