Výprava za vínem - jaro 2008
Dvoudenní průzkum vinného sklepa - 28.-29.března 2008
Výprava tam, kde se zpívá a pije víno, aneb Lojzíkova cesta
Reprezentanti Valašského Fajklubu se vypravili do Svobodné Spolkové Republiky Kraví Hora, neboli SSRKH. Účelem návštěvy byla degustace a dovoz toho nejúžasnějšího co jižní Morava nabízí, určitě je již vám jasné, že jsme vyrazili za vínem. Celou výpravu zorganizoval hlavní metodik a trenér Honza, využívajíc přitom svých osobních kontaktů v místě konání. Druhou nejdůležitější osobou v pořadí byl pak náš aktivní čekatel Zbyněk, který se zhostil role přepravce. Zajistil vozidlo a sám obě cesty odřídil. A to i přes svou značnou zdravotní indispozici, kvůli které si celou akci nakonec ani moc neužil.
Trochu zklamáním byl nižší než očekávaný počet účastníků. Když se Honza o možné návštěvě sklípku poprvé zmínil, nadšeně se přihlásili prakticky všichni členové klubu, ovšem jak se blížilo datum konání zájem se vytrácel, a většina z těch, kteří nakonec nejeli o svém nezájmu ani nedala vědět. I spektrum výmluv a omluv bylo rozmanité. Nakonec nás místo jedenácti jelo jen sedm, ale na kvalitě akce se to naštěstí nijak neprojevilo, a jako obvykle - kdo nejel, může jen litovat.
Vyrazili jsme v pátek odpoledne, kdy Zbyněk přistavil bojové vozidlo hasičů z Bystřičky, Fiat Ducato v jedenáctimístném provedení s DVD, obsluhou nahoře bez, barem a výrobníkem ledu. Nalodili jsme se v určeném čase a vyrazili směr jih. Trošku problematická byla zvolená trasa, protože vozidlo sice mělo výše zmíněné vymoženosti, ale na dálniční známku už nezbylo. Takže jsme navštívili asi stopadesát větších či menších sídel, počínaje Brankami a konče městy Uherské Hradiště a Kyj-Off :-) Ale jinak byla jízda vcelku pohodová a po asi dvou hodinkách jsme zakotvili přímo před vinným sklepem v obci Bořetice.
Tam už nás očekával Stanislav Herzán, majitel vinice, pěstitel vinné révy a výrobce lahodného moku. Přemístili jsme se z vozidla do sklípku, jehož součástí byly i ubytovací prostory a vrhli jsme se na to, kvůli čemu jsme přijeli. Náš hostitel byl znalec na slovo vzatý a tak jsme nejméně dvě hodiny degustovali, ochutnávali a vychutnávali si tramíny, Neuburgské, ryzlinky, muškáty, vína lakomá i bohatá, suchá i sladší, květinová i vonící po ovoci .... a nakonec jsme ochutnali i dva druhy meruňkovice, sekt a dokonce i slivovici. Fajfklub zanechal ve sklepě i svou stopu - hosté tradičně lepí na památku na klenbu sklepa mince, dokonce i bankovky, využívajíc k tomu lepkavého sekretu který se vylučuje na vlhkém zdivu. Alois na strop přilípl jeden z nových klubových přívěsků. A hned máme důvod k návratu.
Po vyčerpávající přednášce a neméně vyčerpávající ochutnávce jsme se přemístili do "obytné" části sklípku, kde už byla nachystána spousta jídla, džbánky vína podle vlastního výběru každého z nás a samozřejmě popelníky - protože přijela výprava dýmkařů. A tak jsme usedli k hořícímu krbu a jedli, pili, bafali, hodovali, vyprávěli, dobře se měli. Vyslechli jsme spoustu vinařských historek, Lojzu zvláště zaujala ta o tom, kterak se vinaři kdysi vsadili, že jeden z nich nedokáže zasunout svá varlata do horního otvoru sudu od vína. Podle vyprávění -zasunout lze, vyndat pak už jen s obtížemi :-) Pro některé děsivé, pro jiné inspirativní. Pokračovali jsme v koštování, vyměňovali si vzájemně džbánky, popíjeli a jedli a postupně odpadávali. Ovšem decentně, spíš kvůli pokročilému času než kvůli hladině alkoholu v krvi. Nakonec jsme se půlnoci dočkali jen ve třech lidech, metodik-nástěnkář-fojt. Ale i my jsme to okolo jedné hodiny po půlnoci zabalili a šli spát.
Nocležiště bylo v prvním patře budovy, kde jsme se dokázali poskládat do jedné místnosti. Ale přesto bylo přespání docela komfortní a protože vypité víno bylo kvalitní a bez chemie, nikomu ráno nebušili v hlavě permoníci. Zbyl čas i na krátkou procházku okolo sklepů a vinic. Posléze se za námi vrátil náš hostitel spolu s horkou kávou, která nám udělala v chladném sklepě po ránu fakt dobře. Na programu už v tom okamžiku bylo pouze natankování vína do vlastních nádob za účelem jeho odvozu do místa bydliště. V tomto ohledu se ukázal být nepřekonatelným náš metodik Honza. Až jsme měli strach že na nás v sudech nic nezbude. Všichni ale nakonec byli uspokojeni a tak už nám nezbylo než vyrovnat účty, rozloučit se a vyrazit k domovu. V té době jsme ještě netušili, jak zábavná nás čeká cesta. A to přesto, že Zbyněk zvolil přímější variantu trasy než při první cestě.
Praporečník Lojza si totiž zřejmě vzal k srdci výtku, že dostatečně nezdůvodnil svůj neúspěch na poslední Starostově Fajfce a dal kolovat litrovou láhev meruňkovice. A to se stalo osudným především jemu samotnému. Nejen, že nepřinesl pozornost vlastní manželce, jak měl původně v úmyslu, ale navíc musel být do péče své lepší polovičky předán v dost zuboženém stavu naším obětavým pokladníkem, který se jako nejdůstojnější člen výpravy uvolil Lojzu doručit do rodinného kruhu. Navíc je Lojza "pod vlivem" velmi přítulný, což vedlo k postupnému vyprázdnění prostřední řady sedadel v našem "antabusu" a následné tlačenici v zadní řadě. Ale jinak se už nic mimořádného nestalo a dorazili jsme domů v sobotních odpoledních hodinách v důstojném stavu (abychom mohli vzápětí zapadnou do postelí a dohánět spánkový deficit). Akcička to byla výborná, díky Honzo a Zbyňku. Dík patří samozřejmě i hostiteli. A všem zúčastněným za pohodu.
A na podzim jedeme na burčák!
A tady je na závěr několik ilustračních fotografií z procházky po okolí sklípka. Určitě by stálo za to navštívit stejné místo v době, kdy bude všechno zelené, přece jen vinice v pošmourném březnovém počasí není příliš fotogenická :-)









