Dvě akce v jednom balíčku, obě v podání 1. Dýmkařského klubu Královského města České Budějovice

21. dubna 2018, České Budějovice

Mezi nejvýznamnější akce dýmkařské soutěžní sezóny patří Klání zemí Koruny české. Mistrovství ČR má také svůj zvuk, a když se tyto dvě "top" soutěže spojí, asi je v tuzemsku nic nepřekoná.  Letos se pořadatelských povinností chopil  První dýmkařský klub královského města České Budějovice, který byl navíc motivován dvacetiletým výročím založení klubu. U nás se myšlenka účasti na Klání zrodila v hlavě fojta při setkání s kluky z PC Zlín, a uzrála do podoby společného zájezdu. Budějovice jsou pro nás docela z ruky, ale na druhou stranu - Česko není Amerika, a za pár hodin se dá dojet prakticky kamkoliv, chce to jen vůli. Vlak je pro tuto destinaci nepraktický - museli bychom jet do Prahy a pak teprve na jih, což by znamenalo moc hodin jízdy a dost peněz za jízdné, na osobní auto nás bylo moc, a tak jsme nakonec naplánovali výpravu pronajatým mikrobusem v sedmi lidech, čtyřech od nás a třech ze Zlína. Bohužel se to zlínským kolegům trochu zvrtlo, a nakonec za ně jel jen osamocený Mirek Blizňák. My jsme naštěstí počet udrželi, platit poloprázdný mikrobus by nebylo zrovna ekonomické. I když – i u nás to bylo trochu nahnuté, protože den před Kláním jsme měli řádný dýchánek našeho klubu, a někteří nedopadli úplně nejlépe. Speciálně náš Honzík, budoucí šampion, byl zralý na pokutu od trenéra za nedodržování životosprávy. Vyrazili jsme v krutých 5,20 ráno, abychom mohli v šest vyzvednout Mirka v Holešově. Cesta ubíhala, i počasí bylo na duben nepochopitelně nádherné. S krátkou zastávkou na kraji Bystřice pod Hostýnem, kde se náš šampion dával do pořádku, jsme se rychle přiblížili naší dé jedničce. Dálnice byla celkem volná – pokud někdo jezdí jen o víkendech, určitě si říká, na co všichni řidiči pořád nadávají, vždyť jsou ty naše autostrády celkem v pohodě. A po čtyřech hodinách a ujetí 350 km jsme dorazili na místo konání v centru jihočeské metropole. Marek s Mirkem se museli věnovat předsednickým povinnostem, neboť jsou členy prezídia ADK. My ostatní jsme volný čas využili k prohlídce centra města. Musím říci, že jsme byli nadšeni, Budějovice jsou opravdu kouzelné. Když si vybavím, kolik jsme teď, v dubnu, potkali asijských a jiných turistů, v plné sezóně to musí být ve městě dost divoké.
Skoro první, kdo nás v "Budějicích" vítal, byl tento voják.	A tento voják byl hned druhý.
Na náměstí byla připravena cena pro vítěze, (červená vlevo).	Královské město nás nadchlo. Opravdu. Stejně jako my byly nadšené davy turistů - a to je teprve duben.
Výprava vyslala nástěnkáře, aby vyfotil soutok Vltavy a Malše a kontrolovala z mostu, jestli to dělá pořádně.	Od Malše k Vltavě v pěti krocích.

Navštívili jsme nejznámější budějovickou restauraci, věhlasné Masné krámy, jejichž historie sahá až do roku 1364. Dali jsme si opravdu skvělý "kroužkovaný" Budvar, k tomu řádný dlabanec a pokračovali v prohlídce města. Před třináctou hodinou jsme se vrátili do podniku s poetickým jménem Gerbera, kde na nás a ostatní účastníky už čekali pořadatelé.

Oběd v Masných krámech, výborné jídlo doprovázené skvělým Budvarem.	Honzík obhlíží moderní sousoší "Humanoidi", představující partu kravaťáků, mířících na Úřad práce.
K příběhům a památníkům letců z druhé světové války máme vztah.
Centrum města jsme si prohlédli, a bylo načase začít se věnovat tomu, proč jsme hlavně přijeli.	Součástí soutěžního náčiní byly tyto příležitostné zápalkové krabičky. Soutěžní dýmku vidíte v záhlaví článku.

Po nezbytném úvodu a přivítání jsme se pustili do samotného "klání", kvůli kterému jsme vážili cestu přes půl republiky.

Dostali jsme soutěžní dýmky, velmi pěkné "prosečky" s kovovým kroužkem, z jedné strany ozdobené nápisem "18. Klání", z druhé "26. Mistrovství". K tomu sáček s tabákem MacBaren Black Ambrosia, pěkně provedené dusátko a zápalky.

Příprava, nacpávání, zapálení dvěma zápalkami, vše jako obvykle … a už to jelo. Nedařilo se Polákům, během pěti minut skončili hned dva. V první půlhodině skončil náš kamarád, jindy úspěšný Honza Machančík z PC Brno, a krátce po něm třeba i známý výrobce dýmek Honza Klouček.

Z našich nikdo nekouřil "pod psa", neboli Alexových 30 minut dal každý. I když Alex na soutěži nebyl.

Rozepisovat se o devadesáti účastnících nemá význam, vše najdete ve výsledkové listině. Zajímavé je, že soutěže se účastnili pánové s příhodnými jmény Kouřil a Dusil, což bylo vzhledem ke krutým podmínkám v sále víc než symbolické. Snad jen postřeh, že do jedné hodiny skončilo 43. účastníků, čili prakticky přesně polovina. Dá se řící, že soutěž nebyla vyrovnaná, byla spíš "rovnoměrná". Odpadalo se postupně, větší odskok je ve výsledcích jen na dvou místech.

Kdo skončil, byl rád, že může sál opustit a ochladit se v předsálí, nebo ještě lépe v druhém sále na opačné straně budovy, kde byl chládek.

Nakonec jsme sál opustili skoro všichni, a nechali jsme tam našeho spolucestujícího Mirka ze Zlína, a hlavně našeho Honzu, spolu se stevardkou, která odejít nemohla. Chlapci mířili k nejvyšším příčkám. Mirek skončil s osobním rekordem téměř dvě hodiny na pátém místě, a náš Honzík stále bojoval.

Pod bdělým dohledem slzící stevardky skončil v čase dvě hodiny a pět minut, což je věc nevídaná a úžasná, a udělala z něj vicemistra ČR! Lepší byl jen Zdeněk Smaženka z PC Havlíčkův Brod, který si odnesl trofej nejcennější.  Honza jede neuvěřitelnou sérii úspěchů, na které soutěži se ukáže, tam je na absolutní špici. Pro úplnost - bronz získal Radek Masaryk z PC Nitra, kterému se poslední dobou dost daří, mj. byl jediným, kdo pokořil našeho Honzu na letošním Hanáckém kóřu v Olomouci.

Takže jsme samozřejmě byli z výsledku nadšeni, a radostně se účastnili vyhlašování výsledků. Bohužel ani Honzovo fantastické umístění nestačilo na dobrou pozici v soutěži družstev. Počítaly se výsledky tří nejlepších, a druzí dva z našeho týmu, nástěnkář a Kevin, to zrovna nevytrhli. Především Kevin byl pokárán fojtem, který měl to „štěstí“, že byl čtvrtý z nás. Jeho výsledek se tudíž nepočítal a nikdo si netroufl ho kritizovat :-).

Třeba Mirek to měl bez starostí – protože přijel sám, PC Zlín v soutěži družstev nefiguroval.

Po vyhlášení výsledků jsme se přemístili do přízemní restaurace, kde se podávala večeře, většina z nás si pochutnala na guláši s karlovarským knedlíkem a budvárkem, nemělo to chybu. Tady musím ocenit personál restaurace, tak rychle kmitající obsluhu jsem dlouho neviděl.

Bohužel večeří se celá soutěž prakticky ukončila, seděli jsme každý u svého stolu, a společenské dění se omezilo na cinkání příborů. Zpátky do horkého sálu se už pak s plným žaludkem nikomu nechtělo ... škoda. Tak jsme se rozloučili o něco dřív, než jsme původně plánovali a vyrazili k vozidlu.

Honza s Markem v plném soutěžním nasazení. Fojt se snaží rozptylovat stevardku sedící v čele stolu, aby Honza nebyl nervozní.	Zlínský klub v naší společné výpravě reprezentoval jen Mirek.
A tady si nástěnkář udělal selfie s Tomášem Tymelem z Rudy.	U našeho stolu seděl i Pepa Vénos, také "Ruďák".
Paprsek slunce, prodírající se mlhou z devadesáti dýmek. Skleněná stěna orientovaná na jih, a k tomu ostře svítící slunce - představa pekla byla celkem realistická.	A tady je náš řidič Ivan, který nás bezpečně doručil do Budějovic i zpět.

Náš řidič prozíravě přemístil mikrobus do stínu, takže nebyl rozžhavený, a tak start byl v pohodě.

Dali jsme asi dvě kávové zastávky a po necelých čtyřech hodinách, dlouho po setmění, dorazili do Zlína. Tam jsme se rozloučili s Mirkem. Za slabou hodinku jsme pak vysadili našeho šampiona v Podlesí, Kevina na kopci, a na úplný závěr nástěnkáře s fojtem tam, kde náš výlet před osmnácti hodinami začal.

Upřímně – sedm set kilometrů autem není něco, co by chtěl člověk absolvovat každý den. Ale cíl byl zábavný, soutěž byla skvělá, jídlo vynikající a Budějovice krásné. Takže to byla příjemně strávená sobota.  

Na závěr se sluší poděkovat pořadatelům, máme zkušenosti a víme, kolik práce a úsilí dá zorganizovat akci takového rozsahu. Tak, budějovičtí, až vydechnete, hezky oslavte dvacetiny a snad se brzo někde potkáme.

P. S.: Fojt jel dnes kolem Bystřice pod Hostýnem, a říkal, že u benzínky na kraji města stojí malý památníček s textem:

“Zde 21. dubna 2018 ráno zvracel budoucí vicemistr České republiky v pomalém kouření dýmky Jan V., cestou na soutěž v Českých Budějovicích, kde tohoto pozoruhodného úspěchu dosáhl.“

                                                Nástěnkář 

A zde je ještě fotogalerie z mobilu fojta:

Výsledky jednotlivců a výsledky družstev najdete pod odkazy.
 

   fotografie (C) Radim Přikryl a Marek Netolička text (C) Radim Přikryl