U technika na kopci - X+1
Za "X" si dosaďte číslo loňské akce ... i pro nás je to neznámá
Prakticky přesně po roce jsme nastoupili do autobusu směr "kopec" a nechali se vyvézt na technikovo panství. Cesta busem je tradiční, a obvykle trvá asi deset minut. To se ale nesmí opravovat železniční přejezd v Podlesí. Fronty po celém městě, autobus opožděn patnáct minut na příjezdu a u technika jsme vystupovali po čtyřiceti minutách jízdy.
Jak už to tak v létě bývá, neřešíváme nic zásadního, prostě se jen scházíme proto, abychom o prázdninách neztratili kontakt.
Náš klub se během let vyvíjí, zdá se, že o některé členy už jsme definitivně přišli, nevídáme se s "záznamníkem" Kubou, nejezdí za námi metodik a trenér Honza, voda se zavřela nad bývalým politikem Jirkou ... ale zase máme dvě silné akvizice, baví nás to s Jendou a my zřejmě bavíme Karla II., pokračovatele rodu Pekárků.
Takže na kopci nás bylo tak akorát, a ještě se našlo místo pro dva hosty dýmkaře - Dalibor přivedl švagra ze Slovenska a Karel II. svého kamaráda od Ostravy, resp. z Palkovic u Frýdku-Místku. S oběma jsme se již potkali na soutěžích a tak jsme si měli o čem povídat.
S Karlem II. souvisí i největší zážitek letošního setkání - Karel totiž doma vaří pivo a byl tak velkorysý, že se s námi podělil o vzorky. Koneckonců, vaření je se setkáním u technika spojeno již léta, a jestli je výsledkem procesu guláš, cuketový zázrak nebo pěnivý mok - nám chutná všechno. A když se k pivu přidaly technikovy steaky a tradiční tzatziky, tak to bylo bez chyby.
Počasí nám přálo, v podvečer teplého letního dne sprchlo, bylo tak akorát.
Protože pisatele této minireportáže druhý den čekal odjezd na dovolenou, zdržel se asi jen do desáté večerní, takže jestli se stalo něco zajímavého v nočních hodinách mu není známo.
Nástěnkář