Bez zajíčků a s tramvají

Olomouc 11. dubna 2015

       Jedna z významných událostí dýmkařské sezóny. Můžeme mít jaký chceme názor na to, jak se to pytlíkuje na české dýmkařské politické scéně, která asociace zastřešující dýmkařské kluby je ta pravá a jestli je významnější mistrovství republiky nebo Klání. Stejně na akce obou asociací jezdí účastníci podle chuti a ne podle příslušnosti k některé skupině. A důležitější jsou kamarádské vztahy mezi jednotlivci než mezi "partajemi". No a tak jsme se letos vypravili do Olomouce, kde se konal již patnáctý ročník Klání zemí Koruny české (čert aby se v těch začátečních písmenech vyznal... tady můj cit pro jazyk selhává).   

     Naše výprava nebyla letos příliš početná. A na rovinu si tady řekneme důvod. I když máme jako dýmkaři neustále plná ústa řečí o tom, jak je potřeba se sdružovat, udržovat vztahy a dýmkovou pospolitost, jediný klub z okolí který nevyslal ani jednoho reprezentanta na naše mistrovství Valašska byl právě HDK Olomouc. S poněkud pofidérní omluvou, že zrovna v termínu Starostovy fajfky museli členové HDK jet do Polska pro soutěžní dýmky na Klání. Když uvážíme, že jen na Klání měli více než dvacet členů, tak to asi jeli k Mr. Brógovi autobusem ... Nejsme uražení, ale mrzelo nás to. A tak jsme do Olomouce vyrazili jen ve třech. Ráno vlakem cestovali nástěnkář Radim a praporečník Lojza, na místě se k nám pak přidal řidič-abstinent Honza Spáčil. A cestovali jsme společně s Janem Vaškem, nezávislým mladíkem žijícím nedaleko Valmezu, který chtěl vyzkoušet atmosféru "velké" soutěže, když před měsícem byl U Mokrošů na Starostově Fajfce a hodně se mu tam líbilo (ostatně jako všem :-)).

Cesta vlakem probíhala v poklidu, v kupé jsme pomáhali v přípravě na zkoušku jedné mladé dámě cestující na vysokou školu do Olomouce, snažili jsme se hodně, zajímalo by nás jak jí to dopadlo. 

Měli jsme trochu předstih (také jsme vstávali dříve než když jdeme do práce) a tak jsme si ještě na hlavním nádraží dali ranní exhumační kávu. A pak jsme procházkou kráčeli směr centrum. 

A tam už nás v olomoucké pobočce své eTrafiky čekal Michal Hubacz s ochutnávkou nikaragujských doutníků Perdomo a guatemalského rumu Botran.  No, řeknu to jinak - postávání v jednom z nekrásnějších historických městských center v naší zemi, se sklenkou lahodného nápoje v jedné a se špičkovým doutníkem v druhé, za slunečného sobotního rána byl zážitek který si budu připomínat dlouho. Je to jeden z pocitů, které si v paměti vyryjí svou hlubokou stopu a člověk si je musí vždycky vybavit když mu není zrovna ok. Že by mě při psaní tohoto textu ovlivnila naše spolucestující ve vlaku jedoucí na zkoušku z filozofie ..? Byla to prostě nesmírně příjemně strávená hodinka, kéž by každé sobotní ráno bylo takové.

A pak už jsme museli jít na tramvaj. Už potřetí jsme využili možnosti svézt se v rámci Klání historickou tramvají, stejně jako v letech 2005 a 2006. Tohle se ale nikdy neomrzí, a tak jsme se rádi hodinu projížděli po Olomouci za zvuku skřípějících a vrzajících náprav, v třesoucím se voze pamatujícím nejméně první republiku, otloukajíc si zadnice na dřevěných lavicích a měli jsme radost jako kluci. To vše korunováno pamětním listem a historickou jízdenkou, kterou nám "štípl" průvodčí v dobové uniformě.   Změna proti minulým projížďkám byla jen v tom, že jsme většinou dokuřovali doutníky od Michala, a tak aroma v tramvaji bylo jiné než jaké pamatujeme z pátého a šestého Klání.

	Souprava v celé své kráse - vyleštěná jakoby právě vyjela z Kolbenky
Naloďujeme se do tramvaje
Užíváme si jízdu	Šťastný majitel tramvaje Alois
	Romantika v historické tramvaji - my jsme tomu říkávali "líbat se s popelníkem :-)"
Tady visí Tibor z PC Zlín
Kontrola jízdenek !!!
	Olda Tanert si užívá jízdu - v Rudě tramvaje zatím nemají. A Olda už není starosta takže asi hned tak mít nebudou.

     Tramvaj zastavila v modernější části města a my se ocitli v jiném světě. Hotel Avion, panelák ze sedmdesátých let, venku socha nějakého letce nebo kosmonauta, na hlavě měl kuklu, v ruce snad helmu a v druhé ruce něco co připomínalo hadr, snad na čištění kokpitu zevnitř. Uvnitř restaurace jako závodní jídelna z krajského národního výboru, v ní jeden barman a jeden číšník. Najednou jsme dostali strach, že se nádherné slunečné dopoledne plné skvělých zážitků začíná překlápět trochu jiným směrem.
     Vcelku pohodlně jsme se usadili, zaregistrovali, všechno klapalo. Pak jsme se věnovali obhlídkám nabízených dýmek od mnoha prodejců a výrobců, žel se dnes dýmky dostávají do takových cenových relací, že jsme žádnou neadoptovali, přestože by se mnohá vyjímala krásně na našich poličkách.
      Mezitím jsme trpělivě vyhlíželi oběd. Za další hodinu již méně trpělivě, a s blížícím se začátkem soutěže již docela nervózně. Jeden uštvaný číšník na sto pět soutěžících plus řádku dalších účastníků z řad funkcionářů a rodinných příslušníků byl prostě málo. Byli jsme na místě už přes dvě hodiny, pěvecký soubor začínal zahajovat soutěž, trubači troubili na lesní rohy, pořadatelé drželi proslovy a my s prázdnými žaludky čekali na objednaný oběd.  Na stolech jsme již měli papíry a soutěžní dýmky, a k tomu nám tam v poslední minutě před startem přistály talíře s řízky a gulášem. Pod netrpělivým dohledem pořadatelů jsme do sebe jídlo naházeli   a začali se věnovat přípravě tabáku. S tím, že jsme tabák drobili na zbytky nedojedených brambor a knedlíků ...
     Soutěžilo se s identickou  dýmkou od polského Mr. Bróga. Miniaturní kousek, připomínající vzdáleně olivové dřevo, ve skutečnosti byla dýmečka vysochána z dubového špalíku a opatřena vrstvou laku, lesklou zvenku a černou zevnitř. Nic proti dýmkám z dílny Mr. Bróga, sám jsem si kdysi jednu hodně povedenou "dembowou" koupil, ale tohle byl prostě krok vedle. Nehezká miniaturka ze špatného materiálu, vylepšená plechovým kroužkem stylu Porsche Design, nu, věru nic moc.
     Nadrobili jsme tabák, nacpali a jali se soutěžit. Soutěž jsme nejvíc prožívali s kolegy z PC Ostrava, se kterými jsme seděli u jednoho stolu, konkrétně s Karlem Balcarem, Vlastíkem Šenkýřem který měl zase čerstvý úraz, Standou Mokryšem, Mirkem Sítkem a nepřehlédnutelným Standou Faranou. Kromě nich ještě se svou cestovní trafikou Ostravu reprezentoval Jarda "Zuzico"Celuch.
     V prvních   pěti minutách skončila pětice soutěžících, a jako šestý dobrovolně skončil náš soused Standa Farana, který prohlásil že si s tak mizernou dýmkou ruku pálit nebude. Nakonec obsadil elegantní stou pozici. Alespoň si zachránil dýmku, našel se i případ kdy dýmka skončila s propálenou dírou - to by se snad opravdu stávat nemělo.
      Tabák W.O.Larsen, Edition 2015 byl příjemný, přiměřeně vlhký a hořel docela rovnoměrně, příliš ale nechutnal, protože horký kouř z krátké dýmečky připomínal dech vysoké pece. Muselo se potahovat opravdu velmi citlivě a opatrně.

     Naše squadra si nedělala naděje na bůhvijaká umístění, známe své možnosti a víme, že pokud se na soutěžích objevují jména jako Kotulán a Pedain tak se nám vavříny obloukem vyhýbají. Tak jsme si v pohodě bafali, první ukončil své účinkování Honza Spáčil, po něm náš nezávislý spolucestující Honza Vašek, pak Lojza a nejvíc se zadařilo Radimovi, ale ani to nebylo lepší než třicáté šesté místo s časem těsně pod hodinou. Ale aspoň jsme si zase mohli rýpnout do Lojzy který se kdysi chlubil že kohokoli z nás kdykoli "přeblafne" a pak se mu nějak přestalo dařit ... a protože zlomyslnost je úžasná vlastnost, připomínáme mu to pokaždé když někde skonči v poli poražených.

	Ceny pro nejlepší

Jak už jsem zmínil, soutěžilo 105 dýmkařů, pravda, více než čtvrtina byla z Olomouce. Ale viděli jsme se znova po krátké době z kolegy z Nitry včetně jejich amerického kolegy Grega Wilsona, s kamarády ze Zlína, z Nového Malína, z Rudy nad Moravou a dalšími přáteli dýmky z různých koutů republiky.  Kromě dýmkařů z Česka a Slovenska se soutěže zúčastnili také Poláci a jeden Maročan. 

	Retro jak vyšité ...
Letec-kosmonaut s hadrem v ruce
Záchodová poezie
	V restauraci hotelu Avion mají očividně personální potíže. Kupodivu nehledají číšníka který podle nás chyběl nejvíc.

Nakonec nepříliš překvapivě zvítězil Martin Pedain s časem 1:57. Na druhé místo aspiroval místní Stanislav Janeček, který byl ale po protestu pro opakované porušení pravidel penalizován a skončil až na druhé stránce výsledkové listiny. Stříbrný pak tím pádem byl synovec Vlastíka Šenkýře Jan Machančík, který soutěží za PC Brno. Zajímavé bylo, že na výsledkové listině byl u jeho jména uveden HDK Olomouc a za HDK byl uveden i jako člen jejich družstva - takže pořadatelská chyba ovlivnila soutěž družstev, první skutečný člen HDK byl na 37. místě, takže by bronzovou příčku v soutěži družstev obsadili opravdu stěží. No, chyba ve vlastní prospěch potěší.
     Máme někdy trošku pochybnosti i o "gentlemanství" samotných soutěžících, u vedlejšího stolu jsme pozorovali jednoho soutěžícího, který si bez mrknutí oka s vyhaslou dýmkou -ovšem bez povšimnutí stevardky- přihrál nejméně deset minut a posunul se vysoko do první desítky.

 

Dýmka nevypadala nic moc před soutěží ...	... no a jedna z jejich sestřiček takto ukončila svůj krátký život
Zatímco Dr. Stanislav již v pozadí roznáší tabáky, my se dočkali oběda.	Nakonec jsme start jakž takž stihli.

     Bylo po soutěži. Přes všechny kritické připomínky musíme uznat, že soutěž byla připravená s velikým úsilím a stála spoustu prostředků.

     Láhev vína pro každého bez ohledu na pořadí, drobné ceny navíc, jídlo, ranní zážitek v eTrafice, tramvaj, koláčky a drink na uvítanou, nebylo to špatné, opravdu ne.

     Jen škoda detailů, které trochu kazily celkový dojem. Pravda je, že uspořádat soutěž této velikosti není legrace, a chybám se nikdy nelze úplně vyhnout. A počet číšníků v restauraci zřejmě není to, co by pořadatelé mohli úplně ovlivnit.

    Příště do Olomouce rádi přijedeme znova, pokud nás pozvou. Ovšem jestli na nás na všechny neudeří ruka protikuřáckého zákona - to by pak hrozilo, že bude soutěžím odzvoněno. Nicméně jsme neměli pocit, že by to někoho z ADK  příliš tížilo, v úvodních ani závěrečných proslovech o tom nepadlo ani slovo, jen se okrajově zmínila spotřební daň na tabáky - ta nám ovšem může být vcelku volná, když nebudeme mít kde si zapálit.

 

Standa po pěti minutách ostentativně vzdává.	Lojza honí uhlík ... stejně nás nepřeblafl :-)
Honza Spáčil nebyl moc spokojený. S průběhem a pak ani s výsledkem.	Honza Vašek se drží
	Krásný list na památku jízdy tramvají včetně repliky dobové jízdenky.
Lojzík si nese diplom a cenu.

     Okolo páté odpolední jsme se rozloučili,  naskákali k Honzovi do auta a hladce dojeli domů. 

                                                                    Nástěnkář
 

Výsledková listina - jednotlivci		Družstva

  mobilní fotografie (C) Alois Chumchal a Radim Přikryl text (C) Radim Přikryl