XII. Beskydské kouření na Lučině
Prohibice je sviňa ... my jsme se ale nedali
Jedním z pevných bodů dýmkařské sezóny je pro nás soutěž, kterou pořádají naši přátelé z PC Ostrava. Koná se každoročně na podzim v malebné obci Lučina nedaleko Žermanické přehrady. A protože "synci z Ostravy" patří k našim nejlepším kamarádům, neopomeneme každý rok na Lučinu zajet. Letos byly okolnosti konání soutěže poněkud pohnuté - Česko se potýká s metylalkoholovou aférou, a den před soutěží byl vyhlášen úplný zákaz prodeje tvrdého alkoholu, nejen ve stáncích a bufetech, ale i v restauracích a obchodech. Ne že bychom byli bůhvíjací závisláci, ale přece jen, dýmkařská soutěž je společenská událost, a k té nějaký ten drink prostě patří. Anebo alespoň čaj s rumem a rumem, když je v hospodě chladno.
V hospodě U Adámků v centru obce se z Fajfklubu sešla supina čtyř reprezentantů. Jedním autem přijeli Honza s Víťou, druhým pak Radim s Lojzou. Kromě spanilé jízdy amerických aut, které na Lučině vídáme každý rok, nás v hospodě uvítal poctivý gulášek, který hostitelé nechali uvařit pro hladové příchozí. Postupně jsme se přivítali s kamarády z ostatních klubů, pozdravili jsme se s prezidentem PCO Mirkem Sítkem, se Staňou Faranou, který dělal rozhodčího, zapisovatele, programátora i moderátora, s ostatními synky z PC OStrava i s kluky z Rudy. Mezi "Ostraváky" (uvozovky jsou na místě, protože členové PCO jsou z měst a vesnic v okruhu snad 50 km od slezské metropole) vyčníval Vlastík Šenkýř, sice nevelké postavy, zato s čerstvou jizvou na temeni, kterou si způsobil doma v kuchyni.
Soutěž na Lučině bývá tradičně vcelku komorní, kromě místních a nás se soutěže zúčastnili pouze dýmkaři z PC 5 Ruda a z PC Brno a jeden nezávislý.
Další várka dýmek na prodej byla od frýdeckého Petra Pohludky, tento zatím nepříliš známý výrobce překvapil svými propracovanými kousky z velmi kvalitního španělského brieru. A k tomu svou cestovní trafiku rozložil Mirek Sítko, takže si každý mohl nakoupit doutníky, viržínka, zapalovače, prostě co hrdlo ráčilo. Troufám si říct, že takový výběr na jednom místě jsme už dlouho neviděli, a zřejmě jen málokterá prodejna disponuje takovým sortimentem.
Soutěž samotná se ničím nevymykala z obvyklého scénáře. Kouřil se velmi příjemný MacBaren Scottish Mixture, vše probíhalo podle standardních CIPC pravidel, snad až na suchou desetiminutovku, která byla překřtěna na mokrou. Zapálili všichni, první soutěžící vypadl až po třiceti minutách. Byl to bohužel náš Víťa, neb se bohapustě zakecal a zapomněl tahat.
Protože jsme přijeli dvěma auty, tedy jsme byli dva řidiči a dva spolujezdci, vymysleli jsme klubovou soutěž "řidiči vs. spolujezdci", resp. abstinenti vs. pijani :-). A protože jsme odpadávali nastřídačku, skončil Honza, pak Radim a až nakonec Lojza (na krásném čtvrtém místě), výsledek nebyl dlouho jasný. Nakonec, po zprůměrování dosažených časů, vyhráli "řidiči" s průměrným časem o čtyři minuty lepším, než měli spolujezdci. Ale že by to bylo pitím Birellu místo piva, tím si nejsme příliš jistí.
Celkově se všichni účastníci s prohibicí vyrovnali velmi statečně, především distribucí nápojů z vlastních zásob, což bylo personálem trpěno bez větších námitek - co jim také zbývalo, když neměli co nalít.
Soutěž byla pohodová, vyrovnaná, bez extrémních výkonů ani bez extrémních propadáků. Vítěz Honza Machančík z PC Brno skončil s časem 1 : 20 : 35. Reprezentanti Fajfklubu zaujali pozice rovnoměrně po celé výsledkové listině. Ale o špičkové výkony na Lučině nikdy v prvé řadě nešlo.
Vrcholem soutěže pak nebyl ani tak vítězný čas, ale hlavně Vlastíkovo vyprávění, kterak k jizvě na temeni přišel. Vlastík totiž asi před čtvrt rokem doma škvařil sádlo, v množství větším, než malém. Neupřesněnou shodou okolností mu tento tuk živočišného původu prudce zahořel. Exploze byla tak mohutná, že si Vlastík při pádu zlomil tři žebra a klíční kost a tři následující měsíce se léčil s popáleninami ... Vlastík s námi prostě slavil své další narozeniny.
A pak jsme si rozdali ceny, povečeřeli řízek jako sloní ucho od pořadatelů, ještě asi hodinku poklábosili, přebírali dýmky, nakupovali tabáky, přidali si další řízky, sbalili hromady cen a nakoupených věcí a pak pomalu vyrazili k domovům.
Ze zpáteční cesty se stala malá vyhlídková jízda, protože silničáři uzavřeli sjezd ze čtyřpruhu u Palačova, a tak se cesta trošku protáhla, ale neměli jsme nijak naspěch a tak nám to nijak zvlášť nevadilo.
Každopádně - "Lučina" byla jako každý rok skvělá, užili jsme si dost legrace (díky Staňovi za motivační video) a bylo nám v dobré společnosti fajn. Jen nás mrzí, že nám kamarádi z Rudy vyfoukli ten krásný, kulatý, veliký, vypečený chléb, který jsme si z Lučiny vždycky odváželi - letos ho od pořadatelů dostali ti, kteří vážili nejdelší cestu, a v tom jsme "Ruďákům" nemohli konkurovat. Závidíme, ale umíme si to přiznat!
Díky, synci
Nástěnkář





