O starostovu fajfku 2017
Letecký den s Fajfklubem ...
Mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky
Den sedmdesátý čtvrtý, k tomu číslo 39 a číslo 15. A jedna osmnáctka. Není to válečná šifra z přístroje Enigma, je to několik čísel, která se váží k letošnímu ročníku Starostovy fajfky.
74 dní zůstává do konce doby, kdy si lze vcelku svobodně vychutnat dýmku.
39 bylo číslo Liberatoru B-24, který svou válečnou pouť tragicky ukončil nedaleko Valmezu.
15 znamená patnáctý ročník soutěže.
A 18 je prostě osmnáctého března, datum konání našeho „leteckého dne“ s tabákem Flying Finger.
Jsme spolek docela kreativní, a Starostova fajfka nás baví. A tak se snažíme ji každým rokem něčím ozvláštnit. Někdy to bylo i z nouze, když jsme hledali náhradní útočiště místo koliby, jindy jsme prostě jen chtěli pobavit své přátele dýmkaře.
Letos byla volba celkem jasná. Protože se nám podařila úžasná věc v podobě získání patronátu nad tabákem Flying Finger, letošní téma soutěže nutně muselo být letecké, inspirované statečnými letci z druhé světové války, a nejen těmi americkými, kteří mají památníček nedaleko našeho města, ale všemi, kteří nasazovali své životy v boji za svobodu.
A tak jsme lokál vyzdobili vlajkami, padáky, skutečnými vrtulemi a dalšími předměty, evokujícími události staré přes sedmdesát let. K tomu jsme tématicky sladili všechny náležitosti, od pozvánek, přes papíry na stolech, startovní karty, krabičky na tabák až po pamětní listy.
Krabičky byly speciální, Flying Finger limitovaná edice, jen pro soutěž.
Po veleúspěšném loňském ročníku jsme se trošku obávali, zda nepřijede větší množství soutěžících, než budeme schopni zvládnout, takže jsme pozdrželi registraci domácích.
Naštěstí jsme nemuseli naše borce omezovat, hostů bylo přesně tolik, že i s domácími nás bylo 55, což je úplně skvělé číslo, prakticky přesně tolik, kolik se vejde do přízemí koliby.
Stručný výčet našich milých a vážených hostů, soutěžících letců: kamarádi ze Slovenska – z PC Nitra a PC Bratislava, ze severu Moravy dorazili synci z PC Ostrava, další seveřané byli z PC Silesia, z Jeseníků chlapci z PC5 Ruda n.M., posíleni o Aloise Pospíšila z PC Nový Malín. Z jižnějších krajů byla banda z PC Zlín, i zástupci PC Brno a PC Olomouc se objevili. Nejvzdálenější účastník byl z KPC Hradec Králové. K tomu virtuální Dýmka Net a několik nezávislých, nejen z Valmezu.
Z domácích se soutěže účastnilo jen několik členů klubu, ostatní se věnovali organizaci – jmenovitě Jirka byl hlavní rozhodčí, fojt Marek soutěž uváděl a předával ceny, pokladník Jožka a nástěnkář Radim se starali o registrace, startovné a pak hlavně o časomíru a výsledky. Zdeněk jako každoročně pořizoval videozáznam. I ostatní ale přiložili ruku k dílu, přispěli do cen nebo alespoň pomohli se stěhováním stolů a židlí. Zvlášť musíme vyzdvihnout příspěvek starosty, o jehož fajfku se soutěžilo – krásnou Jirsovku do soutěže věnoval starosta obce Bystřička Zbyněk Fojtíček.
Kouřil se samozřejmě „náš“ tabák Flying Finger, časy byly slušné, soutěžící končili prakticky rovnoměrně, první už v necelých čtyřech minutách všemi milovaný ostravský Vlastík Šenkýř. Z našich se první ztratil Kevin Honza, naopak nejlepšího výsledku dosáhl Honza Vašek, a to bronzové příčky, a stal se tím držitelem putovní Kule pro najlepčího Valacha.
Stříbrný skončil jen o několik vteřin později Radoslav Masaryk z Bratislavy, a pak už se jen čekalo na čas vítěze. Hodina a třicet osm minut byl čas Michala Hubacze, reprezentujícího klub Dýmka Net. Je vidět, že o dýmkách asi něco ví :-)
Pak se zpracovaly výsledkové listiny a předaly se ceny. Něco k pití, něco ke kouření, poukázky na adrenalinové zážitky, spousty drobností. Dámy „takyrozhodčí“ vybraly nejhezčí dusátko, Honza si převzal svou putovní cenu a bylo po soutěži.
Jedním z nejlepších důkazů toho, že se nám akce povedla a že se u nás všichni cítili dobře, bylo to, že bezprostředně po vyhlášení výsledků nikdo neutekl. Všichni zůstali, a dál se sedělo, bafalo, klábosilo, jedlo, pilo a byla pohoda.
Nic ale netrvá věčně, většinu hostů čekala dlouhá cesta domů, a tak jsme se postupně loučili, až jsme zůstali v lokále sami.
Oddechli jsme si, že letos všechno dobře dopadlo, postupně jsme posbírali vlajky, sundali vrtule, plakáty a padáky a šli domů s pocitem dobře vykonané práce.
Bylo to fakt skvělé, a snad se nám to ještě podaří zopakovat – i když nemáme tušení, jak se bude situace vyvíjet se zákazem kouření, který nám opravdu dělá vrásky.
Tak zase za rok, i kdybychom se měli sejít pod stanem.
Nástěnkář
Pozn.: Omluvte prosím ne moc dobrou kvalitu většiny fotografií. Náš dvorní fotograf Lojza byl zavirován, takže se objevil jen na chvíli, a ostatní fotky jsou z mobilů, kterým focení v mlze a šeru moc nejde.
I v roce 2017 vznikla reportáž z kamery našeho věrného kameramana Zdeňka