XXI. Třebíčské kouření a křest tabáku Flying Finger
Dmeme se pýchou a hrdostí - máme vlastní tabák! A ještě jsme si zasoutěžili.
Se soutěžemi se v druhé, podzimní, části dýmkařské sezóny, doslova roztrhl pytel. Skoro přestáváme stíhat. Přes Lučinu, doutník v Olomouci a Nitru jsme se najednou ocitli před Třebíčí.
A protože jsme měli minimálně dva dobré důvody se třebíčského kouření zúčastnit, začali jsme plánovat.
Nejprve k těm důvodům:
1). Je to tradiční, velká soutěž, které se účastníme již od roku 2004 víceméně pravidelně, baví nás, líbí se nám prostředí a potkáváme se na ní se spoustou lidí.
2). V plánu byl křest tabáku, namíchaného pod naším patronátem, čili věc v dýmkařském světě ojedinělá a nevídaná. A toho jsme se prostě museli zúčastnit.
I když počet zájemců byl poměrně hojný, stejně nás nebylo víc než na jedno auto. Tedy – bylo nás pět. Na dvě auta málo, ale na jedno ... no, až až. A Třebíč není úplně blízko. Naštěstí se k použití svého vozu uvolil Honza, zvaný Kevin. Vůz má poměrně prostorný, korejské provenience. Tím si současně zajistil místo na vlastním sedadle, byť si cestu musel odpracovat za volantem. Fojt se pasoval do role navigátora, čímž si zajistil druhé místo v přední řadě. A zbývajícím třem zůstala řada druhá. Naštěstí jsme různých tělesných konstitucí, a například Honza Vašek je postavy velmi skladné, až subtilní, takže se na zadní sedadlo dalo vejít. Potíž spíš byla s tím, že zadní sedadla dnešních aut jsou tvarována pro dva cestující, a se třetím se příliš nepočítá – čili jsme seděli různě nakřivo, a ani prostřední místo nebylo zrovna rovné. Ale dokázali jsme to, do Třebíče jsme v dobrém čase dojeli, a se třemi GPS navigacemi jsme se vypořádali i s objížďkou kvůli opravě hlavního třebíčského mostu.
Jako obvykle jsme zakotvili na parkovišti několik set metrů vzdáleném od místa konání soutěže, a rovnajíce si pokroucené údy šli jsme vstříc třebíčskému zámku.
Tam, jak je obvyklé, pozdravili jsme se s kamarády ze Zlína, Rudy, Nového Malína, Nitry, Olomouce, Brna, s domácími, s Přemkem Omrtem, s Michalem a kluky z eTrafiky.cz, s týmem Dýmka.net, s doktorem Stanislavem a dalšími a dalšími.
Protože se pomalu blíží Vánoce, nakoupili jsme výroční i nevýroční tabáky a jiné kuřácké potřeby, protože je nezbytné dát rodinným příslušníkům možnost svého blízkého dýmkaře obdarovat něčím vkusným a hodnotným.
Pak jsme se chvíli věnovali našim žaludkům, naplnili jsme je docela dobrým, i když poněkud drahým gulášem a pivem z pivovaru Dalešice. Zbývající hodinku do začátku soutěže jsme věnovali společenským setkáním, probrali jsme s kdekým kdeco, v přátelské, lehce namodralé atmosféře. Fojt se mezitím ještě zúčastnil zasedání prezídia ADK.
K naší výpravě ve složení Kevin – fojt – nástěnkář – Jirka – Honza se krátce po poledni přidali ještě Karel I., který se od nás před pár lety odstěhoval právě na Vysočinu a měl to do Třebíče co by kamenem dohodil a zbytek došel, a Štěpán Kunc, mladý dýmkařský nadšenec a začínající výrobce, který má k našemu klubu blízko
A začal oficiální program. Po nezbytném úvodu a přivítání účastníků byla řeč o nedávném ME v Nitře, probíral se končící Pohár ADK a byly předány ceny nejlepším účastníkům tohoto seriálu – nikoho z nás se netýkaly :-(
Po úvodu si vzal slovo Dr. Stanislav a ohlásil zlatý hřeb programu – křest tabáku Flying Finger, který vznikl pod naším patronátem ve firmě Gawith & Kendal & Hoggarth. Jakože o účasti na Mistrovství Evropy jsme mluvili jako o milníku v historii klubu, tak toto je v krátké době další zářící bod v naší klubové historii. Dílem souhrou šťastných okolností, a hlavně zásluhou fojta s Jirkou, jejichž myšlenka dopadla na úrodnou půdu u Dr. Stanislava, majitele firmy Mostex, a setkala se s pozitivním přijetím u zmíněného výrobce – jsme se stali patrony tohoto nového tabáku. Je to věc v dýmkařské historii téměř nevídaná, víme jen o málo případech, kdy se nějakému klubu dostalo té cti, být uveden na krabičce s novou tabákovou směsí. A dostat se do jedné rodiny s takovými, jako je Pipe Club of London, to už pro nás něco znamená a opravdu si toho vážíme.
Takže jsme tabák pokřtili slivovicí a popřáli mu mnoho spokojených konzumentů a poslali ho do světa.
Zde bude podrobnější info o tom, jak vznikl "náš" tabák, o příběhu letců amerického Liberatoru a další podrobnosti.
Zde je oficiální info z eshopu
A pak už se začalo soutěžit. Tři gramy Connemara Black od firmy Peterson, dvě zápalky, dýmka vlastní – tak jak už to na běžných soutěžích chodí. Soutěžících bylo 77, čili účast slušná, Třebíč má tu výhodu, že je víceméně uprostřed republiky, takže se tam objevují jak dýmkaři z Čech, tak i Moravy, a Slováci jsou bonus navíc.
Průběh nebyl ničím mimořádný, tabák byl docela „rychlý“, nicméně všichni zapálili a první odpadlík se ohlásil až po 21. minutě.
Překvapivý byl rychlý konec Štefana Germana z Dýmka.net, očividně se potvrdilo, že ti „dobří“ jedou občas vabank, a někdy to nevyjde. Od našeho stolu se nejdříve odporoučeli Štěpán a Kevin, později pak postupně Karel I., nástěnkář, Jirka a fojt. Ve hře zůstal Honza Vašek, který se s časem 1:13 dostal i před Martina Pedaina, a skončil na krásném jedenáctém místě, na dohled od vítězného času 1:35 Jana Krýsy.
Stejně jel zpátky vzadu. Ale v kapse ho alespoň hřála vyhraná dýmka.
Po vyhlášení výsledků jsme ještě chvíli společensky konverzovali, ale protože nás čekala skoro tříhodinová cesta domů, příliš jsme se už nezdrželi. Udělali jsme si společné foto na nádvoří zámku, provedli druhé kolo sardinkového Tetrisu na zadním sedadle Honzova žihadla a vyrazili vstříc dé-jedničce. Dálnice byla relativně průjezdná, a tak jsme se krátce po osmé večerní ve Valmezu rozcházeli s dobrým pocitem, že všechno dobře dopadlo a jsme v pořádku doma.
Byl to pěkný výlet na důvěrně známé místo, za známými lidmi, s docela předpokládaným průběhem. Soutěž byla jako obvykle dobře zorganizovaná, s velmi slušným množstvím cen – deset dýmek v cenách je opravdu nadstandard. A křtem našeho tabáku pro nás získala punc výjimečnosti. Takže to byl fajn výlet – a vzhledem k datu konání také svým způsobem důstojná oslava státního svátku.
Nástěnkář

