Výjezdní dýmání - II.Goulash Open
Letos se dvěma novými členy
Počtvrté u technika, podruhé s gulášem, se dvěma novými členy a letošní čtvrtá dvoudenní akce !!!
Letošní dýmkařská sezóna se vyvíjí nadmíru příznivě. Potkalo nás již několik skvělých akcí a akciček, a při letmé rekapitulaci jsem zjistil, že toto byla již čtvrtá akce, na kterou nestačil jeden den. Přinejmenším některým z nás.
Jako obvykle se setkání konalo v technikově orlím hnízdě na hřebenu vysoko nad naším maloměstem. Prostředí s výhledem na nádherné horské údolí společně s čistým vzduchem vysloveně lákalo k prodloužení akce do pozdních nočních hodin, a některé inspirovalo k prodloužení pobytu na další den.
Jak všichni víte, program setkání, tedy kromě nepodstatných záležitostí, jako je konzumace tabákových a alkoholických výrobků, má dvě části. Tento letní dýchánek je spolu s lednovým Jubilejním shromážděním jedním ze dvou, kde lze přijmout nové členy klubu z řad čekatelů, kteří splnili podmínky pro řádné členství. A druhou, pro mnohé mnohem významnější částí programu, jest tradiční soutěž o nejlepší guláš, zvaná "Goulash Open".
Přijímací proces vidíte na fotografiích níže. Vlevo je v celé své kráse Zbyněk Fojtíček, nesmírně činorodý a aktivní člověk, který se zapojil do klubové činnosti s vervou až obdivuhodnou. Jediný jeho problém je akutní nedostatek času, kvůli kterému nedokázal splnit podmínky pro řádné členství již dříve. Podobný problém, způsobený zdravotními obtížemi, překazil už dříve přijetí Rosťovi Štefíkovi. Ale letos se vše v dobré obrátilo, a všem dvanácti přítomným členům se postavil palec -protože, jak píší stanovy, kdyby visel, bylo by to blbé.
Druhou část programu měl letos na svědomí největší gurmán z našich řad, Pavel řečený Garfield, který se sám nominoval do funkce ředitele soutěže, předsedy poroty, donátora cen pro vítěze a likvidátora přebytků. Soutěž samotnou nemá valný smysl podrobně popisovat, protože vůně soutěžních gulášů, aroma česneku, majoránky a čerstvě umletého pepře je třeba zakusit vlastními čichovými buňkami. A buňky chuťové si zase přijdou na své při laskání se s paprikou, jemnými vlákny hovězího a čerstvou cibulkou, v dokonalé harmonii s nadýchanými krajíčky ratibořského chleba a kvasnicovým Bernardem vytaženým rovnou ze studny. Hodnocení bylo anonymní, na předem připravené bodovací lístky každý degustující připsal počet bodů k ochutnávanému vzorku. A sečtením bodů byl určen vítěz, stejně jako vloni. I vítěz byl stejný jako loni. Další místa na stupních vítězů obsadili praporečník s hlavním dezénistou, pouze jejich pořadí se proti loňsku prohodilo. Ocenění byli po ukončení soutěže dekorováni samotným ředitelem soutěže a obdarováni trofejemi, které sám dodal. Letos se opravdu pochlapil, ocenění dostali velkou, střední a malou vařečku se stuhou, připomínající letošní ročník Goulash Open. Vítěz k tomu získal velkého Garfielda, druhý v pořadí pak exkluzivní nerezový hrnec a bronzová pozice byla odměněna Garfieldem v kapesním provedení a lahví whisky.
Dále program pokračoval tradiční kontrolou bramborové natě, prohlídkou technikových chlupatých koulí a poutavým Karlovým vyprávěním o jeho cestě za polární kruh. Samozřejmě jsme vybafali spoustu dýmek, hezkou řádku doutníků, probrali všechno možné i nemožné -samozřejmě mimo politiky-, přijali zdravice od nepřítomných, jmenovitě od fojta a od světlušky, prostě jsme se bavili jako gentlemani s ušlechtilým koníčkem. Na pečlivě pěstěném trávníku okolo nás pobíhali psi s rodokmenem, nad námi vlál prapor s rodovým erbem, před domem Bentley, vybrané pokrmy ... prostě návštěva u aristokrata se vším všudy.
Po setmění přišla řada na další kulinářskou show, tentokrát v režii hostitelů, technika a jeho skvěle se starající manželky. Ohromná mísa plná naložených steaků, aspikový dort a kvantum zeleninových salátů hrozily akutním zahlcením trávících traktů, ovšem členové Fajfklubu nejsou žádní amatéři, a s touto výzvou se vyrovnali. Jak už kdysi zaznělo, nacpali jsme se tak, že už se do nás nevešel ani kouř.
S přibývajícími hodinami a stoupající hladinkou se postupně vytráceli někteří účastníci, odjel Karel na své stylové koloběžce, svou nastávající -mimochodem velmi sympatickou mladou dámou- byl vyzvednut Aleš, za obecními povinnostmi vyrazil Zbyněk, taxíkem odjel záznamník, pěšky vyrazil pokladník a tak dále, až kolem stolu pod altánem zůstali jen hostitelé spolu s těmi, kdo zůstávali přes noc. Garfield s praporečníkem se po půlnoci odebrali k noclehu do technikova sídla, nástěnkář se pak vnořil do vlastního letního příbytku, který si za pokladníkova přispění a technikova kibicování vybudoval na jediném rovném místě hostitelovy zahrady.
Ráno jsme se pak u snídaně sešli znova pod altánem, a vůně našich dýmek se šířila malebným horským údolím, až z toho včely létaly nakřivo. U šálku voňavé kávy jsme zrekapitulovali předešlý den, zavzpomínali jsme koho jsme vlastně přijali do klubu a přemýšleli co dál. Nic moudrého nás nenapadlo a tak jsme okolo desáté ranní vyklepali popel z bryérek a meršánek, naskákali do praporečníkova přibližovadla, zamávali technikovi a jeho paní a vyrazili domů, do údolí.
Závěrem - bylo to fajn prázdninové setkání na krásném místě s báječnými lidmi. Navíc bylo až neuvěřitelné, jak nám vyšlo počasí, protože druhá červencová dekáda byla ve znamení bouřek a neustávajících přeháněk.
Poděkování patří technikovi, jeho paní Miriam a navíc Garfieldovi, který se zodpovědně ujal organizace gulášové soutěže. Dámo a pánové, nemělo to chybu.
nástěnkář