XVII.Holomócké Dótnik
Další ilegální soutěž
Tři Valaši si zajeli do Olomouce vykouřit doutník.
Není to daleko, bývá tam hezky a jsou tam kamarádi - tak proč si do Olomouce nezajet. Ze začátku to vypadalo docela dobrodružně - mail na pozvánce byl škrtnutý a telefonní číslo se hlásilo jako neexistující. Nakonec jsme na pořadatele vyštrachali jiné kontakty a tak jsme byli očekáváni.
Obvykle jsme v Olomouci zažívali slunečné dny, sice nepršelo, ale počasí už nápadně připomínalo podzim. Dokonce i Honza si vzal sandály - jakože jindy chodí bos.
Chladné podzimní počasí by samo o sobě ani příliš nevadilo - potíž byla v místě konání soutěže. Protože se pohybujeme v ilegalitě, soutěž se konala v pronajatém sále, ve kterém se ovšem netopilo. Teplota tam byla taková, že kdyby někdo otevřel lednici, oteplilo by se. Seděli jsme v bundách a hřáli se čajem a lihovinami, donášenými z blízké hospody. Studené pivo si nedal opravdu nikdo. Zaplaťbůh za horkou dršťkovou polévku, kterou nás pořadatelé přivítali.
Soutěž samotná byla poklidná, kouřil se poměrně jemný dominikánský doutník MAB Reserva, nebyl to žádný trhač plic ani ničitel žaludků. S postupujícím časem byla ale i tak kromě zimy potíž i s ovzduším. Protože jsme byli v pronajatém sále a nebylo žádoucí, abychom byli příliš vidět, kouřilo se za zavřenými dveřmi. Čili atmosféra byla zanedlouho taková, že by v sále mohla trénovat protichemická jednotka.
Z našeho týmu zabodoval náš junior Honza, skončil na luxusním druhém místě s časem skoro tři hodiny. My ostatní jsme to měli za sebou o hodinu dřív.
Dali jsme si ještě ve vedlejší hospodě docela povedený guláš, byli jsme hlavně rádi, že byl teplý a počkali si na vyhlášení výsledků. Dostali jsme každý jednu Cohibu na cestu a mohli se loučit.
Kolem půl šesté podvečerní jsme naskákali do auta a za hoďku jsme byli doma.
Nástěnkář

