XVIII. Medzinárodné majstrovstvá Slovenska v pomalom fajčení fajky
aneb kouřili jsme s bernardýnem
Když se mně technik zavolal v onen májový podvečer, před státním svátkem, jestli s ním nechci jet na mistrovství Slovenska, tak se mně po pravdě příliš nechtělo. Ale poté, co jsem na internetu našel na stránkách pořadatele, jak vypadá soutěžní fajka, nebylo co řešit. Pro dýmky Honzy Kloučka mám slabost a jeho soutěžní dýmky mají svoji kvalitu. Vanklovka z jeho dílny, vyrobená pro Klání, patří k mým oblíbeným a ten model, který připravil pro mistrovství Slovenska, mě chytl hned od prvního pohledu, Savinelliho Octavia dostane sestřičku.
Ráno na státní svátek jsme vyrazili směr Slovensko. Naštěstí počasí za Nemšovou neví, co to je předpovědní model počasí Aladin a proto nás po celou cestu doprovázelo krásné počasí, místo Aladinových hrozeb proudů deště. A Dalibor, který dost velkou část života prožil v Trenčíně, byl tím nejlepším průvodcem malebnou krajinou. Než se člověk nadál, dorazili jsme do obce Vlčkovce, kde se ve velmi příjemném a útulném prostředí motorestu ESO mělo odehrávat mistrovství. I když byl motorest částečně přístupný pro běžné návštěvníky, nijak to nenarušovalo pohodovou atmosféru, která zde již panovala.
Obsadili jsme stůl vedle zlínské ekipy, vedené uhlíkovým šamanem Mirkem v doprovodu Tibora a Josefa. Harmonika tentokrát chyběl. O kousek dále u dalšího stolu Ruďáci se svými pověstnými klobouky, pro mě evokující přátele italské hudby, společně s Aloisem Pospíšilem, vedle akademikové z Uherského Hradiště, ve své obvyklé, velmi silné sestavě vedené Vláďou Beránkem. Michal Hubacz zaujal místo u stolu ve společnosti obhajujícího šampióna Štefana Germana a Honzy Kloučka. Vždy usměvavý a dobře naladěný Ľubo Bobek byl všude a Petr Vobořil si přivezl opět velmi hezkou kolekci svých dýmek k prodeji. No prostě byli jsme skoro jako doma. K našemu stolu brzy dorazil Daliborův švagr Mišo a obsadu doplnili Ján a Mário Šefcovci z Klubu kráľa Vannia. Nakonec na místo konání zavítalo 62 soutěžících a pohled na startovní listinu připomínal díky soutěžícím z USA a Maroka tak trochu takové malé mistrovství světa.
Usměvavý personál vše zvládal naprosto skvěle, a kromě jídla a nápojů, které byly v ceně startovného, byla servírovaná vynikající hrstková polívka. Při švitořivém „nech sa páči“, velmi půvabného personálu, se dalo snít o tom, do jaké až hloubky je ona „ponuka“ avízovaná, zda se třeba v případě řidiče týká i nealka…. Nicméně ze snění jsme byli vytrženi přesně na čas ředitelem soutěže Josefem Stanislavem a začala soutěžní klasika. Připomenutí pravidel, rozdání příslušných propriet, dýmky no a mohlo se začít. Kouřil se Celtic Talisman namíchaný u Samuela Gawitha. Směs virginie a cavendishe, která se dobře kouří, pouze k našemu překvapení to byl poměrně vlhký tabák. Vedle našeho stolku si na zemi ustlal bernardýn Julius, docela impozantních rozměrů. Nevadilo mu překračovaní jeho osoby rozhodčími a to ani v případech, kdy to některým vzhledem k jeho rozměrům činilo problémy.
Prostě obrovská hromada klidu a pohody, kterou nemohlo nic a nikdo narušit. Ani Dalibor, který se v průběhu soutěže rozhodl s Julkem podělit o jednu svoji dýmku, aby si mohl taky bafnout. A tak jsme bafkali, postupně odpadávali a nakonec zůstal opravdu nečekaně Štefan German. Přiznám se, že byla radost pozorovat Štefana, jak si pokuřuje při svém sóle, naprosto pohodově a ještě při tom poskytuje rozhovor paní novinářce. Navíc uznal, že skoro dvacetiminutové sólo je dostačující a tak v čase 1:30:11 soutěž ukončil. A zatím co si rozhodčí chystali diplomy pro vyhlášení výsledků, my ostatní jsme ještě debatovali o soutěži, dýmkách a všem možném. S Jankem, Máriem a Daliborovým švagrem Michalem se dobře besedovalo a rád jsem si užíval poslech malebné slovenštiny. K tomu se podávala večeře a bylo nám dobře.
Před vyhlášením výsledků dorazil člen Nové scény divadla v Bratislavě Ivan Tuli Vojtek, který se také osobně chopil ceremoniálu předávání cen. Jeho skvělý komentář neměl chybu a byl vyvrcholením příjemného dne. Z jeho mnoha velmi vtipných komentářů jen pro ilustraci ten, kdy si šla pro diplom jedna z přítomných dam: „ Aj dalšia krásna ruža mezi ostrými tŕnmi, čo by chceli pichať….“. Celkově shrnuto byla pro nás účast na Mistrovství Slovenska premiérovou záležitostí, ale za sebe mohu říci, že určitě ne poslední.
P.S.: Až při kontrole textu jsem si vlastně uvědomil, že se z pohledu klubu jednalo o historickou událost. První soutěžní účast členů našeho klubu v zahraniční soutěži.
Fojt
Výsledková listina, první a druhá část (ke stažení, ve formátu PDF).



