Desátý ročník Mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky, 17. března 2012

Jak jsme po deseti letech splnili pětiletku

    Jubilejní desátý ročník! Člověk se ani nenaděje, připadá mu, jako kdybychom seděli včera v kavárně zámku Žerotínů, kde probíhal tzv. nultý ročník kouření. Jen velmi málo tváří zůstalo klubu věrných od samého počátku. Na druhou stranu do klubu přišli dýmkaři, se kterými je radost se scházet. Za tu dobu deseti let už o sobě víme takřka vše. O tom, co je v člověku dobré i kde koho obrazně řečeno tlačí bota. Ale protože jsme dýmkaři, naučili jsme se spolu vycházet a očekávat očekávané. První debaty o podobě letošní soutěže započaly již na prosincovém posezení za měsíční noci, ve velmi útulné rybářské hospůdce vedle rybníka, s dobrým mokem a fajfkou v ruce. Motiv soutěže se rodil v těžké debatě a nakonec zvítězila idea, připomenout si časy před budováním kapitalismu. Nikoliv z nostalgie, či touhy po návratu do oněch dob. Spíše jako připomenutí určité doby, ve které se někteří z nás poprvé potkali s dýmkou. I základní motto: "Pětiletku jsme splnili za deset let!", mělo spíše odlehčující charakter.

Zdeněk věší v předvečer soutěže své dílo - plakát letošní soutěže. Asistuje mu pokladník Jožka.	A takto vznikaly soutěžní krabičky zápalek. Letos jsme si dali na přípravě hodně záležet, mimo jiné vytvořením loga soutěže, které se objevilo všude - od pozvánek, přes plakát, papíry na stoly, zápalky, medaile i na frgálu pro vítěze.

       Postupem času se ovšem objevil jiný problém, který nás v bujaré euforii uvnitř rybářské hospůdky zprvu nijak moc neznepokojoval. Dohodli jsme se totiž přijít na soutěž v oblečení, ve kterém jsme poprvé nastoupili do práce. Když jsem 14 dnů před soutěží vytáhl z půdy moji první lesáckou uniformu a učinil pokus vtěsnání se do ní, hrůzou jsem ještě více nabobtnal. Kalhoty odmítly poslušnost cca 15 cm pod pupkem a sako, zprvu lehce praskajíc, nakonec trochu povolilo, nicméně hrdě odhalovalo mé značně snížené plíce... Nakonec díky velmi šikovné paní švadleně, která provedla na kalhotech restaurátorské práce rovnající se záchraně Relikviáře svatého Maura, jsem mohl spodní část těla odít do zeleného a ba dokonce učinit i velmi opatrný dřep. Sako zůstalo ponecháno svému osudu a jen smutně dokumentovalo evoluci mužského těla. Někteří z nás se pro změnu potýkali s jinými problémy. Nástěnkář Radim se odhodlaně pustil do příprav soutěžních papírů. I jemu zabralo několik dnů bádání a hledání starých výtisků Rudého práva, které upgradoval o články, resp. titulky s dýmkařským obsahem.

Petr Volčík - první a současně osmý i devátý, každopádně nepřehlédnutelný	Náš pokladník Jožka Vybíral vybírá peníze od účastníků jménem Československé lidové armády

Výsledný efekt byl úžasný a zasloužil by si samostatnou prezentaci, aby jeho dílko nezapadlo na smetiště dějin. Grafické studio Radima a Zdeňka vytvořilo návrh báječné medaile. Zajištění realizace se chopil Dalibor a pro stužky jsem oslovil svého kamaráda, výrobce medailí pro retro C a K jednotky. Ovšem ani zde neprobíhalo vše bez zádrhelů. Nejprve drahý kamarád Roman přestal být drahým, neb sbalil kočku, odfrčel hoblovat kopečky a na stužky se vyflákl. Pak se pro změnu Dalibor s aristokratickou noblesou nějak neshodl na termínu dodání vyrobených medailí, takže vše skončilo, jak si předpověděl Radim. Den před soutěží zneužíval vlastní děti do pozdních nočních hodin výrobou stužek a kompletací medailí. Ještě teď, když si se podívám na medaili a představím si malé, dětské prstíky, rozpíchané od špendlíků a upatlané od lepidla, ale očička rozzářené touhou pomoci tatínkovi v nelehké chvíli, mnohem více si jí vážím a vyhrazuji jí čestné místo vedle dýmek. Tak jsme se chystali, aby mohl nastat den D. Těm kolegům, které jsem zde nezmínil, ale kteří makali jako diví, např. Zbyňďa tiskl co se dalo, atp. se omlouvám. Já jsem byl z toho tak naměkko, že máme to jubileum, že jsem pro zaslzené očička ani všechnu tu práci neviděl. Takže mně to promiňte a včil poďme na to, jak to bylo.

Nástěnkář se svazáckou kravatou připravuje pamětní listy do tubusů z VUML. Ze zásoby skotské, irské a kanadské whisky za jeho zády by se ovšem soudruzi v ČSSR asi pomátli.	Aleš s kravatou vzor 1976 připíjí na úspěch soutěže
Nový provozovatel naší Koliby pod dozorem bdělého oka kameramana Zdeňka. Zdá se, že pod novým vedením nabírá Koliba zase správný směr. Jenom té cimbálovky z reproduktorů mohlo být trochu míň, po osmi hodinách lidovek už nás brněly uši. A bude naše vlastní video - za nějakou dobu sem zkuste mrknout, Zdeněk na něm pracuje.	Významné postavy české dýmkařské scény - Michal "eTrafika" Hubacz a Jan Cetkovský, rytíř ADK. Kolegové z HDK Olomouc k nám přijeli po dvouleté pauze, zdá se, že vztahy které ochladly po našem vystoupení z Asociace se snad zase oteplují.
Světluška - mladý projektant s vlajkou SSM zavzpomínal na své začátky v zaměstnání.	Fojt hovoří k účastníkům, rozhodčí Jirka ho kontroluje. Fojt všechny přivítal, pohovořil o začátcích klubu, o těch deseti letech, co jsme společně prožili a tak nějak budovatelsky to všechno shrnul. Jirka pak doplnil pravidla soutěže.

Valaši. Zleva Zdeněk, Tomáš a Zbyněk. Nemůžeme napsat soutěžící, protože Zdeněk točil a nezávodil, nemůžu napsat ani ogaři z Fajfklubu, protože Tomáš je sám za sebe a ani Mezříčácí, protože Zbyněk je z Bystřičky. Zapeklité.	Valaši už kůřijá. Zbynďovi coby mistru řeznickému to moc slušelo.
Časomíra měří a hlídá a zapisuje a hlásí časy a kontroluje se navzájem. Pokladník napravo počítá tržbu :-)	A sličná servírka točí jedno za druhým. A kromě toho roznáší hruškovice, slivovice, kyselice ... dobré pití a jídlo, půl úspěchu
Poezie ... básník Standa Farana. Z výsledkové listiny nám ale nějak vypadl. To má za ty svoje věčné řeči, že nás Valachy naučí kůřiť. No jo, zase nás vyškolil, byl lepší než my :-). A to jsme mu z recese do pytlíku nachystali všecko smetí, co se v soutěžním tabáku při vážení našlo.	Zleva náš projektant světluška, přítel Fajfklubu Dr. Trenz a Vašek Pchálex, ex-PC Silesia Doktor Trenz se svou specializací na plicní choroby byl roky váženým příznivcem a sponzorem našeho klubu.

Nejmladší přítomný - i když nekuřák. Zato fotograf a kameraman. Na "jůtjůb" je jeho povedené video ze soutěže. Myslím že ho najdete ZDE.	Jirka jako rozhodčí dohlíží na vše - kontroluje i eTrafiku, jestli mají v pořádku kolky na tabácích. Podruhé se letos se ctí zhostil rozhodcovské funkce, asi už mu to zůstane navždycky ...
Marek jde poprvé do práce	Pověstný tradiční světelný kužel. Každý rok stejný, stále úžasný jako polární záře nebo dvojitá duha.

Akademici z Hradišťa - Academic Pipe Club	Olomoučtí v čele se svým presidentem

Opavští a jeden z Bruntálu s jedinou dámou - bohužel nesoutěžící.	PC Silesia z druhé strany, napravo meziříčský rodák Dr. Vašák.
Krásný jarní den, přesně jako dělaný na sezení v hospodě	Nástěnkář Radim kontroluje průběh soutěže, záznamník Kuba vedle něj pečlivě zaznamenává totéž manuálně, protože na kompjutery není spoleh.

Ogaři ze Zlína	Takhle to máme rádi - koliba plná kamarádů.
Soutěžní propriety na stranickém listu.	Přes Zlín do Brna, nejdále od objektivu Pavel Šrubař z PC Brno.

Jedno z vítězných dusátek - neobyčejný kousek	Dusátkoví vítězové ruku v ruce. Napravo Pavel Hartl z PC Bruntál
Ťapťal i medvídek svou chlupatou prdýlkou	Osobní dusátko Jana Cetkovského
Letos  někteří přípravu na speciální dusátkovou kategorii nepodcenili. Alois Pospíšil.	Jan Cetkovský přebírá svou dusátkovou cenu.

To jsou ty metály z polepených a rozpíchaných dětských ručiček (nástěnkář má děti téměř dospělé, mimochodem :-). Dvě barevná provedení vznikla tak, že se metály kompletovaly večer před soutěží a nebylo kde dokoupit chybějící materiál. Takže červené jsou "retro", černobílé jsou v klubových barvách.	Vyznamenaný fotograf praporečník Alois. Ruku mu drží hlavní rozhodčí Jirka, stále více se usmívající. I Lojza se stále víc usmívá. Nedlouho po soutěži skončil v nemocnici s ledvinovou kolikou ...
Dokonalá barevná sladěnost ...	Při příležitosti splnění pětiletky za deset let je dekorován Michal Hubacz

I dělnická třída může získat červený diplom :-)	Megafrgál pro vítěze. Ve stejném designu jako medaile i pamětní listy - letos jsme si s Fajfkou opravdu vyhráli.
Zde si svou cenu přebírá Alois Pospíšil, plný kyblík sirek a putovní videokazetu Dr. Stanislava. Blahopřejeme !!!	Apartní krokodýlí taštička z PVC z NDR. Odcestovala do Liberce.
Vítěz Josef Nič z SPC Olomouc s plnou náručí cen a metálem na vestě. Aby ceny pobral musel postavit na zem svého pejska, který ho na soutěže tradičně doprovází a i tak si pro frgál musel dojít dodatečně.	Vítěz dává rozhovor médiím. Pravda je, že rozhovor se pokud víme nikde neobjevil, ale vůbec nám to nevadí. Neděláme soutěž pro sponzory ani pro čtenáře novin, ale pro sebe a pro naše přátele.

Je po soutěži, ale ještě posedíme, pokecáme ...	A na závěr - podtrženo, sečteno, zaplaceno ... a jedeme domů.

A tohle jsou ti, kteří pro Vás Starostovu Fajfku letos spáchali ... Zleva: Karel Pekárek, Jirka Janků, Zdeněk Zimák, fojt Marek Netolička, dezénista Aleš Rimanovský, pokladník Josef Vybíral, záznamník Kuba Skalka, Zbyněk Fojtíček, světluška Víťa Mackovík, nástěnkář Radim Přikryl a praporečník Alois Chumchal.

A na závěr:

ZDE je výsledková listina

ZDE je všech devět soutěžních papírů (na monitoru ale nevypadají tak dobře :-( )

ZDE je pro připomenutí pamětní list a medaile

ZDE je plakát letošní soutěže. Byla by škoda kdyby zapadl.

A TADY  už je skvělé Zdeňkovo video.

Nenechte se odradit délkou 26 minut, je to moc pěkný film o tom, jak se baví gentlemani :-)

                           
                                                                           A to je všechno. Tak zase za rok. Pojedenácté.

  text (C) Marek Netolička a Radim Přikryl    foto (C) Alois Chumchal