23. Hanácké kóř v Holomócu
Jak se ze zdvořilostní návštěvy stala skvělá akce
Moc jsme si od Olomouce neslibovali. Bez servítek, aniž bychom se chtěli dotknout kolegů z HDK -v hospodě U Pelikána bývá docela zima, za zavřenými dveřmi na podzimním Dótniku jsme se málem udusili, dýmka od Mr. Bróga za šest stovek startovného nás také nenaplňovala zrovna pozitivními očekáváními - ale potvrdilo se pravidlo, že když nic neočekáváš, můžeš být jedině příjemně překvapen. A to se letos vyplnilo v míře vrchovaté.
Původně jsme plánovali jet vlakem a asi ve třech, nástěnkář, praporečník, náš šampion Honza a přidat se později chtěl i čtvrtý účastník, fojt. Nakonec to úplně nedopadlo. Fojt a praporečník omarodili, takže jsme zůstali s Honzou dva, a z vlaku také sešlo, protože nástěnkář musel v sobotu ráno na chvíli do práce. Takže naše výprava byla nakonec dvoučlenná a automobilová.
Vyrazili jsme za krásně slunného počasí v jedenáct hodin, za hodinku byli na místě, kupodivu jako poslední, přestože do začátku soutěže zbývala ještě spousta času. Asi se nikomu nechtělo sedět doma. A všichni seděli venku před "Pelikánem", a nahřívali si kosti.
Poseděli jsme venku, poklábosili, probrali kdeco, dali si polední polévku a postupně se přemístili dovnitř. Kupodivu v sále nebyla až taková zima, jak jsme byli doposud zvyklí.
Uvnitř nás čekalo překvapení. Na soutěži byl osobně přítomen přítel olomouckých, Zbygniew Bednarczyk, alias Mr. Bróg - známý to polský výrobce dýmek. Na stole měl rozloženu nejméně stovku dýmek, stojánků a dusátek, které prodával za velmi přátelské ceny. Zbygniewa máme v povědomí jako producenta levnějších dýmek, které jsou sice řemeslně dobře zvládnuté, ale použitý materiál je trochu shazuje. Většinou jsme se setkávali s jeho dubovými, třešňovými, případně olivovými kousky. Tady měl ale v nabídce spoustu dýmek z briáru, pár kousků z keramiky, a dokonce několik dýmek z exotické morty. Sám majitel firmy je člověk velmi přátelský a charismatický, což dokázal mimo jiné i uměleckým projevem na konci soutěže ...
A pak už nebylo na co čekat - začali jsme soutěžit. Dostali jsme soutěžní dýmky -jak jinak než od Mr. Bróga, balíček tabáku Dunhill Royal Yacht, dusátko, zápalky, list papíru ... a k tomu jedno překvapení. Tabák byl suchý jako střelný prach. A podobnou měl i konzistenci. Asi byl chystaný příliš dlouho před soutěží, nebo vyschnul cestou přes "kanál". Nakonec se ale ukázalo, že kdo umí, dokáže i s takovýmto materiálem leccos předvést.
Průběh soutěže byl úměrný vlhkosti tabáku - hlášení "čas" se ozývalo hodně často, naštěstí nejvíce od stolu domácích. Zapomněl jsem si vyžádat výsledkovou listinu, takže nedokážu průběh zrekonstruovat moc přesně, ale každopádně - Martin Pedain se dostal do první desítky jen tak tak, nástěnkář byl sedmý, náš Honza střibrný a s časem přes dvě hodiny a s dost velkým odstupem zvítězil Radek Masaryk. Na to, že se kouřilo z nové, neznámé dýmky a tabák nebyl zrovna ideální to byl opravdu famózní výkon.
Po vyhlášení výsledků se slova ještě ujal Zbygniew a zapěl operní árii, neptejte se mne z jaké opery, ale hlas má zvučný. Honza Cetkovský nás pak ještě pozval na podzimní Dótnik - a to bylo tak nějak všechno.
Rozloučili jsme se se všemi, a po zastávce na vlakovém nádraží, kde jsme vysadili Mirka mířícího domů do Zlína, jsme za pár minut opustili Olomouc. A za necelou hodinu jsme se v Podlesí loučili s Honzou.
Bylo to opravdu až nečekaně super odpoledne, a přitom chybělo málo, a přišli jsme o něj. Teď jsme opravdu rádi, že jsme tuto první soutěž mimo Valmez absolvovali.
Nástěnkář
Výsledky jsem nakonec získal krádeží z FB PC Zlín.