Velikonoční pohoda v hanácké metropoli

Holomóc,  7. dubna

         Valašský Fajfklub se letos poprvé vypravil soutěžit. Utíká to, utíká, sotva skončila zima, spáchali jsme naši Starostovu fajfku a je tady duben. A ne že bychom zůstali za kamny, jak by odpovídalo počasí, ale vypravili jsme se do Holomóca na Hanácké kóř. Kde se na borce z Hané hrabeme s naší desítkou, jejich soutěž už bude se sedmnácti křížky pomalu plnoletá.

Docela útulná hospůdka na olomoucké periferii ...	... s velmi malebným okolím

     Na začátku bylo, jak jinak, plánování. Reprezentační tým se vytvořil poměrně rychle, čtyřka fojt-nástěnkář-praporečník-Jirka se dala dokupy během jednoho dne. Pak se řešil způsob dopravy. Do Olomouce jsme jezdívali vlakem, a jak už napsal někdo dávno přede mnou - i cesta může být cílem, a my si to v jídelních vozech Českých drah docela užívali. A neoddiskutovatelný důvod byl i ten, že nikdo nemusel abstinovat – i když nejsme žádná banda opilců, přece jen, dát si po obědě jedno až pět piv není na škodu. Letos se ale k abstinenci dobrovolně nabídl Jirka, asi si potřeboval pošetřit orgány pro nadcházející Velikonoce – a takovou nabídku jsme nemohli odmítnout. Takže jsme se v devět ráno nalodili do jeho prostorného Scénica a vyrazili směr jihozápad.  

Dvě asistentky hlavního rozhodčího ... uprostřed není rozhodčí, toho na žádné fotce nějakým nedopatřením nemáme :-(	Plný sál. 47 soutěžících, z toho dvě ženy. Několik nesoutěžících pořadatelů, tři sudí, usměvavá servírka a jeden Skot.
Kolekce Přemka Omrta	Část dýmek Michala Nováka
Budoucí vítěz Pavel Voňka	Opravdu malá fajfka

     Po necelé hodince klidné jízdy jsme se přiblížili k Olomouci a začali přemýšlet, kde že se soutěž vlastně koná. Že je to v restauraci U Pelikána jsme věděli všichni, ovšem na jejím umístění v rámci hanácké metropole jsme se už nějak neshodli. Nástěnkář U Pelikána nikdy nebyl, takže se do navigace nezapojil. Jirka prohlásil, že pouze řídí a tak to zůstalo na analytických mozcích fojta a praporečníka (pokud je vám tato situace povědomá, možná vám to připomnělo naší jízdu na Klání do Ostravy ZDE ). Přestože měli na polohu rybožravého ptáka zcela rozdílné názory, najednou jsme nějak byli na místě. A dokonce mezi prvními. Přivítal nás olomoucký prezident Jenda Cetkovský a my se těšili na další dění. Před samotnou soutěží, od desáté do dvanácté, měla probíhat dýmkařská burza.
       A v tomto okamžiku se projevila asi jediná chybka celé sobotní akce – burza se nekonala, pokud za ni nepovažujeme prodejní výstavku Přemka Omrta a dva stoly pokryté dýmkami Michala Nováka. Později ještě přibyla hromádka dýmek z něčí pozůstalosti – což se za burzu při sebelepší vůli nedalo považovat. Tohle ovšem byla jediná vada na kráse, od tohoto okamžiku  následovala samá pozitiva. Prvním byla prdelačka, zabíjačková polévka. Byla opravdu vynikající, a když po ní následovala ještě porce výborné tlačenky s cibulkou, octem a čerstvým chlebem, naše žaludky zpívaly Ódu na radost. Na litovelské pivo můžeme mít každý svůj názor, ale mezi desítkou, jedenáctkou, třináctkou a Maestrem si mohl vybrat to své každý. Nástěnkář si objednával malé třináctky, čímž rozpoutal u našeho stolu širokou diskuzi na téma zletilosti. Světské rozkoše pak ještě doplnily mísy hanáckých vdolečků, které se  rozplývaly na jazyku. Brali jsme si je většinou po třech – jeden do úst, druhý na cestu a třetí do foroty. Každopádně – dělili jsme se o mísu s kolegy z klubu Meršánka a ti koláčků věru moc sníst nestihli.

Prezident HDK Jan Cetkovský	Baron von ...	Standa Pavlík s metálem ze Starostovy Fajfky
Naše rozhodčí	Nástěnkář Radim si drobí tabáček	Přemek Omrt a jeho Kladivoun

     A pak už začala soutěž. Nacpali jsme tři gramy přiměřeně vlhkého tabáku Holger Danske od firmy Planta do velmi sympatické soutěžní dýmky, v Olomouci tradičně od polského Mr.Bróga. Některým se úplně nezdála, ale to už je osud soutěžních dýmek. Za pár korun  v rámci startovného těžko někdo může čekat značkovou dýmku z kvalitního briáru. Takže buď nafasuje drobnou bruyerku z BPK, nebo, jako dnes, „dembovou“, ale dle mého názoru velmi pěknou dýmku se zajímavou povrchovou úpravou. Je to samozřejmě věc osobního vkusu a názoru – já osobně soutěžní dýmky moc rád nemám, protože kouřit „o závod“ z nezakouřené dýmky není žádný požitek a novou dýmku si rád vybírám sám. Ale zase mají všichni rovné podmínky a to je argument pro. A navíc zůstane na stojánku památka s logem soutěže. 
     A tak jsme nacpali a kouřili. Tabák byl malinko sušší, takže nikdo neodpadl ani v první minutě, ba ani v první desetiminutovce. První odpadlík se přihlásil až v 18. minutě (i když ve výsledkové listině je na posledním místě Jan Krýsa z Meršánky s nulami na kontě – ale nevzpomínám si, že by někdo hlásil že nezapálil -zkusíme to vyšetřit).
     Soutěž byla pohodová, sem-tam někdo ohlásil svůj „konec“, ale nekonalo se žádné drama.  Příjemnou atmosféru umocňovali pořadatelé oděni ve stylových historických kostýmech. A hlavní rozhodčí ve stylu střelce Cosa Nostry, s úzkým knírkem ve stínu černého klobouku měl se samopalem v ruce neoddiskutovatelnou autoritu. Většina osazenstva ovšem větší pozornost věnovala  asistentce rozhodčího, která s působivým výstřihem a péřovým boa kroužila okolo našeho soutěžního stolu. Zvláště v okamžiku kdy v elegantním předklonu podepisovala startovní karty skončivších soutěžících nejbližší kouřící ztráceli koncentraci i uhlíky ve svých dýmkách.

Fronta na polévku	Radim se rozcvičuje před soutěží

          Nás se ruka osudu dotkla až v 37. minutě, kdy své působení v soutěži ukončili fojt s Jirkou. Čas jim stačil na 31. a 32. místo, což při skoro padesátce účastníků vůbec nebylo špatné. Praporečník Lojza skončil v 56. minutě na 16. místě, a tak čest a slávu Valašská hájil již jen nástěnkář. Skončil těsně po ohlášení jedné hodiny, překonal ji jen o minutu a pár vteřin. Stačilo to na dvanácté místo, čili prakticky přesně uzavíral první čtvrtinu startovního pole.

Asistentka hlavního rozhodčího byla vděčným cílem všech přítomných fotografů	Kdo má větší ... vlajku?	Extravagancia Michala Nováka

           Během soutěže nám na stole přistály ještě klobásy velikosti zvící dětské paže. Určitě byly dobré, ale naše prokouřené chuťové buňky nebyly v tomto okamžiku schopny  jemné chuťové nuance ocenit. Zajímavé bylo, že klobásu dostal každý, ať byl ještě v soutěži nebo už měl „hotovo“. A tak byli ve výhodě ti, kteří skončili na horších pozicích, neb ti kdo ještě závodili se mohli jen lačně dívat na chladnoucí masité těleso ležící před nimi na stole.

V praporečníkovi mizí lžíce	V Jirkovi šestý krajíc z deseti	Lojza se snaží zhubnout do vesty
Mami, ještě kouřím	Lojzík si podepisuje ortel ...	Fojt lehce usíná

         Postupně se vyjasňovaly pozice v první desítce, pak bylo jasné třetí a nakonec i druhé a tím pádem i první místo.  A pak dlouho nic. Vítěz byl znám, ale dával si na čas. A tak jsme volný čas využili k regeneraci plic na čerstvém vzduchu, pozorujíc hráče pétanque z místního klubu (mimochodem, na pozvánce byl avízován pétankový turnaj pro účastníky Kóře – hm, ani jsme si to neuvědomili, možná bychom si kouli do písku hodili). No a už se zevnitř sálu ozval potlesk, oznamující konec soutěže – vítěz Pavel Voňka z klubu Meršánka z Havlíčkova Brodu zvítězil v hezkém čase 1 hod. 46 min a 54 vteřin.

Zasmušilý Jirka	Radim se nenechal klobásou rozhodit
Alois trénuje na podzimní Hanácké dótnik - hlavní sponzor Kostelecké uzeniny	Jirka si přebírá cenu

          A pak jsme dostali hezké věcné ceny, suvenýry, dárečky a diplomy, na dýmku nedosáhl nikdo z nás, ani nikdo neměl to štěstí že by skončil sedmnáctý – protože se konal sedmnáctý ročník, tato pozice byla zvlášť dobře dotována cenami. Kvůli výhrám na soutěže nikdo z nás nejezdí, ale je samozřejmě příjemné, když si člověk nějaký suvenýr domů odveze. A specifikum dýmkařských akcí, kdy si něco odnáší úplně každý je milé a příjemné.

Nástěnkář je odměněn za 12. místo	Fojt Marek a jeho cena útěchy	Tohle se bude doma těžko vysvětlovat

          Cesta domů v kazícím se počasí proběhla v pohodě, stěrače trochu stíraly, směr jsme utrefili, prostě pohoda. Jirka nás ochotně rozvezl po městě, dokonce nechtěl ani palivový příplatek. Byli jsme mu vděční, protože počasí opravdu stálo za velké kulové, jakoby se místo jara vracely zimní plískanice.

A poslední romantický pohled na závěr - a šup-šup domů. Podpis na ňadru není nikoho z nás ...

          Závěr – byla to velmi příjemná akce, určitě jsme za rok zpátky. A z drobných výtek si nic nedělejte, nikdo není dokonalý (a i kdyby byl, stejně se najde nějaký rýpal který bude hledat chyby). A už teď se těšíme na podzimní Dótnik, a třeba bude i pétanque.

                                                                                                                              Nástěnkář

Výsledky ZDE    

  text (C) Radim Přikryl  foto (C) Marek Netolička