O starostovu fajfku 2015 XIII. ročník Mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky, 21. března 2015 Šťastná třináctka s interkontinentálním rozměrem aneb valašské námořnictvo vyplouvá.
Na lednovém Jubilejním shromáždění v Hranických Loučkách jsme mudrovali nad tím, kde uspořádáme letošní Starostovu Fajfku. Protože jsme se ne úplně v dobrém rozešli s naší domovskou Kolibou, máme každoroční problém „kam s ní“. V roce 2014 jsme dilema rozlouskli soutěží v železničním stylu v „nádražce“. Bylo nám ale jasné, že kouzlo jízdy z Valmezu do Prahy je neopakovatelné a tak jsme si lámali hlavy, kde kolegy dýmkaře přivítat a čím je překvapit. Světlo na konec tunelu přinesl Zbyněk Fojtíček, úřadující starosta obce Bystřička. V této obci jsou dvě zajímavé věci (možná i nějaké další, ale ty jsme nezkoumali J)- přehradní nádrž a hned vedle ní stylová dřevěná hospoda. A když Zbyněk jako bonus nabídl ještě prohlídku hráze včetně štoly, co vede pod hladinou, bylo rozhodnuto. Soutěž bude u vody a v námořnickém stylu. Nastalo ovšem malé dilema, jak pojmout Fajfku tak nějak politicky. Vedení meziříčské radnice se od základu vyměnilo, již dávno tam není spoluzakladatel Fajfklubu starosta Jirka Kubeša ani místostarosta Jirka Pernický, oba dýmkaři, kteří ochotně a rádi Starostovu Fajfku zaštiťovali a dotovali první cenou. Současný starosta Robert Stržínek měl sice dobrou vůli, nicméně regule jeho úřadu nedovolují dotovat naši soutěž oficiálně, a navíc se soutěž konala mimo území města. Nakonec došlo k dohodě mezi starosty Valmezu a Bystřičky a o první cenu se podělili rovným dílem a ze svého. Název soutěže byl zachráněn. O přípravách asi není nutné se příliš rozepisovat, jsme sehraný tým, a i když každý rok jmenujeme ředitele soutěže (letos to byl technik Dalibor) funguje příprava víceméně samořízeně. Fojt zajistil spolupráci a kontakty ven z klubu, rozesílal pozvánky, přijímal přihlášky, komunikoval s ADK a s Michalem Hubaczem z eTrafiky a k tomu ještě navážil soutěžní tabák. Zdeněk jako obvykle připravil pozvánku a plakát, Radim připravil všechny ostatní grafické a tiskové výstupy, nálepky na plechovky s tabákem, papíry na stoly, pamětní listy, registrační karty. Dalibor připravil dělo a dodal kormidlo, Karel až z Vranovské přehrady přivezl asi metrák vážící kotvu, Lojza dodal putovní Kulu pro nejlepšího Valacha a skoro každý přidal něco do cen, aby si každý soutěžící něco odvezl na památku.
A najednou tady byla sobota a my se scházeli v restauraci „U Mokrošů“ u hráze vodního díla Bystřička, patnáct minut jízdy od Valmezu. Většina soutěžících přijela po vlastní ose až na místo, kolegy z Ostravy vyzvedl Jožka u vlaku, Marek pak vyrazil do Valmezu pro sbor rozhodčích. Většina účastníků byla na místě do desáté ranní tak, aby stihli plánovanou prohlídku hráze. Pak nastala jedna očekávaná komplikace. Soutěž se konala v den označený jako „Mezinárodní den vody“. A tak na Bystřičce, stejně jako na jiných vodních dílech byl den otevřených dveří pro širokou veřejnost. Takže se plánovaná privátní prohlídka proměnila v pochod ve dvoustupu s desítkami turistů. A navíc se velká část návštěvníků snažila infiltrovat do hospůdky, ve které jsme chystali soutěž. Bylo to docela nepříjemné, protože soutěžící byli zrovna pryč, naše polovina lokálu byla prakticky prázdná a lidé marně hledající místo k sednutí byli docela nervózní. Nervozita a poznámky z druhé poloviny lokálu nás bohužel provázely celou soutěží. Skoro bychom to nazvali militantním nekuřáctvím.
Po návratu z nitra hráze měli soutěžící čas na občerstvení, musíme říct, že „U Mokrošů“ se opravdu výborně vaří. Jeden by čekal buřty s cibulí pro zbloudilé cyklisty, ale ve skutečnosti je úroveň zdejší gastronomie až nečekaně vysoká. Pečená hovězí kližka na víně se šťouchanými brambory byla opravdu lahůdková a podobně pochvalně se vyjadřovali i ti, co ochutnali i jiná jídla.
Ve čtvrt na dvě zahájil fojt Marek spolu s hlavním rozhodčím Dušanem Jurkem a letošním ředitelem Daliborem vlastní soutěž. Přivítali účastníky ze všech směrů, letos měla soutěž díky silné účasti ze Slovenska mezinárodní charakter, a díky účasti na Slovensku žijícího Američana Grega Wilsona dokonce mezikontinentální přesah. U účasti bychom se rádi zastavili. Podle předběžného ohlasu jsme soutěž plánovali pro až čtyřicet účastníků. Pak jsme ovšem byli docela v šoku z počtu omluvenek a odhlášek. Z Ostravy místo avízované pětice přijela dvojice, z Rudy přijel jen osamocený Olda Tanert, z Opavy Martin Vašák, z PC Brno a HDK Olomouc vůbec nikdo … přišlo nám to docela líto. Naštěstí i díky silné slovenské účasti soutěžilo nakonec 28 dýmkařů, což není zas tak málo. V žádném případě nechceme nikoho nespravedlivě obviňovat, třeba nemoci člověk neporučí, ale to, že zrovna všichni olomoučtí museli v den konání naší soutěže jet do Polska pro soutěžní dýmky na Klání a nikdo jim nezbyl nám přijde docela tristní. Nejvíc nás na tom mrzí to, že nevíme, co už bychom měli dělat pro to, aby soutěž přitáhla víc účastníků – každý rok se s ní vysloveně mazlíme, všichni odjíždí nadšení a napřesrok zůstanou doma.
O půl druhé zazněl výstřel z děla. To ředitel Dalibor odstartoval soutěž. Kouřil se latakiový Samuel Gawith Skiff Mixture. Tak jako v každé soutěži se našel někdo, komu se nepodařilo zapálit, ano, byl to náš technik. Bylo toho na něj toho dne moc. Jinak se nic moc zajímavého nedělo, soutěžící odpadávali velmi rovnoměrně, tak aby nepřidělávali příliš práce rozhodčímu a jeho dvěma asistentkám. Devět vteřin do jedné hodiny zbývalo našemu praporečníkovi, když jeho uhlík zmizel v nenávratnu. V tom okamžiku byla jistá jedna věc, putovní trofej pro nejlepšího Valacha přešla po dvou letech z jeho rukou do rukou nástěnkáře, který zůstával ve hře. Pak se rozhodovalo mezi sedmi posledními, zajímavé bylo, že každý byl odjinud. Štěstí nakonec přálo trojici ve složení domácí nástěnkář Radim – Martin Vašák z PC Silesia a vítězný Vladimír Beránek z APC Uherské Hradiště. Vítěz obhajoval loňský triumf, a letos svůj čas ještě vylepšil o devět minut. Vzhledem k tomu, že přidruženou soutěž „O nejlepší dusátko“ vyhrál jeho kolega z Academic Pipe Clubu Ladislav Šupka, dá se říci, že APC je prostě dobrej oddíl, přinejmenším u nás vyhráli, co se dalo.
No a bylo po všem. Dalibor ještě jednou vystřelil z děla, zpracovaly se výsledky a pak se přistoupilo k rozdělení cen. Nadílka byla bohatá, na prvních třech místech byly zásluhou starostů, ADK a eTrafiky velmi pěkné dýmky. Na každého se, jako už to na dobrých dýmkařských soutěžích bývá, dostalo, většina cen byla z ranku tabáků a dýmkařských potřeb a samozřejmě se našly i nějaké nápoje a jiné vkusné dárkové předměty vysoké hodnoty :-). Pořadatelé pak poděkovali soutěžícím za opravdu skvělou atmosféru, členům klubu za kus dobře odvedené práce, sponzorům za podporu, prostě všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na zdaru tohoto ročníku Mistrovství Valašska.
Ještě jsme poseděli s těmi, kteří nespěchali, něco málo vypili a pojedli a pak se postupně vypravili k domovům. Tak zase za rok … ještě nevíme kde, ale určitě to bude zase nejméně stejně dobré jako letos!
Nástěnkář Tady je výsledková listina
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
text (C) Radim Přikryl foto (C) Alois Chumchal |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
