Přijetí nových členů
Jak se ze dvou čekatelů stali řádní a vážení členové Valašského Fajfklubu
Těší nás, že o členství v našem klubu je stále zájem, a tak jsme opět po roce mezi námi přivítali dva nové členy
V duchu nejlepších tradic Valašského Fajfklubu proběhla další tradiční a dlouho dopředu plánovaná akce. Je to přijímání nových členů, které se již tradičně koná v sídle našeho aristokratického spolučlena, technika Dalibora, na jeho panství v horách vysoko nad naším maloměstem. Stejně jako loni, měli jsme v úmyslu usadit se v zahradním altánu, na kterém vlaje prapor s Daliborovým erbem, ale tento náš úmysl překazili opeřenci mně neznámého druhu, kteří se usídlili v podkroví altánu a vybudovali si hnízdo v jakési skleněné nádobě. Neměli jsme to svědomí vykuřovat je tabákovými zplodinami a rušit rodiče ptáčat při krmení, a tak jsme zvolili variantu "b", a tou bylo posezení pod širým nebem. Přestože se nám nad hlavou honily bouřkové mraky, nakonec ani nekáplo, takže nebylo nutné stěhovat se ve značném počtu technikovi do salonu, případně některé z ložnic pro hosty.
Postupně se nás sešla "usnášeníschopná" většina, včetně obou čekatelů, očekávajících přijetí. Jednalo se o Karla Pekárka, který, žijíce nedaleko, přijel stylově na koloběžce s láhví Jamesona v držáku na bidon a s kytkou pro paní domu v košíku na řidítkách, a Pavla Látala, který přijel autem. Jako polehčující okolnost Pavlovi musíme přiznat, že měl s majitelem panství domluvený nocleh, a nemusel tedy trapně abstinovat.
Přítomní členové klubu zhodnotili dosavadní chování a přístup čekatelů na členství a uznali, že čekatelé se chovali řádně a své povinnosti vyplývající z čekatelství si plnili zodpovědně. Po krátkém fojtově proslovu pak členové klubu přistoupili přesně v duchu stanov k hlasování. Všem se postavil palec, načež byly novým členům předány členské listiny a oni neprodleně přivedli pana Jamesona, který s červenou čepicí na hlavě doposud čekal v mrazáku. Tímto se Valašský Fajklub rozrostl o další dva řádné členy a věříme, že i jejich přičiněním se bude šířit dobrá pověst klubu po Valašském království i za jeho hranicemi.
Dál jsme probrali několik oficialit a záležitostí ohledně chodu a činnosti klubu, a pak už jsme se věnovali oslavě rozšíření naší členské základny. Dalibor měl tradičně připraveno bohaté občerstvení, za zaznamenání rozhodně stojí celá voňavá šunka, a později podávané steaky, k tomu spousta zeleniny a skvělý řecký salát z rukou paní domu. Zapíjeli jsme Gambrinusem, čtyřiadvacetistupňovým Primátorem a k tomu padlo několik lahví Jamesona. Všichni ale konzumovali s mírou, takže se nekonaly žádné alkoholické excesy, jsme prostě spolek gentlemanů, kteří znají svou míru. V krajním případě se u některých jedinců objevila lehce nejistá chůze, ale to mohlo být způsobeno i kopcovitým terénem, ve kterém je situováno technikovo "orlí hnízdo".
Další program se odvíjel bez výrazných zvratů. Živým klavírním vystoupením nás překvapil Karel, zvuk piána nesoucí se z otevřených dveří Daliborova salonu směrem k beskydským kopcům měl své kouzlo. Po zkonzumování druhé várky masa, tentokrát připraveného na grilu, jsme se zmohli už jen na poslední noční společné foto. Při té příležitosti jsme zjistili, že někteří jedinci nás již opustili a vyrazili k domovu. O některé z nich jsme měli obavy, specielně o našeho pokladníka, ať už kvůli odlehlosti technikova sídla, tak i Josefově momentální kondici, jakož i kvůli tomu, že se vytratil i s penězi, co jsme mezi sebou vybrali na alespoň částečné pokrytí Daliborových nákladů. Hned druhý den ráno jsme zjistili, že dorazil do údolí v pořádku, o penězích zatím zprávu nemáme. Mimo Pavla, který zůstal přes noc, jsme se po skupinách přemístili k domovům díky Jirkovi, jehož syn nás obětavě odvozil až před dveře našich příbytků.
Akce to byla povedená, řekl bych přímo skvělá, věřme, že za rok nás náš jediný aristokrat pozve na návštěvu svého sídla opět. Je na místě poděkovat technikovi a jeho paní za zajištění akce a pohostinnost, se kterou se o nás starali.
nástěnkář
A speciálně pro technika je ZDE jedna prémie.