Dvacáté Jubilejní shromáždění VF
Jubilejní Jubilejní ... opět v Loučkách a letos úplně mimořádné
První akce roku 2024 a hned třídenní. Zcela v duchu tradic jsme na termín řádného lednového dýchánku naplánovali další Jubilejní shromáždění, na kterém vždy rekapitulujeme minulý rok a obvykle plánujeme jarní Starostovu fajfku. A letos to bylo dvojnásob mimořádné. Jeden důvod byl ten, že letošní Jubilejní shromáždění bylo opravdu jubilejní – dvacáté. A druhá mimořádnost spočívala v dalším obsahu našeho výjezdního zasedání. Rozhodli jsme se uspořádat první klubovou zabíjačku. Myšlenka to není úplně nová, uvažovali jsme o něčem podobném již na podzim, s tím, že koupíme půlku čuníka s příslušenstvím, a uděláme zabíjačku „light“, trochu komornější. Na podzim se to nepovedlo, zato letos v lednu už jsme šli do „full verze“, s živým prasátkem na začátku.
Ovšem pěkně popořadě – v pátek v podvečer jsme se postupně sjeli v Hranických Loučkách, na panství našeho „Světlušky“ Víti. A přestože jsme se chtěli nejprve zabývat hlavně klubovými záležitostmi, byli jsme hned vtaženi do akce zabíjačka. Víťa nám totiž oznámil, že prase uteklo. Prchlo z přívěsu cestou z výkrmny, na klikaté silnici směrem k Loučkám vyrazilo uvolněnou mříž na vozíku a parakotoulem vyskočilo a zmizelo za obzorem. Víťa až před domem objevil prázdný vozík, otočil auto a jel zpátky. Prasátko vypátral, ale ono si už užívalo nečekaně nabyté svobody a procházelo se v dáli po poli. Ovšem přesvědčit v jednom člověku stopadesátikilového čuníka k dobrovolnému přesunu není reálné. Víťa neztratil hlavu a zavolal kamaráda myslivce – a prasátku ukončili jeho pozemskou pouť rovnou na zasněženém poli. A tak jsme hned po příjezdu mohli vidět již vykuchaného pašíka uloženého v trokách.
Večerní rekapitulace loňské sezóny byla důkladná, probrali jsme jako obvykle finance, Kevin coby Arbiter Elegantiarum posunul putovní pohár za reprezentaci klubu od nástěnkáře k Honzíkovi. Fojt shrnul rok 2023 z hlediska akcí, kterých jsme se zúčastnili. Z hlediska počtu soutěží a jiných aktivit, kterých jsme se zúčastnili, to byl rok ze všech nejúspěšnější, napočítali jsme jich včetně Starostovy fajfky devatenáct. A skvělé je, že jsme položili základy možným novým budoucím tradicím – Kateřinskému kouření a Špekáčkobraní u Kevina. Pak jsme začali řešit letošní Starostovu fajfku. Jde o doprovodný program, který se měl původně točit okolo křtu nových klubových tabáků. S těmi je to ale poněkud nejasné, takže jsme intenzivně vymýšleli alternativní program. Myslím, že se nám pro sobotu 20. dubna podařilo vymyslet kvalitní náplň, to ovšem uvidíte na vlastní oči.
Večerem nás dále provázela Víťova pečená žebra s fazolemi, alko i nealko nápoje, kvalitní hudba a probíhaly intelektuální rozhovory na seriózní témata. Večerka byla v rozumný čas, neboť v šest třicet ráno začínala směna na zabíjačce.
V sobotu o půl sedmé ráno bylo pevné ňadro (čti tvrdé jádro) Valašského fajfklubu zodpovědně na značkách a čekalo na příjezd řezníka. Vzápětí nastala nečekaná komplikace. Řezník přijel, a viděl čuníka nočním mrazíkem dotuha vychlazeného – a lehce zpanikařil. Na studenou kůži bylo potřeba mnohem více horké vody a práce nešla od ruky tak, jak si představoval, i když pomocníků bylo dost. Nicméně jsme se se situací museli poprat a technologický proces dotáhnout do konce.
A tak všichni pařili, škrábali, krájeli, nosili vodu, topili, krájeli a smažili cibuli, mleli česnek, vařili kůže, obírali vařené maso a vnitřnosti, nalévali řezníkovi i sobě, pomáhali mu dělat tlačenku, jitrnice a jelítka, krájeli sádlo na škvarky ... Mezitím se ještě míchala vajíčka s mozečkem na svačinu, pekly výpečky se zelím na večeři a vařil guláš na snídani. A ještě asi milion dalších věcí, které si teď nevybavím. Ale nezastavili jsme se.
Večer jsme lehce polomrtví usedli na židle v lokále a sumírovali, co nás ještě nemine. V sobotu nás už naštěstí kromě občasného míchání prdelačky čekaly jen společenské záležitosti. Večeře, hudba, dýmky a pokec. Nedělní start jsme naplánovali až na devátou ranní, takže jsme mohli večer trochu protáhnout. Někteří ho tedy natáhli až do brzkého rána .
V neděli nás po snídani čekal velký úklid, rozdělení masa a výrobků a odjezd … Byla to na nedělní dopoledne ještě docela vydatná náplň. Další spousty horké vody, čištění kotle, umývání náčiní a nádobí. K tomu přenášení a porcování hromady masa a výrobků, tvoření balíčků … fuška.
Kolem poledne bylo hotovo a poslední mohykáni naskákali do vozidel a zamířili k domovům.
Byla to jedna z nejpovedenějších klubových akcí, a i když jsme si mákli, byl to velmi příjemně strávený víkend, hlavně pro nás „městské“. Tak uvidíme, jestli to zopakujeme za dalších dvacet let, nebo se hecneme dříve .
Nástěnkář