VI.klání zemí koruny České
Velká vlaková výprava ...
... aneb frutariáni na cestách
Rok se s rokem sešel, a opět nastal čas pro účast na jednu z nejlepších akcí dýmkařské sezóny, Klání zemí koruny české. Letos se Klání mělo konat v Praze, ovšem z více či méně nejasných důvodů z konání této akce v hlavním městě sešlo. Situaci zachránil Hanácký dýmkařský klub v čele s panem Cetkovským, který se organizace promptně ujal a dokázal s využitím zkušeností z pořádání loňského ročníku (ZDE) v krátkém čase uspořádat skvělou akci, jen v o něco menším rozsahu.
Fajfklub se do Olomouce vydal v počtu pěti reprezentantů- (Radim, Marek, Kuba, Pavel a Víťa) a jednoho člena realizačního týmu - hlavního desénisty, psychologa, maséra, trenéra a manažera v jedné osobě (Aleš). Původní plán jízdy celého týmu vlakem narušil Víťa, který si nechal rychlík v Hranicích ujet, a musel pak za námi do Olomouce přijet autem, s jízdenkou v kapse. Nutno dodat, že vlakem jsme chtěli jet proto, aby jeden z nás nemusel jako řidič abstinovat, a také proto, že podle mnoha dřívějších zkušeností cesta u piva v jídelním voze příjemně ubíhá. Netušili jsme, že České dráhy tento vůz připojují až v Přerově, a navíc že někteří z nás budou v nacpaném vlaku polovinu cesty stát v uličce.
Krátce po příjezdu do hanácké metropole jsme absolvovali již tradiční vyhlídkovou jízdu historickou tramvají, jízda trvala asi hodinu a půl, a za nádherného slunečného počasí měla neopakovatelné kouzlo. Prokřižovali jsme Olomouc skrz naskrz a přemístili jsme se zpět do místa konání akce. Tam nás čekal zážitek v podobě stolů prohýbajících se pod tíhou zabíjačkových dobrůtek. Posilnili jsme se tlačenkou, klobáskami, jitrničkami a skvělými škvarky, zapili dvěma druhy sponzory darovaného piva a plni optimismu jsme vyhlíželi začátek soutěže. Čekání jsme si krátili obhlídkou prodejních stánků mnoha výrobců dýmek a příslušenství, kde mnozí z nás utratili nejednu korunu za nové přírůstky do sbírek, tabáčky nových chutí a další "specialitky". Soutěž byla odstartována vystřelením zátky šampaňského okolo druhé hodiny odpolední. Kouřilo se podle standartních pravidel CIPC, z pěkné dýmky z produkce pana Kloučka-JanPipes. Tabák byl od firmy Planta Tabak Berlín - Orange Dream, sympatické konzistence a libé vůně. Měli jsme trošku pocit, že aroma se z tabáku rychle vytratilo, ale kouřil se příjemně.
V podstatě se se dá říci, že průběh zápolení nijak nevybočoval z obvyklého rámce, několik smolařů odpadlo hned na samotném začátku, prudký zlom nastal jako obvykle v čase okolo jedné hodiny, kdy tradičně odpadá významná část soutěžících. Toto se u nás bohužel týkalo již pouze Pavla, který jediný z nás "překouřil" šedesát minut, přesněji skončil v hezkém čase 1 hod.a 4 min., přičemž čas vítěze, pana Vladimíra Beránka z APC Uherské Hradiště byl 1 hodina a 51 minut. Za zmínku stojí i průběžné komentování celé soutěže profesionálním spíkrem, které dávalo celé akci jakýsi "šmrnc".
Po ukončení soutěže a rozdělení cen a upomínkových dárků jsme ještě chvíli poseděli, poklábosili s kolegy z jiných klubů, vyzvedli si výsledkové listiny a vyrazili směrem k domovu. Protože jediný přijatelný spoj byl rychlík odjíždějící z Olomouce v 19,30, měli jsme dost času na procházku centrem města a krátkou zastávku v zahrádce restaurace na Dolním náměstí. Ve slunném, téměř letním podvečeru, byl pohled na lehce oděné okolo procházející Olomoučanky velmi inspirující. O půl osmé jsme pak nasedli rovnou do jídelního vozu rychlíku. Po celodenní konzumaci masité stravy jsme si objednali kávu a rakvičky se šlehačkou, což bylo provázeno podezřívavým pohledem obsluhujícího mladíka. Očividně nás považoval za skupinu homosexuálů, vracejících se z výstavy květin. Což nám, frutariánům, bylo úplně jedno. Po půlhodině strávené ve stojícím vlaku v železničním uzlu jménem Přerov jsme už bez dalších komplikací dorazili domů.
U olomouckých musíme obdivovat profesionální organizaci, doprovodné akce a rozsáhlé sponzorské zabezpečení celé soutěže. Skvělá reputace soutěže je patrná i z počtu účastníků, do stovky chyběli čtyři. V sále jsme navíc slyšeli slovenštinu a polštinu. Při podrobném zkoumání bychom samozřejmě našli drobné pihy na kráse, ovšem na to, pod jakým časovým tlakem byla soutěž pořádána, byl výsledný dojem více než dobrý.